Bon Iver: For Emma, Forever Ago

Sedíte v houpacím křesle na zápraží dřevěné chaty, v ruce držíte plechový hrnek kouřící hořké kávy s lógrem a nad obzorem právě vychází slunce. Ticho, obrovský prostor neznáma, jež vás obklopuje, na rukou mozoly od topora sekery… Možná i tak málo by stačilo napsat k vyjádření podstaty devíti písní, do nichž Bon Iver („Bon hiver“ je francouzský výraz pro dobrou zimu) vložil svéráznou směsici svých dosavadních zkušeností, jak z polí uměleckých (indie-rocková formace DeYarmond Edison), tak z těch životních, smíchaných pohromadě s osamoceným pobytem v divoké přírodě a sílou pocitů, jež takové prostředí vzbuzuje.

Paralel se současnými hudebními trendy můžeme v tvorbě Bona Ivera najít hned několik. Vlnu lo-fi zastupuje např. kytara v singlové baladě Skinny Love, nosným motivem jsou však jednotlivé, zdánlivě nenápadné kousíčky indie prvků, pečlivě rozdrobené po celém albu. Jako příklady uvedu např. dechy v rozvláčněné For Emma, či závěrečné disharmonické bicí v úžasně gradující písni The Wolves (Act I And II). Nejdůležitějším činitelem je ale způsob, jakým jsou aranže na desce téměř nehmatatelně propojeny pocity lehkosti a svobody horského vzduchu, dřevního minimalismu a faktu, že vám na patře po poslechu zůstane stejná dochuť jako po vypití výše zmiňované hořké kávy. Žádná z devíti písní nemá snad ani jeden veselý motiv, ale spíše než melancholií útočí na své posluchače zádumčivou naléhavostí jakou známe např. od Iron & Wine. Ta vás nutí zamyslet se a soustředěně vyslechnout celý příběh až do konce. Tomu všemu navíc velkou měrou přispívá výrazný vokál, včetně doprovodných hlasů, kterým Iver dokáže interpretovat a tím i posunout náladu písně kýženým směrem s potřebnou jistotou třeba i ve falzetových výškách. K náladě alba také silně přispívají komorně zvolené doprovodné nástroje, zasahující decentně do stavby písní jen v těch nejnutnějších případech způsobem občas velmi připomínající desku Yellow House od Grizlly Bear.

Svého prvního vydání vlastním nákladem se tato deska dočkala již loni. Regulérní šanci dostat se k běžnému posluchači však dostala až v půlce února tohoto roku díky pozornosti malého labelu Jagjaguwar, které se rozhodlo albu pomoci a Bona Ivera vzala pod svá křídla. Tah to byl dozajista skvělý, protože o Iverovi se začalo nadšeně nejen mluvit (Pitchfork známkoval velice vysoce 8.1 a desku dokonce zařadil do svých doporučení), ale především se jeho hudba začala v Americe poslouchat. Asi nejsilnější píseň Skinny Love si můžete zdarma stáhnout např. zde a trocha hledání na youtube po živé perfomanci, či aktuálně vydaném videu k písni The Wolves, zážitek z poslechu dost možná ještě umocní. Iverovi se totiž povedlo sestavit pohromadě skvěle držící desku, doslova nacpanou od sklepa až po půdu uvěřitelnými emocemi, která posluchači nedává ani chvilku na vydechnutí, či načerpání sil pro další song. Album si pouštím už několik týdnů stále dokola a dokola… nudit nezačalo, ba naopak k němu získávám čím dál silnější vztah… že by jedno z nejlepších alb tohoto roku? To ukáže čas, ale ambice dozajista má.