FAHRENHEIT: Vina je mrazivý pocit
Pamatujete si ještě dobu, kdy se začaly prodávat první Sims? Tehdy se mluvilo o zcela novém žánru her, a také se mluvilo o tom, že už nikdo nic jiného nevymyslí. Vraťme se do současnosti, ve které společnost Quantic dream představila svůj počin, o kterém mluví jako o revolučním. Zda je jejich tvrzení milné nebo oprávněné, budete moci zjistit záhy. Seznamte se - FAHRENHEIT.
Jistě mi dáte za pravdu, že opravdu kvalitních her je momentálně v
pultovém prodeji doslova jako šafránu. Z Každé světové strany se na nás
valí zaručeně lepší pokračování herních šlágrů uplynulých let, ale už
to přece jen nemá takovou šťávu, jako když jsme onehdy prvně otevřeli
krabici s novým titulem. Jednou takovou vlaštovkou v dnešní době může
být bezesporu hra Fahrenheit, která sama sebe prezentuje jako
adventuru, ale již velmi záhy zjistíte, že do obyčejné klikací
odreagovávačky má tato hříčka opravdu hodně daleko.


Na
pánských toaletách v restauraci dojde k záhadné vraždě. Vrah je
obyčejný člověk, který ani v nejmenším netuší, kdo je jeho oběť… Nejde
však o ojedinělý případ. V celém New Yorku obyčejní lidé vraždí
naprosto neznámé lidi. Jediným spojením mezi vraždami je stejný
rituální způsob jejich provedení. Vžijte se do kůže vraha Lucase Kana,
detektivky Carly Valenti, agenta newyorské policie Tylera Milese a
vrahova bratra a kněze Markuse Kana. Staňte se na chvíli hlavními
hrdiny tohoto příběhu a prožijte jej podle svého. Odhalte pravdu! Proč
jste ho zabili? Co vás k tomu dohnalo? A kdo ovládá vrahy? Máte
jedinečnou šanci uniknout nejen policii, ale i sám sobě. Vítejte u nové
podoby her… Nejspíše takhle jde charakterizovat tato hra, která se na
americkém trhu prodává pod názvem Indigo Prophecy. Proč se zde jmenuje
právě tak, a proč je hra zasazena do New Yorku v nepříliš vzdálené
budoucnosti, se samozřejmě dozvíte během hry. Prozradím vám jen, že ve
srovnání s americkým a českým trhem se jedná takřka o kasovní trhák, u
nás se na její existenci poněkud pozapomíná. Nevím přesně proč. Snad
dnešní mládež odkojená na krvelačné politice českých poslanců ještě
stále dává přednost bezcílným rubačkám typu DOOM… Pojal jsem tedy za
úkol představit vám všem tuto hru v celé své kráse a krom této recenze
se dočkáte i rozsáhlého návodu doplněného grafikou ze hry, především
proto, abych vás seznámil se hrou jako takovou. Abych vám objasnil, co
všechno na vás ve hře může čekat. A také především proto, aby z návodu,
který zde již brzy uvedu, nevyprchaly ani ty poslední zbytky napětí.
Došel jsem totiž k názoru, že revoluční hra, která se ocitla na mém
harddisku, vyžaduje radikální řez v psaní recenzí a návodů vůbec. Třeba
už jen proto, že hra má tak spletitý příběh, že byste z něho na pěti
stránkách nic moc nepochopili. Dovolil jsem si tedy přepsat návod na
hru Fahrenheit do povídkové podoby na pokračování. Pamatujte, že hra je
neobyčejně spletitá, a nikdy nemůžete narazit na dva úplně stejné
průběhy hry. Tento návod bude proto pouze jakási alternativa, která by
vám měla ukázat, kam směřuje herní průmysl, a že tohle je teprve
začátek. Vraťme se však k základní recenzi hry. Na popis děje bude v
budoucnosti totiž času ještě více než dosti. Abych tedy připravil
čtenáře na tento herní blockbuster, měl bych především říci, že hra
jako taková využívá revolučního vývoje hry. O ten se herní tvůrci
pokusili již před téměř sedmi lety. V té době se však s tímto
novátorským způsobem her objevily i první fatální chyby. Nejen kvůli
tomu, ale i dalším zádrhelům proto upadla hra X-Files do smetiště
memoárů a nikdy se o ni nijak výrazně nediskutovalo. Z těchto chyb se
pokusila poučit společnost QuanticDream, a pojali proto celý herní
systém ze zcela jiného konce. Výsledkem je ovládací systém, který
potřebuje na pochopení jen velice krátkou dobu... Atari, která nese
záštitu nad QuanticDream, vám na monitoru servíruje příběh s prvky
hororu, za který by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. Přestože
hra samotná není nijak převratně rozsáhlá, jistě pro vás bude potěšením
opravdu veliká nelineárnost příběhu, která se sice tu a tam ať chcete
nebo nechcete navzájem proplete, ale i tak je to čerstvý vánek v
zatuchlém ovzduší takzvaných logických adventur. Hru sice dohrajete za
slabou desetihodinovku, ale jakmile uvidíte jeden z alternativních
konců, nepustíte myš z ruky a budete mít potřebu zjistit, jak lidstvo
skončí, když… Eh… O tom až později. Já osobně vím o čtyřech koncích.
Jak jsem již napsal, hra lze jen okrajově zařadit do žánru adventura.
Pokud bych už totiž měl hru jako adventuru nazvat, musel bych rychle
dodat, že se jedná o hru se silnými akčními prvky, a nebýt poněkud
zastaralé grafiky, která je ale ještě stále na úrovni (Co taky chcete?
Hra se vytvářela více než pět let!), korunoval bych ji na královnu
všech adventur. Ve hře můžete narazit na celou řadu klišé z filmů nebo
známých scén, které však v novém spojení působí naprosto originálně.
Setkáte se zde tak s běžnými lidskými konáními a počitky, jako
například strach, horor, láska, sex, násilí, humor a souboje,
samozřejmě s v dnešní době neodmyslitelným bullet timem.


Vedle
grafiky je dalším mínusem, tentokrát však mnohem větším, jazyková
lokalizace, která se orientuje na angličtinu, němčinu, nebo třeba také
španělštinu. Slovanské státy byly tak nějak pozapomenuty. Hra tedy
jinými slovy nemá standardně předinstalovanou češtinu ani titulky, což
bohužel nevynahradí ani kvalitně zpracovaný manuál. Neholdujete-li tedy
plynně cizím jazykům - jen ztěží hru ukončíte tak, abyste pochopily
její skutečný motiv a silný příběh. Koncem listopadu prosáknulo na
veřejnost několik informací o připravované neoficielní češtině. Od té
doby však bylo ticho. Proto jsem také zvolil tento netradiční způsob
přiblížení hratelnosti hry, který se již brzy objeví na Galaxii. Hra
splňuje po příběhové stránce vše nad očekávání. Během hry dokonce
napínavost nabírá na obrátkách. Aby autoři poukázali na zhuštěnost a
častý nedostatek času při akci, použili takzvanou technologii
picture-in-picture, kterou jste mohli shlédnout například v seriálu 24
hodin. Dalším lákadlem je realističnost během pohybu postav, kde byla
zase hojně využita technologie Motion-capture. Tedy že byly snímány
pohyby opravdových živých postav (na podobném základě slavil úspěch i
pohyb staré dobré Lary Croft z Tomb Raideru). Nedivte se tedy, když si
během hry budete občas připadat jako kdybyste hráli o život v Matrixu.
Akční scény jsou totiž vychytané do nejmenších detailů.


Hra
má zcela nový design ovládání, který se stále ještě částečně podobá
adventurám. Možná s kombinací pohybu klávesnice a myši budete mít
zezačátku potíže. Možná si taky změníte nastavení ovládání, tak aby vám
vyhovovalo, jak jsem to udělal já. Před hrou samotnou ale budete moci
stejně navštívit výcvikovou misi, abyste se se vším patřičně seznámili.
Ke hraní hry je doporučován gamepad. To můžu jakožto jeho NEvlastník
jedině potvrdit. Některé kreace v kombinaci klávesnice versus myš
působí občas totiž poněkud křečovitě. Pokud už patříte mezi ty, kteří
nějaký ten gamepad mají, levou analogovou páčkou provádíte pohyb
postavy, druhou potom akční pokyny, které jsou se hrou neodmyslitelně
spojeny. Na zbylé dvě klávesy L a R pak budete předem upozorněni,
abyste věděli včas, kdy si máte přeskládat prsty. Ač to možná na první
pohled vypadá jednoduše, vězte, že během hry nadejde více než jen jeden
okamžik, ve kterém vám bude gamepad v rukách přeskakovat doslova jako
Rubikova kostka. Vím o čem mluvím. Nebýt toho, že jsem hru hrál na
notebooku, držel bych křečovitě klávesnici v rukách a svíjel se na
strany podle toho, kam chci zrovna v náročné akci uhnout. Naštěstí lze
obtížnost kombinovat i během hry, což mnozí po několikátém nevydařeném
pokusu jistě ocení.


Závěrem
- vizuální stránka vás možná na židli neposadí, na druhou stranu si
tvůrci alespoň patřičně vyhráli s mimickými vlastnostmi obličeje a
neunikne vám proto ani nejmenší vráska, ani nejmenší pokřivení
obličeje, díky čemuž zjistíte, zda někdo lže, a jak s ním do budoucna
jednat. Postavy, ač v poněkud hranatém kabátě, vypadají během pohybu
elegantně, a nebýt grafiky mírně po záruční lhůtě, řekl bych že, je
neuvěřitelná. I tak ale musím říci, že je grafika na vysokém stupni a i
dnes by se mohla rovnat s některými prezentovanými tituly. Hudební
doprovod dokonale dokresluje ponurou atmosféru hry. Samozřejmostí je i
podpora DolbyDigital5.1, takže zvuk je čistý a sytý bez vedlejších
nežádaných efektů.


Osobně
hru hodnotím na 85%. Stovku jí nedám za zmíněnou grafiku a několik
dalších drobných nedostatků, o kterých by bylo zbytečné se více
rozepisovat. Ten, kdo zažil Fahrenheit, bude se mnou patrně souhlasit.
Ti z vás, kteří jej nehráli, ať si počkají alespoň na hodnocení po
přečtení návodu. Do té doby mějte na paměti, že vina je mrazivý pocit…

Název: | Fahrenheit |
Originální název: | Indigo Prophecy |
Žánr: | Něco mezi akcí a adventurou |
Výrobce: | Quantic Dream |
Distributor: | Atari |
Distributor ČR: | SeVeN M s.r.o |
Konfigurace: | OS Windows® 98SE/Me/2000/XP, procesor
minimálně Pentium® III 800 MHz, paměť 256 MB RAM, místo na disku 2,5
GB, DVD-ROM mechanika minimálně 8x, Grafická karta 32MB, T&L -
kompatibilní, DirectX® verze 9.0 (integrováno na DVD) |
Multiplayer: | Ne |
Lokalizace v češtině: | Ne |
Další platformy: | X-BOX, PlayStation 2 |
Vydáno: | 26. září 2005 |
Hodnocení: | 85 % |