Crysis

O Crysis se toho v poslední době namluvilo více než o jistém americkém radaru. Není se ani čemu divit, když jeho distributorem je americké EA, které hry sice moc dělat neumí (no řekněte, bavili jste se v poslední době u FIFY nebo NHL?), za to v marketingové oblasti jsou jedničky. Ponechme ale problémy EA a jejich jiné hry stranou, nás zajímá Crysis.

Hlavním důvodem snad každé debaty, která se týkala Crysis, bylo vizuální zpracování. Nemůžu si pomoct, ale musím to ze sebe dostat hned teď, na úplném začátku recenze. Crysis vypadá úchvatně! Maximální detaily jsem se sice nastavit na svém PC ani nepokoušel (vím, jak by to dopadlo), ale i na takovém PC, jaké mám doma, jsem si hru užil na „o trochu lepší než minimální“ detaily. Ovšem to neznamená, že jsem nejvyšší detaily neviděl. K tomuto účelu posloužila zejména videa (např. souboj v džungli nebo toto monstrum na letadlové lodi) a o něco lepší PC mého známého. Prvních pět minut po spuštění hry jsem jen nevěřícně zíral na obrazovku a pak mě napadlo, že by možná bylo lepší zírat se zavřenými ústy. Ale to není to hlavní! Nejvíce mě na Crysis zarazil fakt, že i když hrajete na nastavení medium, které spustíte na každém druhém PC (s výjimkou mého), máte stále lepší podívanou, než jakou by vám nabídla konkurence v nastavení nejvyšším. Jen je trochu škoda, že bez Windows Vista si ty úplně nejvyšší detaily nevychutnáte. Každý správný hráč ale ví, že i skvěle vypadající hra může být naprostý propadák.

Asi je vám jasné, že příběhem Crysis moc neoslní. Právě se píše rok 2020, když skupina amerických vědců vyšle nouzové volání, které zachytí správní hoši (rozuměj USA). Vědci zkoumali někde ve Filipínském moři záhadný meteorit. Bohužel v době, kdy už měli zásadní objev na dosah, přišli pro změnu špatní hoši (Severokorejská armáda), kteří s okamžitou platností převzali kontrolu nad tímto územím a neprodyšně celou oblast uzavřeli. USA své lidi nenechává ve štychu, a proto pošle do akce jednotku Delta Force. Členem této jednotky jste i vy, voják jménem Nomad (tady asi někdo hrál Gothic 3, trochu mě ale překvapilo, že v české verzi hry se hrdina jmenuje Nomád).

Nomad je obyčejným vojákem, bez nějakých speciálních schopností nebo alespoň lepších reflexů. Prostě člověk jako každý druhý, který se přidal k armádě. Vývojáři vědí, že by něco takového hráče za čas unudilo k smrti, a tak přichází se speciálním nanooblekem, který jednotky Delta Force budou nosit za 12 let. Během prvních kroků po ostrově si osaháte jeho ovládání a párkrát vyzkoušíte v praxi, i když to nebude potřeba. Nanooblek dělá z prvních střetů s nepřáteli procházku růžovou zahradou, ale nebojte, bude hůř.

Nanooblek má celkem 5 módů. První je symbol zbraně, který ničím nenadchne. Nemáte žádnou výhodu proti početným nepřátelům, ale zase si neplýtváte energii (viz níže). Druhým módem je symbol štítu. Jak jste asi uhádli, když si aktivujete tuto schopnost, jste mnohem odolnější a nejenže se můžete smát ostatním, kteří po vás střílejí, ale také si nemusíte dělat vrásky ze šlehajícího ohně a popálenin, ani z radiace nebo pádů z velké výšky. Další úžasnou schopností je rychlost. Díky tomu strčíte do kapsy kdejakého sprintera, skok do dálky za pomoci rozběhu také nebude problém a nabíjení zbraní zvládnete mnohem rychleji. Režim síly vám umožní dávat rány pěstí, kterých se bojí i opancéřované tanky, neuvěřitelné výskoky z místa jsou na denním pořádku, stejně jako házení nepřáteli do několikametrových dálek. Posledním módem je neviditelnost se vším všudy. EA ukázali funkčnost nanoobleku a jeho využití v tomto nádherném traileru.

Ovšem abyste mohli těchto superschopností využívat, musíte mít dostatek energie. U ní platí jednoduchá přímá úměrnost – čím více nanooblek využíváte, tím méně energie máte a když je nanooblek vypnutý (tedy v režimu zbraně), energie se dobíjí. Nemyslete si proto, že můžete zůstat neviditelní více než půl hodiny.

Stejně jako u grafiky, tak i u fyziky se mluví v superlativech. U ostatních her jsme byli rádi za pár beden a barelů (ne že by v Crysis nebyly), které jdou rozstřílet, ale Crysis není jen tak ledajaká hra. Představte si situaci, kdy sedíte v opancéřovaném tanku a za kopcem, který se chystáte objet, se do rána probouzí vesnička plná vojáků. Rudý východ slunce jako z pohádky nevěstí pro obyvatele této zapadlé díry nic dobrého. První baráček skončil rozesetý po celém ostrově, když do dveří vletěla střela z kanónu (vojáky, kteří měli uvnitř jednání, už nikdo neviděl). Takové plýtvání municí ale nebylo vůbec třeba, stačilo se dvakrát projet přes vesničku a bylo vymalováno. Stromy, padající po nárazu šedesátitunového monstra, rozrazily pár lidem hlavu. A tak nějak dopadlo ranní setkání Severokorejců s mým miláčkem. Zkuste si hru před něčím takovým uložit a opakovat tuto pasáž několikrát, vždy se pobavíte.

Pokud si z předchozího odstavce nedokážete představit, jak je fyzikální engine propracovaný nebo jste jen vyznavači hesla „Ferrerro řekne více než tisíc slov“ (tedy až na to Ferrerro), můžete se podívat na tuto bleskovku, kde autor dělal pokusy se třemi tisíci výbušných sudů.

Abychom se při dlouhých cestách neunudili k smrti, přidali do hry autoři pojízdné vehikly. Tank jsme si již představili, teď se vrhneme na další. Vojáci se často dopravují obyčejnými vozítky jako džípy, nebo náklaďáky s povinným vojenským vybavením. Ty, které kulomet na kapotě postrádají, s velmi velkou pravděpodobností ani nevyužijete. Maximálně tak když vám bude hořet za patami a vy budete muset co nejrychleji zmizet. Utíkat ale nemusíte jen po souši. K dispozici jsou také plavidla a helikoptéry. Jako vždy osazena kulomety a u helikoptér i raketami.

Po tolika letech vývoje a milionech dolarů ztracených ve vývoji Crysis dohrajete za necelých 12 hodin. Vím, že v dnešní době je to už zažitý standard, ale kvůli tomu mě Crysis trochu zklamalo. Podívejme se na to z lepší stránky, kterých má Crysis víc než dost, těch 12 hodin jsem si perfektně užil, což se o každé hře říci nedá.

Stejně jako u Gears of War vám na závěr recenze přinášíme zajímavé video. Tentokrát se jedná o televizní reklamu.