Bouřlivá digitalizace televizního vysílání

Česká Televize začala v roce 2000 velmi intenzivně budovat infrastrukturu pro přenos digitálního vysílání. I přes tuto snahu ČT a spuštění digitálního kanálu ČT24 je začátek plnohodnotného vysílání prozatím v nedohlednu. Před úplným přechodem k pozemnímu digitálnímu vysílání je potřeba překonat přechodné období, kdy je nutné řešit problematické technické otázky týkající se postupného ukončení provozu dosavadních analogových vysílačů a nového rozdělení takto uvolněného frekvenčního rozsahu. Dále je potřeba vyřešit legislativní otázky týkající se zákonů, licencí a vstupu jednotlivých nových provozovatelů vysílání na nový otevřený trh s médii.

Prvním krokem bylo vytvoření vysílacích pásem A, B a C, kterým Český telekomunikační úřad přidělil na základě mezinárodních ujednání doposud nevyužité vysílací kmitočty a určil telekomunikační operátory, o jejichž služby se mohou provozovatelé vysílání ucházet.

Další krokem bylo vyhlášení licenčního řízení na sítě B a C Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RPRTV), kde bylo podáno již celkem 54 žádostí o volné vysílací kmitočty. Zde se našel také první zádrhel, protože RPRTV vyřadila ihned na začátku výběrového řízení soukromou společnost TV Prima. Celé jednání se dostalo k soudu a bylo označeno za protizákonné. To vrhlo nejen špatné světlo na věc, ale navíc se zde začala projevovat nespokojenost neveřejnoprávních televizních a rozhlasových médií.

Prozatím posledním krokem bylo přijetí zákona o elektronických datových komunikacích, který upravil zákon o České Televizi a dále zákon o Českém Rozhlase. Všeobecně se poukazuje na to, že je výhodný pouze pro veřejnoprávní média. Po odloženém podpisu prezidenta by mohla novelizace vstoupit v platnost 16. 5. 2005 a Česká Televize by tak mohla zvýhodněně vysílat. Proto se není čemu divit, když horečně investuje v oblasti rozvoje digitalizace pozemního vysílání. Mimo jiné uvedený zákon ukládá:

• provozování pozemního digitálního televizního vysílání
  
• jako provozovatel veřejné mediální služby sestavit společně s Českým Rozhlasem souhrnný datový tok, odpovídat za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení
  
• vysílat alespoň další dva digitální televizní programy a popřípadě další multimediální obsah a doplňkové služby.
  
  

Tyto tři nejvíce rozporuplné body budou mít zřejmě drtivý dopad na naše neveřejnoprávní televize. Jasnou a bijící do očí výhodou ČT je to, že vysílá kanály ČT1,ČT2 a nyní i ČT24. Dále je to veřejnoprávní televize, a tak nebude mít problémy s veřejnoprávním Českým Rozhlasem. A poslední problém je ten, že ČT neuvažuje o pronájmu svých vybudovaných vysílačů pro ostatní mediální účastníky. Není tudíž divu, že to přímo odrazuje TV Nova a TV Prima od digitálního vysílání. V ČT se již ovšem začíná hovořit o rušení analogového vysílání a to veřejně, například v Dobrém ránu s Českou Televizí 3. 5. 2005. Jedná se však podle všeho jen o marketingovou propagandu, protože není v moci ČT kompletně zrušit analogové vysílání. Navíc ČT nebude schopna zajistit 100% území ČR. To v praxi znamená, že ten kdo má dnes výborný signál, bude mít v budoucnu nádherný obraz. Ten kdo má horší signál, bude mít akorát „krásný“ nápis na obrazovce „Žádný nebo špatný signál“.

I když si to dnes v digitálním věku již nepřipouštíme, je dobré položit si otázku: Je digitalizace televizního vysílání skutečně nutná? Já osobně si myslím, že není (alespoň ne za těchto podmínek a okolností). K zamyšlení je také fakt: Digitalizace, komu k dobru? Divákovi nebo televizní společnosti?
 

Na závěr ještě jeden úryvek z tiskového prohlášení TV Nova: „TV Nova chápe podpis Zákona o elektronických komunikacích jako zvýhodnění veřejnoprávní televize a jako krok, který narušuje současný duální systém vysílání. Televize Nova proto omezí veškerou svou účast ve všech orgánech, které proces digitalizace připravují.“