Den, kdy se zastavila Země (The Day the Earth Stood Still)

Černé auto se řítí vylidněnými ulicemi New Yorku, nechybí ani Smith. Bohužel se ale jmenuje Jaden a s jeho slavnějším otcem ho zatím spojuje opravdu jen to příjmení. Ne, tohle není prequel k povedené sci-fi Já, legenda, tohle auto totiž míří do finále jiného, neméně ambiciózního vědecko-fantastického filmu, ve kterém si to Keanu Reeves rozhodne vyřídit s lidmi ve stylu „mám gigantického robota a nebojím se ho použít“.

Smith Jr. ale bohudík většinou jen dělá křoví starším a slavnějším kolegům. Právě Keanu Reeves a Jennifer Connelly se samozřejmostí sobě vlastní přeskakují většinu těch klacků, které jim scénář naházel pod nohy, na záchranu celého filmu to ale stačit nemůže. Co na tom, že se to celou dobu tváří jako něco víc, když nemáte napětí, gradaci ani atmosféru, je vážná myšlenka celkem k ničemu. Navíc myšlenka, která byla ohraná už v roce, kdy vznikl originál. To takhle jednoho dne na Zemi přiletí obrovská koule, ze které po rádoby napínavé, ale ve skutečnosti spíš nesmírně nudné a přetažené scéně vyleze zástupce mimozemských civilizací Klaatu. Jeho cílem je projít skrze výkvět americké armády (při nejhorším za pomoci obrovského robota) až do OSN a vést dialog o záchraně naší milované planety. To, že se do toho výjimečně netahá americký prezident potěší, ale jedna z jeho ministryní spolehlivě pohřbí i tohle malé plus, protože Smith Jr.v ní dostává konkurenta v boji o nejzbytečnější a nejnesympatičtější postavu filmu. Na rozdíl od malého otravy se ale na plátně tolik neobjevuje.

Bohužel dost často chybí i nějaké ty fantastické scény, které berou dech. Demolice stadionu je sice cool, ale objevila se prakticky v každém traileru, takže nemohla ničím překvapit a podobně je to i s ostatními velkolepými záběry – většina jich byla v plné polní představena již v trailerech a film už pomalu nemohl nic jiného nabídnout, nepočítáme-li spoustu otravných dialogů, díky kterým se film snažil tvářit chytře. A taky naprosto tragický konec, který by vzal vítr z plachet a minimálně 20 % z celkového hodnocení prakticky kterékoliv lepší sci-fi, v případě podprůměrného Dne to ale byl jen poslední hřebíček do rakve.

Ve výsledku je nakonec jedno, jestli jsou ufoni zlí a chtějí Zemi ovládnout, nebo jestli jsou hodní a chtějí Zemi zbavit rozšířeného plevelu obecně známého jako lidstvo, pokaždé jsou stejně hloupí a pokaždé jim to nevyjde. Od filmu, na který jsem se těšil několik měsíců, jsem rozhodně čekal víc než pár povedených záběrů, kupu nudy a finále, kterému chyběla už jen americká vlajka požíraná nanoboty. Když totiž mimozemský soudce zastaví popravu našeho plémě na základě „nesežratelného“ vývoje vztahů nevlastní matky a syna, a když je na tom vlastně postavený celý film, máte problém, ze kterého vás nevytáhne ani sympatické cameo Johna Cleese.