Galaxie Team
GALAXIE
Vojtěch, středa 23.4.2014, 11:53:21
27.8.2007
Beseda u Bigbítu, Tasov, 3. - 4. 8. 2007

Beseda u Bigbítu, Tasov, 3. - 4. 8. 2007

Krátký report z jednoho méně známého festivalu, kde nebyla nouze ani o pár slavných jmen…
 

Beseda u Bigbítu není nikterak velký ani známý (jak už jsem psal v perexu) festival, vyznačuje se hlavně přátelskou rodinou atmosférou, při které potkáte mnoho pohodových lidí… Do areálu můžete pronést libovolný alkohol, nikdo se vás neobtěžuje kontrolovat, pod pódiem nepostává banda nabroušených „securiťáků“, kteří se vás pokusí vyvést za sebemenší posunutí hrazení blíže k pódiu, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Kromě několika letících kelímků do kotle či na pódium jsem žádné jiné prohřešky nezaznamenal. Prý se ještě objevil nějaký ožralý naháč, pár ožralců vlezlo ráno na pódium, když nehrála žádná kapela a chopili se mikrofonu, ale dále se už vážně nic skandálního neodehrálo ;-) Pořadatelům letošního výročního 15. ročníku se ale podařilo zajistit dvě slavné jména: finské křížiče stylů Waltari a české popaře Tata Bojs, což rozhodně pomohlo ke zviditelnění. Kromě nich se představily nadějné i nenadějné kapely budoucnosti a také zástupci místních kapel. Žánrový rozptyl festivalu je velmi široký – přes rock, metal, punk, folk, pop až po elektronickou hudbu, každý návštěvník by si měl najít to svoje.


svérázný uvaděč Čumba

V páteční večer jsem bohužel dorazil až na hlavní hvězdu Waltari a nestihl nu-metalové Crashpoint. Finský zvukař, kterého si sebou kapela Waltari přivezla, si se zvukem příliš nevyhrál… trochu udiveně jsem poslouchal, když zvuková zkouška skončila a zvuk byl stále hrozný. Během první písně byl zpěv skoro nerozpoznatelný, což ale kapele nebránilo rozpoutat svoji obvyklou energickou show. Frontman Kärtsy Hatakka neúnavně poskakoval po pódiu, burcoval publikum, během přídavku rovnou zaskočil mezi diváky a nechal se unášet na rukou návštěvníků. Jediné chvíle, kdy byl klidnější, byly ty s baskytarou v ruce. Zvuk se v průběhu koncertu o něco zlepšil, přesto měl k ideálu ještě hodně daleko. Playlist byl založen na písních z novinky Realise Date, na starší osvědčené hity se tolik nedostalo, což mě trochu zklamalo. Vystoupení to bylo povedené, ale na výkon z Trnkobraní nedosáhlo díky nekvalitnímu zvuku a méně vyváženému výběru písní. Po Waltari nastoupilo polské ska/regge Tabu a já můj první festivalový den zakončil…


Další den jsem opět zavítal na festival až k večeru, v osm hodin jsem s nadějemi čekal na maďarské metalisty Superbutt… neznal jsem od nich jedinou píseň (myslím, že snad každý návštěvník festivalu na tom byl stejně), ale už popis na webu festivalu mě dokázal navnadit. Poté jsem sledoval přípravy pódia, kde se začaly objevovat vlajky s logem kapely a čím dál více jsem se těšil na to, co přijde… Hned od první písně se pod pódiem vytvořil obrovský kotel, zábrany se začaly silně otřásat a posunuly se až těsně k pódiu. Kapela si šílenství pod pódiem náramně užívala, do publika valila jednu nabroušenou pecku za druhou s obrovským nasazením a radostí z koncertování, že nejedno triko nezůstalo suché. Stačilo, aby charismatický frontman natáhl ruku k lidem pod pódiem a ihned se strhlo šílenství, každý se ho chtěl aspoň na chvíli dotknout. Publikum se za skvělou atmosféru dočkalo rovnou tří přídavků a nechtělo kapelu za žádnou cenu pustit z pódia, na oplátku Superbutt děkovali snad po každé odehrané písni a musím říct, že se nejednalo o žádnou falešnou pózu. Jejich výkon mě tak uchvátil, že jsem si hned po skončení koncertu od nich nakoupil (dokonce jsem dostal i slevu :)) placky a triko (kvůli tomu jsem musel později oželet veškeré občerstvení XD) a snažil se je mojí „angličtinou“ pochválit. Superbutt se pro mě stali největším překvapením a zároveň nejlepší kapelou festivalu.


hlavní stage

Po nich nastoupili na hlavní scénu zástupci české scény Tata Bojs, kteří po nářezu Superbutt ladili skoro celou hodinu než byli se zvukem spokojeni. Převažovali písně z nového alba Kluci kde jste?, což mě příliš nenadchlo a po pár písních jsem si šel sednout někam opodál. Po odchodu Tata Bojs se hlavní scéna na nějakou dobu utišila a já se vydal k malé scéně, od které se hrnul perfektní metal v podání Six Degrees of Separation. Nejvíce si zasloužil pochvalu frontman, který disponuje opravdu vynikajícím hlasem a náležitě předváděl, jak ho využít. Kromě výkonu kapely bych i vyzdvihl výkon pana zvukaře, které mu se povedlo vytvořit perfektní sound, srovnání se špatným zvukem Waltari bylo nemožné.

Beseda u Bigbítu patří rozhodně mezi nadějné festivaly a s 15. ročníkem se jí povedlo posunout se zase o nějaký krok blíže k velkým festivalům… Více kapel jsem bohužel neviděl, proto prosím přijměte moji omluvu za tento mini-report.


pošli na vybrali.sme.sk Add to Google Přidej na Seznam

Diskuze k článku Beseda u Bigbítu (Tasov) 3. - 4. 8. 2007 (2 komentáře)
© Copyright 2003 - 2014 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132