Neil Young: Prairie Wind
Starý dobrý pardál Neil Young, který svou vynikající úžasnou hudbou ovlivnil několik generací, je zpátky s další deskou.
Neil Young čerpá na každé své desce, jak z rockových, tak folkových
kořenů. Jeho sláva začala stoupat strmě nahoru po vydání druhého
sólového alba Everybody Knows This Is Nowhere v roce 1969, což je už
opravdu dávno. V létě 1969 se rovněž Neil Young přidává ke trojici
Crosby, Stills & Nash (vzniká CSN & Y). Roku 1970 opět nahrává
také sólově, vychází velmi úspěšné a ceněné album After The Goldrush. V
roce 1972 jeho nové album Harvest dosahuje vrcholu americké i britské
hitparády a přineslo i hit Heart Of Gold. Deska Tonight´s The Night z
roku 1975 navázala na úspěch, nesla se ve více smutné náladě. V tomtéž
roce vydává album Zuma, které se nese v poměrném tvrdém, drsném
rockovém charakteru, toto album hojně inspirovalo kapely hrající žánr
grunge. Po úspěšném albu Comes A Time (1978) vzniká album Rust Never
Sleeps. V 80. letech Youngova popularita na nějakou dobu poklesla. V r.
1988 se opět podílí na albu CSN & Y - American Dreams. Opětovný
ohlas kritiky sklízí album Freedom (1989) s hitem Rockin`in The Free
World a především deska Ragged Glory (1990), která je opět natočena s
Crazy Horse (jeho doprovodná kapela, se kterou s přestávkami hraje už
od začátku sólové dráhy). Dobře jsou přijata i alba Harvest Moon (1992)
a Unplugged (1993). Na desce Sleeps With Angels (1994) hraje opět s
Crazy Horse. Album Mirror Ball (1995) vzniklo ve spolupráci s členy
Pearl Jam - velkými obdivovateli Neila Younga. Dalším studiovým
přírůstkem do Youngovy bohaté diskografie bylo album Broken Arrow.
Netřeba dodávat, že je opět vydařené, vypadá to, že Young má v tomto
desetiletí takovou formu, že prostě nemůže udělat špatnou desku. V roce
1997 vydal další skvělý živák Year Of The Horse, na kterém se tři kusy
z Broken Arrow vedle osvědčených klasik When You Dance nebo Mr. Soul
rozhodně neztrácejí. Album Silver And Gold z roku 2000 znamená návrat k
country-rockovému zvuku z Harvest Moon. V roce 2002 vydává Are You
Passionate?, kde se nacházejí klidnější a spíše romantické písně. V
roce 2003 přichystal opravdovou bombu - vynikající album Greendale,
které vypráví příběhy posledních tří generací rodinného klanu Greenů,
respektive malého městečka Greendale kdesi na severokalifornském břehu
Pacifiku, musím všem vřele doporučit. V roce 2005 si pobyl v nemocnici,
kde se zotavoval z nemoci, kterou lékaři označují jako mozkové
aneurysma a nakonec na podzim roku stihl vydat ještě album Prairie
Wind…

Toto
album se žánrově vrací až někam do první části kariéry Neila Younga, je
směsicí country, folku, rock'n'rollu a občas i blues. Nadupaný rock si
tentokrát nechal ve skříni snad pro některou z dalších desek. Asi si
říkáte, že tohle všechno už jsme od něj slyšeli v mnoha podobách a
tohle bude jenom nějaká kopie, nemáte pravdu. Neil Young to prostě umí
a ještě málokdy se s tím sekl. Prairie Wind je taková klidná,
melancholická, skromná a příjemná nahrávka, která intenzivně přivozuje
vzpomínky na podzim - doufám, že to není jenom můj pocit. Stačí se
jenom podívat na obal, který vypadá opravdu nádherně (osobně si ho
řadím mezi to nejlepší) a přesně vystihuje náladu desky. Každý kdo měl
s tímto pánem už párkrát tu čest, nebude ničím co album nabízí nějak
moc překvapený, rozhozený nebo vážně šokovaný, ale jistě velmi
potěšený. Jakmile uslyšíte jeho skvělý srdceryvný hlas a zaposloucháte
se do jeho vynikajících textů, kde vypráví hotové příběhy, vás album
chytne a kdyby měla přijít náhodou nuda, hned uslyšíte něco nového co
upoutá vaši pozornost, za to vám ručím.

Na
začátek alba Neil Young postavil The Painter - velmi silnou a
atmosférickou píseň, která zní opravdu nádherně, hlavně když hlas pana
zpěváka podpoří doprovodní vokalisti nebo vlastně stačí se jenom
zaposlouchat do zvuků kytary a hned se vám vybaví táborákové obrázky.
No Wonder je jeho velmi naléhavý zpěv podpořen přidáním plynu a trochou
té rockové agresivity. Falling Off The Face Of The Earth je takový
klidný, příjemný a romantický, možná také díky menší podpoře od
vokalistek, i když i bez nich by to zvládl. Far From Home se nese stále
na přidaném plynu, výrazně se ozývá harmonika a taky zpěv sboristek
není k zahození. Its A Dream vede hlavně klavír a pomalý líný zpěv za
mírné podpory bubnů a slabého vybrnkávání kytary a smyčců, díky celé
této kombinaci jde z písně cítit silnou melancholii. Prairie Wind si
bere hodně z country a něco z blues, atmosféra je celkově uvolněnější.
Here For You a znovu velmi silná kouzelná píseň, taková romantika, jak
jsem poznal z textu, celou písní se proplétá foukací harmonika a
samozřejmě mnohé jiné nástroje. This Old Guitar pokračuje na vlně
country, hudba se pomalu line dál, ale nenudí. He Was The King je určen
jako pocta králi rokenrolu a vůbec mu nedělá ostuda a rychle odsýpá.
Desku uzavírá pomalá náboženská (přeložte si název) píseň When God Made
Me odehraná jenom na klavír a podpořená sborem vokalistek a ani tato
nešla pod úroveň nastavené kvality.

Neil
Young prostě neumí udělat špatné album, Prairie Wind sice nepřináší nic
nového nebo neslyšeného, ale za to je to perfektně odvedená práce,
která se dobře poslouchá.

Zpěvák: |
Neil Young |
Album: |
Prairie Wind |
Délka (min): |
52:11 |
Žánr: |
Country, Blues, Folk, Rock |
Hodnocení: |
82 % |