U haly Novesta jsem byl už nějakou chvilku před šestou hodinou, pustit dovnitř nás měli v 18:00 a koncert měl vypuknout podle plánu v 19:00. Tak se ale, jako obvykle, nestalo… Hala byla zavřená do sedmi a uvnitř probíhala zkouška Alice In Chains. Naštěstí venku bylo všechno krásně slyšet, takže mi zpoždění vůbec nevadilo, i když, kdybych byl při zkoušce vevnitř, bylo by to ještě mnohem lepší, než jenom poslouchat a směrovat svůj zrak na zavřený boční vchod pro lidi s akreditací. Pokud se nepletu, na zkoušce zazněly i písně, které se na koncertě neobjevily… Škoda, už jsem se na ně těšil. Zkouška skončila a po sedmé hodině se dveře otevřely. Když jsem se díval po lidech okolo (věk kolem dvaceti a starší, moc mladších tam nebylo), bylo hodně těch oděných v triku Slipknot, za což mohla předkapela Stone Sour (projekt dvou členů skupiny Slipknot. Přesněji jsou to Corey Taylor (zpěv) a James Root (kytara)), ale i grungeřů ve flanelce a teniskách nebo triku Alice In Chains byl dostatek.
Bloodsimple
Corey Taylor ze Stone Sour
První předkapela byla Bloodsimple vzniklá na troskách kapely Vision Of Disorder, která se prezentovala směsicí hardcoru, trash metalu a punku. Při jejich vystoupení byla hala poloprázdná, těch pár řad lidí pod pódiem se moc nechytalo, já osobně jsem o kapele předtím nikdy neslyšel a myslím, že tak na tom byli i ostatní, takže jsme využili místo na sezení v hledišti na boku. Bloodsimple odehráli několik písní, po čase se v tom už člověk začal ztrácet. Na konec řekli něco o svém debutovém albu A Cruel World (2005) a zmizeli. Následovala krátká pauza a nastoupili Stone Sour, žánrově je někdo označuje za směsici nu-metalu, crossoveru a thrashe a kapky grunge. Tahle partička byla přijata mnohem lépe než Bloodsimple, asi i proto, že i jejich vystoupení bylo mnohem lepší. Fanoušci Slipknot se nahrnuli dopředu a užívali si svého milovaného zpěváka. Corey Taylor, který jako blázen házel do fanoušků jednu jím trochu upitou láhev s vodou za druhou :-) a měl kecy s nezbytným ”fucking”, si to zjevně také užíval. Nějaký člověk z publika si jeho slova zřejmě ke konci přeložil, nenechal si to líbit a začal řvát “Bež do prdele!!!!” Corey bohužel neumí česky, takže kontroloval pouze “ssssss…” a “shut up”. Nejvíc z jejich vystoupení se mi líbila baladická Bother, kterou Corey zazpíval a odehrál jenom s kytarou v ruce bez svojí kapely.
Jerry Cantrell (Alice In Chains)
Sean Kinney (Alice In Chains)
Tentokrát byla pauza mnohem delší a lidi kolem mnohem víc nedočkavější, což platilo i o mně, protože Alice In Chains patří mezi moje neoblíbenější kapely. Hala byla teď naplněná jenom z poloviny, a tak to zůstalo až do konce, asi za to mohlo to, že se koncert konal ve všední den nebo že cena lístků nebyla úplně zanedbatelná. Zvukaři měli co dělat, než konečně skončili se svou prací, ale i přesto nebyl zvuk úplně ideální. Ale tenhle koncert mi to nemohlo pokazit. Pak zhasla světla a na pódiu se objevila Alice In Chains… Následoval řev a obrovské nadšení. Málokdo čekal, že Alice In Chains vůbec někdy uvidí, zvlášť potom, co se v roce 2002 předávkoval Layne Staley směsí heroinu a kokainu, tzv. speedballem, a vlastně ani předtím nebylo moc naděje, vzhledem k tomu, že se poslední koncert kapely uskutečnil v roce 1996 a ve studiu se interpreti potkali ještě naposledy v roce 1998, kdy stihli nahrát pouhé dvě písně. Na úvod spustili Sludge Factory, William DuVall (podle toho, jak vypadá, byste to do něj neřekli) zvládal Layneovy party úplně dokonale, moc rozdílů slyšet nebylo, Jerry Cantrell ovládal skvěle svoji kytaru a bylo super pozorovat, jak hraje. Kapela byla ve výborné formě, až mi přecházel mráz po zádech. Samozřejmě, že kdyby byl naživu Layne Staley a kdyby se nějak dostal z té své smrtící závislosti, bylo by to ještě lepší. Některým skalním fanoušků byl náhradník DuVall zaručeně proti srsti, protože pro ně bez Stayleho Alice In Chains prostě neexistuje a tenhle comeback je jenom jedna velká žďímačka na peníze a zneuctění jeho památky. Já naštěstí k této skupině fanoušků nepatřím, což vám, myslím, došlo už dřív. Pod pódiem v kotli už to řádně vřelo… Stačilo jenom, aby kapela něco pronesla (William DuVall se dokonce pokoušel i o češtinu) nebo aby se DuVall či Jerry Cantrell dostali na kraj pódia, a hned bylo plno rukou ve vzduchu, aby se jich mohli dotknout aspoň na jedinou vteřinu.
Zástup na postu zpěváka za nebožtíka Laynea Staleyho jménem William DuVall
Basák Mike Inez (Alice In Chains)
Jak večer postupoval, bylo to čím dál tím lepší, typická depresivní atmosféra se rozvalovala všude okolo. Alice In Chains hrála hlavně písně ze svého nejlepšího a nejuznávanějšího alba Dirt z roku 1992, k tomu ještě přidala tři písně ze svého spíše metalovějšího debutu Facelift a dva kousky z poslední studiové desky Alice In Chains z roku 1995. Ale písniček mohli zahrát rozhodně víc. Ep Sap a mini-album Jar Of Flies zůstaly naneštěstí zcela opomenuty. Hodně mi také chyběly písně Man In The Box a Angry Chair, ale všechno chtít nejde. Kapela prohlásila už po jedenácté písni, že zahrají už jenom poslední kousek - fenomenální Would?. Znělo to dokonale, lidi si úplně získali a předvedli perfektní výkon. Bubeník Sean Kinney hodil svoje paličky a Jerry Cantrell trsátka (jedno z nich mi leží doma :-) ) and good bye, kapela zmizela v zákulisí. Ani přes nepřestávající skandování, pískot lidí se nevrátili a nepřidali ani jednu další věc, ale pro útěchu, jinde také neodehráli o mnoho více věcí. Možná za to mohl promotér… Když už se objevili bedňáci a začali uklízet pódium, museli jsme se smířit s tím, že je už opravdový konec. Snad si to Alice In Chains taky užívala, i když nevím, jak moc je bavilo hrát pro malou halu, jakou je Novesta, zvlášť, když ta hala není vůbec narvaná a pár dnů předtím hráli v Německu na festivalu pro několik desítek tisíc lidí. Ale nějak naštvaně nebo znuděně nevypadali, asi věděli, co je u nás ve Zlíně čeká. Podle toho, co píšou na oficiálních stránkách, je to hraní u nás bavilo… Kdyby byl koncert v Praze nebo nějakém jiném velkém městě, bylo by zaručeně plno, jak by si to Alice In Chains zasloužila. Mimochodem, pamatujete si, jak se mluvilo o tom, že se objeví slavný Duff McKagen, který hrál v nejslavnější sestavě Guns N‘ Roses a momentálně válčí za Velvet Revolver? Tak ten se objevil pouze na americké části turné, ve Zlíně po něm nebylo ani stopy. To by byly jediné výtky, které můžu mít.
William DuVall a jeho pohled na fanoušky
Show to bylo dokonalá, jednalo se o nejlepší koncert, jaký jsem kdy zažil. Jsem naprosto spokojený, za ty peníze to stálo. Jenom mě mrzelo, že hráli docela krátce, ale jinak to bylo úžasné. Ale když budu hodnotit jen předvedený výkon, atmosféru atd., tak to bylo fakt nezapomenutelné. Nečekal jsem, že Alice In Chains někdy v životě uvidím, a naráz jsem byl na jejich koncertu, několik metrů od nich. Škoda, že Layne už tady s námi není, ale William DuVall ho dokázal obstojně zastoupit, i když Layne je prostě Layne a s ním by to byla teprve ta pravá Alice In Chains.
Jerry Cantrell si hraje s kytarou :-)
PS: Škoda, že jsem ze Zlína zmizel tak brzo po konci a nepočkal si na kapelu u autobusu jako někteří opravdový fanoušci.
Zde najdete zápisky a fotky z turné od spolupracovníka Alice In Chains pod přezdívkou Baldy:
http://www.aliceinchains.com/baldy/
Zde najdete další fotky z koncertu:
http://www.laser.wz.cz/aich/
Setlist:
01 - Sludge Factory
02 - Dam That River
03 - Rain When I Die
04 - It Ain't Like That
05 - Love, Hate, Love
06 - Again
07 - Junkhead
08 - Them Bones
09 - Down In Hole
10 - We die Young
11 - Rooster
12 - Would?
