Mám strach
I když…
Lék na něj znám
Unce něj však může býti vykoupena trýzní
Je to dobrý sluha, zlý pán
Urna, srdce jeho oběti skončí tam
To vím, přesto se nepoučím
Extáze radosti či věčné zatracení?
Byl bych šťastný,
problémy by se staly minulostí,
mé štěstí skutečností.
Krásně to zní,
hezky se o tom sní,
realita je však jiná,
až bolestně tvrdá.
Láska je ta nejhorší droga
Tak krutá, chladná, způsobujíc bolestivá muka
Achillova pata
Endorfiny, hormony štěstí co mě opustily
Tak proč zas ptám se
Když to vždy špatně skončí
Opuštěný a sám už sem byl dlouho
Proč jsem tak nepoučitelný,
kdy to skončí?
Proč si musím dělat život těžší,
proč jsem takový, jaký jsem,
proč si vyčítám, že nejsem někým jiným,
někým, kdo by mohl vést život, jaký chci?
Jak moc by to bylo lepší než teď,
všude samá šeď,
a žádné světlo, za kterým jít,
jen beznaděj,
můj život, jeden dlouhý smutný děj.
Dlouhý…?
