Galaxie Team
GALAXIE
Teodor, pondělí 23.10.2017, 6:13:18
24.3.2006
FAHRENHEIT: Vina je mrazivý pocit

FAHRENHEIT: Vina je mrazivý pocit

Pamatujete si ještě dobu, kdy se začaly prodávat první Sims? Tehdy se mluvilo o zcela novém žánru her, a také se mluvilo o tom, že už nikdo nic jiného nevymyslí. Vraťme se do současnosti, ve které společnost Quantic dream představila svůj počin, o kterém mluví jako o revolučním. Zda je jejich tvrzení milné nebo oprávněné, budete moci zjistit záhy. Seznamte se - FAHRENHEIT.
 

Jistě mi dáte za pravdu, že opravdu kvalitních her je momentálně v pultovém prodeji doslova jako šafránu. Z Každé světové strany se na nás valí zaručeně lepší pokračování herních šlágrů uplynulých let, ale už to přece jen nemá takovou šťávu, jako když jsme onehdy prvně otevřeli krabici s novým titulem. Jednou takovou vlaštovkou v dnešní době může být bezesporu hra Fahrenheit, která sama sebe prezentuje jako adventuru, ale již velmi záhy zjistíte, že do obyčejné klikací odreagovávačky má tato hříčka opravdu hodně daleko.





Na pánských toaletách v restauraci dojde k záhadné vraždě. Vrah je obyčejný člověk, který ani v nejmenším netuší, kdo je jeho oběť… Nejde však o ojedinělý případ. V celém New Yorku obyčejní lidé vraždí naprosto neznámé lidi. Jediným spojením mezi vraždami je stejný rituální způsob jejich provedení. Vžijte se do kůže vraha Lucase Kana, detektivky Carly Valenti, agenta newyorské policie Tylera Milese a vrahova bratra a kněze Markuse Kana. Staňte se na chvíli hlavními hrdiny tohoto příběhu a prožijte jej podle svého. Odhalte pravdu! Proč jste ho zabili? Co vás k tomu dohnalo? A kdo ovládá vrahy? Máte jedinečnou šanci uniknout nejen policii, ale i sám sobě. Vítejte u nové podoby her… Nejspíše takhle jde charakterizovat tato hra, která se na americkém trhu prodává pod názvem Indigo Prophecy. Proč se zde jmenuje právě tak, a proč je hra zasazena do New Yorku v nepříliš vzdálené budoucnosti, se samozřejmě dozvíte během hry. Prozradím vám jen, že ve srovnání s americkým a českým trhem se jedná takřka o kasovní trhák, u nás se na její existenci poněkud pozapomíná. Nevím přesně proč. Snad dnešní mládež odkojená na krvelačné politice českých poslanců ještě stále dává přednost bezcílným rubačkám typu DOOM… Pojal jsem tedy za úkol představit vám všem tuto hru v celé své kráse a krom této recenze se dočkáte i rozsáhlého návodu doplněného grafikou ze hry, především proto, abych vás seznámil se hrou jako takovou. Abych vám objasnil, co všechno na vás ve hře může čekat. A také především proto, aby z návodu, který zde již brzy uvedu, nevyprchaly ani ty poslední zbytky napětí. Došel jsem totiž k názoru, že revoluční hra, která se ocitla na mém harddisku, vyžaduje radikální řez v psaní recenzí a návodů vůbec. Třeba už jen proto, že hra má tak spletitý příběh, že byste z něho na pěti stránkách nic moc nepochopili. Dovolil jsem si tedy přepsat návod na hru Fahrenheit do povídkové podoby na pokračování. Pamatujte, že hra je neobyčejně spletitá, a nikdy nemůžete narazit na dva úplně stejné průběhy hry. Tento návod bude proto pouze jakási alternativa, která by vám měla ukázat, kam směřuje herní průmysl, a že tohle je teprve začátek. Vraťme se však k základní recenzi hry. Na popis děje bude v budoucnosti totiž času ještě více než dosti. Abych tedy připravil čtenáře na tento herní blockbuster, měl bych především říci, že hra jako taková využívá revolučního vývoje hry. O ten se herní tvůrci pokusili již před téměř sedmi lety. V té době se však s tímto novátorským způsobem her objevily i první fatální chyby. Nejen kvůli tomu, ale i dalším zádrhelům proto upadla hra X-Files do smetiště memoárů a nikdy se o ni nijak výrazně nediskutovalo. Z těchto chyb se pokusila poučit společnost QuanticDream, a pojali proto celý herní systém ze zcela jiného konce. Výsledkem je ovládací systém, který potřebuje na pochopení jen velice krátkou dobu... Atari, která nese záštitu nad QuanticDream, vám na monitoru servíruje příběh s prvky hororu, za který by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. Přestože hra samotná není nijak převratně rozsáhlá, jistě pro vás bude potěšením opravdu veliká nelineárnost příběhu, která se sice tu a tam ať chcete nebo nechcete navzájem proplete, ale i tak je to čerstvý vánek v zatuchlém ovzduší takzvaných logických adventur. Hru sice dohrajete za slabou desetihodinovku, ale jakmile uvidíte jeden z alternativních konců, nepustíte myš z ruky a budete mít potřebu zjistit, jak lidstvo skončí, když… Eh… O tom až později. Já osobně vím o čtyřech koncích. Jak jsem již napsal, hra lze jen okrajově zařadit do žánru adventura. Pokud bych už totiž měl hru jako adventuru nazvat, musel bych rychle dodat, že se jedná o hru se silnými akčními prvky, a nebýt poněkud zastaralé grafiky, která je ale ještě stále na úrovni (Co taky chcete? Hra se vytvářela více než pět let!), korunoval bych ji na královnu všech adventur. Ve hře můžete narazit na celou řadu klišé z filmů nebo známých scén, které však v novém spojení působí naprosto originálně. Setkáte se zde tak s běžnými lidskými konáními a počitky, jako například strach, horor, láska, sex, násilí, humor a souboje, samozřejmě s v dnešní době neodmyslitelným bullet timem.





Vedle grafiky je dalším mínusem, tentokrát však mnohem větším, jazyková lokalizace, která se orientuje na angličtinu, němčinu, nebo třeba také španělštinu. Slovanské státy byly tak nějak pozapomenuty. Hra tedy jinými slovy nemá standardně předinstalovanou češtinu ani titulky, což bohužel nevynahradí ani kvalitně zpracovaný manuál. Neholdujete-li tedy plynně cizím jazykům - jen ztěží hru ukončíte tak, abyste pochopily její skutečný motiv a silný příběh. Koncem listopadu prosáknulo na veřejnost několik informací o připravované neoficielní češtině. Od té doby však bylo ticho. Proto jsem také zvolil tento netradiční způsob přiblížení hratelnosti hry, který se již brzy objeví na Galaxii. Hra splňuje po příběhové stránce vše nad očekávání. Během hry dokonce napínavost nabírá na obrátkách. Aby autoři poukázali na zhuštěnost a častý nedostatek času při akci, použili takzvanou technologii picture-in-picture, kterou jste mohli shlédnout například v seriálu 24 hodin. Dalším lákadlem je realističnost během pohybu postav, kde byla zase hojně využita technologie Motion-capture. Tedy že byly snímány pohyby opravdových živých postav (na podobném základě slavil úspěch i pohyb staré dobré Lary Croft z Tomb Raideru). Nedivte se tedy, když si během hry budete občas připadat jako kdybyste hráli o život v Matrixu. Akční scény jsou totiž vychytané do nejmenších detailů.





Hra má zcela nový design ovládání, který se stále ještě částečně podobá adventurám. Možná s kombinací pohybu klávesnice a myši budete mít zezačátku potíže. Možná si taky změníte nastavení ovládání, tak aby vám vyhovovalo, jak jsem to udělal já. Před hrou samotnou ale budete moci stejně navštívit výcvikovou misi, abyste se se vším patřičně seznámili. Ke hraní hry je doporučován gamepad. To můžu jakožto jeho NEvlastník jedině potvrdit. Některé kreace v kombinaci klávesnice versus myš působí občas totiž poněkud křečovitě. Pokud už patříte mezi ty, kteří nějaký ten gamepad mají, levou analogovou páčkou provádíte pohyb postavy, druhou potom akční pokyny, které jsou se hrou neodmyslitelně spojeny. Na zbylé dvě klávesy L a R pak budete předem upozorněni, abyste věděli včas, kdy si máte přeskládat prsty. Ač to možná na první pohled vypadá jednoduše, vězte, že během hry nadejde více než jen jeden okamžik, ve kterém vám bude gamepad v rukách přeskakovat doslova jako Rubikova kostka. Vím o čem mluvím. Nebýt toho, že jsem hru hrál na notebooku, držel bych křečovitě klávesnici v rukách a svíjel se na strany podle toho, kam chci zrovna v náročné akci uhnout. Naštěstí lze obtížnost kombinovat i během hry, což mnozí po několikátém nevydařeném pokusu jistě ocení.





Závěrem - vizuální stránka vás možná na židli neposadí, na druhou stranu si tvůrci alespoň patřičně vyhráli s mimickými vlastnostmi obličeje a neunikne vám proto ani nejmenší vráska, ani nejmenší pokřivení obličeje, díky čemuž zjistíte, zda někdo lže, a jak s ním do budoucna jednat. Postavy, ač v poněkud hranatém kabátě, vypadají během pohybu elegantně, a nebýt grafiky mírně po záruční lhůtě, řekl bych že, je neuvěřitelná. I tak ale musím říci, že je grafika na vysokém stupni a i dnes by se mohla rovnat s některými prezentovanými tituly. Hudební doprovod dokonale dokresluje ponurou atmosféru hry. Samozřejmostí je i podpora DolbyDigital5.1, takže zvuk je čistý a sytý bez vedlejších nežádaných efektů.





Osobně hru hodnotím na 85%. Stovku jí nedám za zmíněnou grafiku a několik dalších drobných nedostatků, o kterých by bylo zbytečné se více rozepisovat. Ten, kdo zažil Fahrenheit, bude se mnou patrně souhlasit. Ti z vás, kteří jej nehráli, ať si počkají alespoň na hodnocení po přečtení návodu. Do té doby mějte na paměti, že vina je mrazivý pocit…



Název:Fahrenheit
Originální název:Indigo Prophecy
Žánr:Něco mezi akcí a adventurou
Výrobce:Quantic Dream
Distributor:Atari
Distributor ČR:SeVeN M s.r.o
Konfigurace:OS Windows® 98SE/Me/2000/XP, procesor minimálně Pentium® III 800 MHz, paměť 256 MB RAM, místo na disku 2,5 GB, DVD-ROM mechanika minimálně 8x, Grafická karta 32MB, T&L - kompatibilní, DirectX® verze 9.0 (integrováno na DVD)
Multiplayer:Ne
Lokalizace v češtině:Ne
Další platformy:X-BOX, PlayStation 2
Vydáno:26. září 2005
Hodnocení:85 %


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku FAHRENHEIT: Vina je mrazivý pocit (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132