Nikdo nepromluvil,
až ticho v srdci bolí,
vítr jako by slabě brečí
nebo jenom v ozvěně skučí.
Znám ten pocit opuštění,
dokonalého rozvrácení,
když jsem tak moc sám
a naději už nerozdávám.
Lítost čekající na odpuštění,
nenávist těšící se na vypuštění.
Neexistují jiná správná řešení,
už neprodávají falešnou naději.
