Když se tak dívám po malých dětech, kteří kráčejí do první třídy a v ruce drží ušmudlaný Siemens CX70 nebo SE K300i, přemýšlím o tom, o co jsme jako malé děti přišli. Mé osobní mobilní začátky byly na Alcatelu One Touch a už ani nevím, jaký model jsem měl to štěstí vlastnit, jen vím, že jediným kladem byla vysunovací anténa, která zaručovala skvělý signál a telefon podporoval psaní SMS. Ovšem to mi bylo už 13 let, tedy před 6 roky.
Mobilní zařízení nebyly dříve otázkou pár babek jako dnes, ale řádově i pár tisíc, či desítek tisíc korun! První telefony (slangově nazývány vysílačky) se vyznačovaly dlouhou vysunovací anténou, vysokou elektromagnetickou dávkou záření a krabicovitým designem. Možná si vzpomenete na tehdejší modely Bosh, Philips a nebo Ericsson. Později se připojili i silnější mobilní výrobci jako Nokia, Alcatel, Sony, Motorola či Siemens. Výrobcům neříkalo slovo low-end nic podstatného, takže mít v té době mobilní telefon bylo opravdu co říct.
Ericsson GA 318
S rozměry 130 x 49 x 33 mm a gramáží na tu dobu přijatelných 248g patřil mezi prodejní leadery v ČR a prodával se za velmi příznivou cenu 6 500 Kč! Tento telefon používal malou Plug-in SIM kartu, na kterou se vešlo pouze 99 jednopoložkových kontaktů.
SMS zprávy bylo možno pouze přijímat a pokud by jste si přesto chtěli s někým psát, bylo potřeba přítomnosti Mobile Office DC12, což byla vlastně PCMCIA karta s příslušenstvím, umožňující faxování a přenos dat. Tento model byl jedinečný s novou technologii Menu, avšak Menu nebylo zdaleka tak propracované jako dnes a většina příkazů se potvrzovala pouze tlačítky ano/ne! Co se týče vyzvánění, pak vězte, že bylo k mání jen jedno přednastavené, ale za to se dala ovládat hlasitost. Displej byl tvořen dvěmi řádky a jeden byl ještě k tomu všemu pouze stavový, přičemž na ten druhý se vešlo pouze 10 znaků.
A nyní ještě cituji skvělou poznámku od prodejce: "Když si koupíte tento telefon, v žádném případě nepodléhejte prvnímu návalu radosti a už vůbec nestrkejte clip do baterie. On se totiž už nedá vyndat" (termínem clip je myšleno tehdejší pouzdro, které se upínalo na opasek).
Motorola TX 770
Motorolu TX 770 prodával pouze Radiomobil a jeho dealeři. Z počátku byla za dotovanou cenu 999 Kč včetně DPH, potom byla tato cena snížena na 649 Kč (jinak prodejní cena bez závazků byla odhadována na 9 500 Kč). Přístrojů se prodalo cca 25 000 kusů a pro svou váhu, vzhled i teplotu vyvíjenou při hovoru si vysloužil přezdívku "Žehlička".
Rozměry 140 x 57 x 42 mm a hmotnost 304 g, to rozhodně nebyla silná stránka tohoto mobilu, ovšem na trh přinesl poměrně kvalitní displej - byl čtyřřádkový, z toho dva stavové a měl skvělou čitelnost i v noci. Ozdobit displej jste si sice dopřát nemohli, za to napsat úvodní zprávu mohli. Opět s vysíláním SMS byly problémy, a tak jste byli rádi, že jste si alespoň zavolali. Co bylo také k použití u telefonu, byl přepočet poplatků nebo vlastní paměť (na 99 kontaktů). Nejoriginálnější se mi však jeví tlačítko "i", které pokaždé když by jste zmáčkli, zobrazilo by se krátké info o příkazech, které by jste se chystali provést.
Nokia 2110
Pokud jste však v té době chtěli vynikat a oslnit, pak bych doporučil Nokii 8110 (za 25 000 včetně DPH), nebo její levnější sestřičku Nokii 2110 (přibližně 14 500 Kč), o které si řekneme pár řádků.
N 2110 byla zajímavějších tvarů, s rozměry 148 x 56 x 25 mm a hmotností "jen" 236 g. To, za co jste museli tolik zaplatit se však neprojevovalo na vnějšku, ale uvnitř. Nokie si pamatovala až 125 kontaktů + 99 na SIM kartě, posledních 10 volajících a volaných, potěšit okolí jste mohli osmi vyzváněními a hlavně jste mohli přijímat i odesílat SMS zprávy. Pokud by jste se dostali za volant, pak stačilo přístroj propojit s hands-free soupravou a užívat si komfortu telefonování. Displej byl pětiřádkový a na každý takový řádek (kromě dvou stavových) se vešlo až 10 znaků.
Sony CM-DX1000
Zajímavým řešením pro movitější mohl být i přístroj z výroby Sony. Jeho cena se přibližovala k hranici 20 000 Kč a i tento přístroj si poradil s odesíláním krátkých textových zpráv. Měl vysouvací anténu a na tu dobu obrovskou výdrž baterie při hovoru (až 7 hodin). Rozměry byly 150 x 45 x 32 mm a hmotnost 236 g. Pro jeho majitele poskytoval služby jako třeba zamezení identifikace, přesměrování nebo si pamatoval pět posledních příchozích hovorů. Novinkou v této branži byl grafický displej - 97 x 33 obrazových bodů. Co nepatřilo mezi jeho doménu, byla určitě paměť (jen na 50 kontaktů) a ještě k tomu se při zápisu jména objevilo pouze 12 znaků.
Siemens S4 power
A nebyl bych to já, kdybych si zde nenechal alespoň trošku místa pro Siemens. Inu i Siemens zdolával telekomunikační evoluci a mrkneme se na silný model, Siemens S4 power.
Pro jeho rozměry 150 x 44 x 33 mm byl nazýván úzkou nudlí a hmotností se vyrovnal předešlému modelu od Sony. Jeho cena 19 000 Kč byla odpovídající za použité technologie. Telefon mohl bez obav přijímat textové zprávy, odesílat je a ještě k tomu jste mohli zadat doručenku (ovšem v té době se za ni platilo). Přístroj zobrazil na displeji čtyři plně grafické řádky čítající 16 znaků na řádek! Co se týče vyzvánění, tak měl uloženo v paměti pět druhů a ještě šla nastavit jejich intenzita. Pokud bychom se podívali do vnitřní paměti na kontakty, pak nás nic oslnivého nečekalo, pouze 50 kontaktů, ale na druhou stranu v té době moc telefonů nevlastnilo paměť na kontakty. Opět jako u výše zmíněného Sony, i zde bychom našli přepočet minut (impulzů).
Inu takový byl rok 1996 v mobilním světě a především u nás. Mobilní telefony rozhodně neplnily funkci zábavy, ale spíše byly důležité v situacích, kde jste nenašli telefonní budku, či jste neměli možnost zavolat si z pevné linky.
