Dungeon Siege 2 (DS2) je nový přírůstek do rodiny "prokletých" akčních RPG. Proč prokletých? Protože všechny musí nést už od svého počátku cejch "kopie Diabla", během vydání se cejch obvykle změní na "vyzyvatel Diabla" a během prvních recenzí na "jenom další sousto pro mocného Diabla" (pozn. - i když se většinou vývojáři snaží vymýtit jakoukoliv podobnost s Diablem už v embrionálním stádiu, stejně tuto nálepku dostanou). Na dalšího vyzyvatele se zpravidla nečeká děle než čtvrt roku, přičemž na nového krále se čeká už pět let! Náš král Diablo pohodlně sedí na trůně, kolem nějž se povalují hlavy těchto snaživců. Ale teď, v roce 2005, povstala z popela jeho oběťi, Dungeon Siege prvního zvaného Rozporuplného, nový nepřítel, nabušenější než kdy předtím. Diablo povstal a jal se brousit svou kosu, souboj může začít...
A zatímco si Diablo brousí kosu, rohy a kdoví co ještě, mi se můžeme mrknout na DS2, no ne? Jak jsem už řekl, DS2 povstalo z popela svého předchůdce a vzalo si z něj opravdu to nejlepší, ale i to nejhorší. Zůstal výborný systém, kdy jste se zlepšovali v tom, co jste nejvíce používali (zbraně na blízko, na dálku, přírodní magie a bojová magie). Jednoduché, účinné a zábavné. Stále tu máme 3 vlastnosti, to jest sílu, obratnost a inteligenci, které se vylepšují také podle toho, co provádíte, ale už trochu rozumněji. Takže bojovníkovi hlavně rostou svaly, ale i nějaké to moudro občas pochytí. S tímhle by si autoři samozřejmě nevystačili, tak přidali skvělý strom dovedností. V něm můžete utrácet body získané za nové úrovně a svou postavu více specializovat (jestli má např. váš bojovník být velký tvrďák s obouručákem, nebo ladný elf sekající končetiny jako šum svistu). Fantazii se meze nekladou. Navíc, podle toho, do čeho investujete své bodíky, se hrdina postupně učí ultimátní síly, kterými vyřídíte armádu nepřátel během mrknutí oka. Dále do party můžete najímat jiné postavy, takže máte více bodů na rozdělování a tím pádem i více zábavy. Bohužel, s tímhle souvisí i ta nejméně skvělá věc. Představte si vašich pět hrdinů, jak bojuje proti zástupu monster. Myslíte, že se budete orientovat? Ano? DS2 vám srazí sebevědomí. Nejde o něco, co by kazilo hru, koneckonců autoři tento neduh skvěle vykompenzovali možností hru kdykoliv „zapauzovat“, chopit se kamery a najít si ten nejlepší úhel pohledu.
Ve hře samotné můžete hrát za univerzálního člověka, mrštnou dryádu, vychytralého elfa, nebo za půl-obra (takový tank z masa a kostí). Nabídka ksichtíků a účesů je dost slabá, což ani nevadí, protože hrdinovi budete stejně celou hru koukat na záda a první, co si seženete, bude pořádná helma. Jakmile se rozhodnete pro svou VyVolenou (jakákoliv podobnost s TV pořadem je čistě náhodná) postavu, vyplivne na vás hra svůj další "trumf". Ačkoliv příběh napsala profesionální spisovatelka Susan O´Connor, stále jsme svědky toho samého v bledě modrém. Zlý princ Valdis bla bla bla dva mocné artefakty bla bla bla ovládnout svět bla bla bla a vy mu v tom musíte zabránit. Ale už při nádherném intru si toho všimnete. Praští vás to do uší i do očí. Nádherná grafika, která jde ruku v ruce se skvělými zvukovými efekty, na vás určitě zanechají dojem. Je neuvěřitelné, jak detailní grafiku Gas Powered games stvořili, přičemž hra skvěle šlape i na průměrných strojích. Úžasný svět dýchající vlastním životem si přesto na vás (resp. na vaší mašině) nevymáhá žádnou krvavou daň na HW nárocích. Není tohle TO, o čemž už snili i tvůrci Maria, tetrisu nebo pongu?
Jakmile se hlouběji noříte do hry, stále více se na vás nabalují všelijaké úkoly, až časem nevíte, kam dřív skočit. To je jedině dobře, protože pokud se někde zaseknete, můžete splnit jiný úkol někde jinde. Pořád je co dělat. Pořád objevujete nové a nové věci. Jsou zde normální (šedé), magické (modré), výborné (nachové), unikátní (fialové) a konečně sadové (zlaté). Kromě zbraní můžete pro své mágy sbírat kouzla a zaplnit jimi knihu kouzel. Maličký problém je v tom, že tohle všechno se dá dělat jen do určité míry. Po nějaké době jsou souboje stereotypní a nudné a ze židle vás nezvedne ani příběh, který v podstatě neubíhá. Celou hru se téměř nic neděje, jen se honíte za Valdisovým zadkem. Hra je nicméně velmi dlouhá, pokud budete plnit i ten nejzapadlejší quest, nepočítejte, že byste ze světa DS2 vypadli dříve než za 40 hodin čistého herního času. Umělé inteligence příšerky moc nepobraly, ale bohatě si vystačí i s tím málem. Běží nejkratší cestou k vašemu meči a nechají se zapíchnout. V tomto typu hry to ale bohatě postačí, nebo jste snad čekali, že se goblini budou navzájem krýt a rozdávat si rozkazy přes vysílačku?
Nakonec už snad jen zmínit hraní přes internet, gamespy nebo přes síť.
A jak vlastně dopadl souboj? Teď se nemohu rozhodnout, všechno ukáže až čas, ale pokud bych se měl rozhodovat právě teď, Diablo byl poražen. Nádherné audio-vizuální efekty, zábava, tuny úkolů, solidní předměty, to vše vás určitě na pár dnů přiková k monitoru a nepustí. Ale pokud to není nový král, jednoznačně společně s Diablem a hrou Sacred kralují oboru. Kdo koupí, neprohloupí.
Jelikož se nám náhodou sešly dvě recenze na tuhle hru, dáváme vám možnost si je přečíst obě a udělat si tak lepší obrázek.
