Kapela Depeche Mode je na hudební scéně už kolem
25 let, což je dost dlouhá doba, i když na Rolling
Stones ještě zdaleka nemají, to možná až za pár
desítek let. Dřív jsem se o Depeche Mode vůbec
nezajímal, sice jsem ještě věděl, že nějaká taková
kapela existuje, ale snad už nic víc a to byla opravdu
dost velká chyba. V poslední době se začali všude
objevovat informace, že chystají nové album, které by
mělo za chvilku vyjít a všichni se na něj velmi
těšili. Stále častěji jsem si pokládal otázku, proč
jsou tak úžasní a jejich nové album tolik očekávané.
Čas šel dál a objevil se první vychvalovaný singl
Precious, nedalo mi to a na netu si ho zdarma poslechl.
Bohužel mě moc nenadchl, zdálo se mi, že je tam na mě
moc elektroniky a různých dalších efektů, hlas se mi
zdál OK.
Čas znovu postoupil a v televizi se objevil videoklip
k již zmíněnému prvnímu singlu Precious, začínal
často rotovat ve vysílacím časem plno stanicí, ale
stále jsem se tomu bránil. Nakonec jsem podlehl, vždycky
jsem se těšil až ho znovu uslyším. Jelikož se mi
líbil, hledal jsem další informace. Jejich nové album se
jmenuje Playing with Angel a právě vychází, ohlasy na
něj jsou velmi příznivé. Zjišťuji další informace
o této vynikající kapele, tak třeba v roce
1988 vystoupila u nás v Praze a byla to dost velká
událost. Jejich zpěvák Dave Gahan s úžasným hlasem
měl velké potíže s drogami, kapela se kvůli tomu mohla
málem rozpadnout, naštěstí si dali jenom delší pauzu,
kdy se věnovali vedlejším projektům. Už vím, jak
vypadá ta jejich proslulá móda, kterou někdo rád
kopíroval. A už taky vím, že oni jsou ti borci, co
vytvořili píseň Personal Jesus, kterou jsem měl tak rád
při nekonečných projížďkách v autě po GTA San
Andreas. Taky vím, že jejich předchozí album Excister
z roku 2001, není moc kvalitní, teda podle slov
fanoušků, takže Depeche Mode připravili nápravu.
Nakonec se sešli v Santa Barbaře s novým producentem
jménem Ben Hillier a na své práci si dali záležet.
Právě teď už mám jejich nové CD Playing with Angel
v přehrávači a sjíždím ho bez přestání…
Nevím, jak se to mohlo stát, možná taky, protože
žádnou podobnou kapelu Depeche Mode jsem ještě nikdy
neslyšel. Nejvíc se mi líbí styl špinavých kytar
Grunge, kde mám rád snad skoro každou kapelu, potom
ještě nějaké ty slavné a méně slavná jména rocku a
alternativní muzika, to jsou moji favorité. Depeche Mode
mě okouzlili svým velmi studeným a depresivním zvukem,
kterého dosáhli pomocí elektroniky, hlasem Dava Gahana a
velmi pesimistickými texty, stačí si je jenom přeložit
a víte, že mám jistou pravdu. Tak teď byl jsme si měli
probrat písničku po písničce, tohle je už tradice.
První písnička A Pain that I'm Used to jen otvírá
nesnesitelným rámusem, který mi připomínal startování
motorové pily z nějaké šíleného hororu, stačí
ještě chvilku počkat a přijde zklidnění do pomalého
depresivního tempa a někdy v půlce je tu zase pěkně
ostrá motorová pila a větší hrubost. Na dvojce čeká
John the Revelator, kde má obrovskou sílu hlas, naprosto
skvěle využitý. Mrazivá Surfer Well má naprosto
úžasnou temnou atmosféru, až vám běhá mráz po
zádech, když přijde refrén. Mimochodem je jedna ze tří
skladeb na albu, co složil Dave Gahan, dříve skládal
pouze Martin Gore, ale když Dave pohrozil, že když se už
konečně neobjeví nějaká jeho písnička, odejde
z kapely, dostal rovnou tři. The Sinner in Me začíná
skoro minutovou instrumentální částí a poté
odevzdaným zpěvem, deprese pokračují a nedají se
zastavit. A je tu první singl Precius, který má pro mě
hodně snový nádech a přichází až na hranici
nervového zhroucení. Dále jste zaručeně shlédli
videoklip co běží v TV, pokud ne, zde je
odkaz pro rychlejší připojení a zde
je
odkaz pro pomalejší připojení. Velmi
zajímavý zvuk má Macro, kde je to taková exhibice
elektronických hraček a také opět vynikajícího zpěvu.
I Want it All, poměrně dost psychadelická skladba,
která dost vypovídá o jeho životě, pro mě zní velmi
návykově. Následuje hrubá píseň
Nothing's Impossible, kde se ke slovu dostane kytara a
má snad největší emoce, samozřejmě je nejvíc
depresivní a zdá se my snad nejlepším kouskem na desce.
A k tomu velký hlasový útok, kdy mi běhá mráz po
zádech. Jako by tu píseň zpíval člověk, co prožil
opravdové peklo a to Dave Gahan prožil, nebojím se mu to
věřit. Poté je pauza v podobě instrumentálního kousku
Introspectre, který je pouze takovým zklidněním a nic
nepřináší. Přicházejí Damage People, určitě
pochopíte o co jde a proti čemu bojuje tato odevzdaná
píseň. Lilian mi připadá jako nějaká hodně stará
věc, co už Depeche Mode někdy dávno natočili, ale je to
opravdu novinka, pokud se nepletu, ale to se mi nestává
moc často. Desku uzavírá nádherná The Darkest Star
s náhlými nárazy kláves, ani tady nebude šťastný
konec, jak vás to vůbec mohlo někdy napadnout. Na to je
svět moc špatný a Depeche Mode moc dobrá kapela.
Depeche Mode se podle ohlasů svých fanoušků vrátili
v plné síle a já jsem taktéž velmi potěšen, tak
silný zážitek z alba jsem v poslední době ještě
neměl. Na albu Playing With Angel nenajdete žádný slabý
kousek kromě zbytečné instrumentální skladby, jsem
naprosto unešený, proto tak vysoké hodnocení. Někomu by
mohl vadit depresivní chladný zvuk, ale to je hlavní
přednost. Miluji Depeche Mode!!! Měl jsem je akorát
objevit ještě dřív než teď, abych měl čas si před
touto recenzí poslechnout jejich starší alba.
Poznámka: Depeche Mode se mají objevit dokonce v Praze a
Bratislavě v rámci svého turné k novému albu. Druhým
singlem z alba bude A Pain That I'm Used To a třetím
bude pravděpodobně John The Revelator. Máme se prostě na
co těšit, můžeme být jedině rádi. Album má jinak
velmi dobře provedený obal, všechny obrázky u této
recenze pocházejí přímo z něho. Pokud by jste se
pořád nemohli rozhodnout, jestli si nové albu Depeche
Mode seženete, můžete si
zde legální cestou poslechnout
čtyři písničky z alba, ať víte do čeho jdete.
Kapela: |
Depeche Mode |
Album: |
Playing With Angel |
Jazyk: |
Angličtina |
Sestava: |
Dave Gahan – zpěv; Martin Gore – hlavní textař,
klávesy, kytara; Andrew Fletcher – klávesy |
Hodnocení: |
90 % |