Jestli někdo nezná studio Monolith, nezná ani Alien
vs. Predator 2. Ano, právě tohle vývojářské studio má
za sebou nejstrašidelnější hry herní scény za
posledních 10 let. A je to opravdu znát. Doom 3 je od
id Software, a proto ve mně nevzbuzoval nejmenší
záchvěv strachu. Doom 3 je prostě klasická střílečka
zahalená do stínů, kde si pořád říkáte:
„Panebože, co to zas na mě leze za mrchu!“ F.E.A.R.
vytváří strašidelnou atmosféru úplně jiným
způsobem, kterým se blíží k Silent Hill. Emoce ve vás
nemá vyvolávat třímetrová potvora řítící se k vám
s motorovou pilou nad hlavou, ale např. násilí páchané
na malých holčičkách, které se pomalu staly symbolem
hry. Někdy si říkám – chudáci ti pařmeni na
Floridě, kde hraní násilných her zakázali. Tím
zákazem přijdou o skoro nejdůležitější herní počin
roku 2005. F.E.A.R. je tady proto, aby se stal přímým
konkurentem her Half-Life 2, Doom 3 a S.T.A.L.K.E.R. Ty
tečky mezi písmeny v názvu jsou teď nějak v módě,
nezdá se vám?
Název hry pod sebou skrývá název jednotky, jíž jste
členem: First Encounter Assault Recon. Děj a zápletka hry
vám bude předkládána útržkovitě a jejího rozpletení
se dočkáte až v závěru, což je podle mě správné.
Příběh je chytlavý a na rozdíl od jiných her má hlavu
a patu. O co tedy jde? Na začátku byl odstartován
projekt, který měl zlepšit bezpečnost státu. K tomuto
účelu měla sloužit armádu klonů, než se do toho
vložila holčička v červených šatičkách
symbolizující krev. A krev se objeví všude, kde se
holčička jen mihne (nebo jí ovládaný Paxton Fettel,
účinek je stejný). A právě jemu se povedlo dostat
klony pod svoji moc. Ve hře pořád cítíte nejistotu,
místy vás až mrazí v zádech. Padlí nepřátelé se po
chvíli rozplynou prach, a to tak detailně, že jsem na to
třeštil oči. Nepřátel je však ale málo, a tak se
hovorovost dá popsat jako mix her Doom 3 a Silent Hill.
F.E.A.R. vám nabídne mrazivou a jedinečnou atmosféru,
protkanou silným příběhem a doplněnou skvělým
zpracováním levelů. To je vážně úžasné. Interiéry
sice nejsou nějak rozsáhlé a všechny se navzájem
podobají, ale ta propracovanost povrchů, např. když ze
zdi ustřelíte omítku a ukáží se vám cihly, vám
naprosto vyrazí dech. Před vydáním hry se hodně mluvilo
o tom, že F.E.A.R. bude hlavně zaměřen na taktiku, což
není zdaleka pravda. Ano, tým sice máte, ale je
k vidění jen v meziherních sekvencích a intrech.
Úkoly dostáváte od koordinátora operací, jehož pokyny
slyšíte snad po celou hru. Mimochodem, slyšíte toho
mnohem víc, zvukově je na tom F.E.A.R. skvěle. Ale o tom
až dále.
Jako hlavní úkol máte najít Paxtona Fettela. Nebyl by to
ale správný koordinátor, a tak mu samozřejmě jeden
úkol nestačí a v průběhu hry vám zadává vedlejší
questy. Ve spolupráci s ostatními vojáky bojujete
opravdu jen minimálně. Všechny, kdo jsou zvyklí na
střílečku s kvantem nepřátel, asi F.E.A.R. trošku
zklame, protože nepřátel nabízí mnohonásobně méně.
Nedostatek nepřátel ale vyvažuje detailností a
perfektním zpracováním přestřelek a bojů. Všude něco
řinčí, omítka se láme ze zdí, sklo se tříští a
lustry padají. Naprosto dokonalé, stejně jako ukončení
boje rozplynutím mrtvých nepřátel. Dosud nepřekonaný
Far Cry v kategorii umělé inteligence se posunuje na
druhé místo. Nepřátelé se kryjí, po vašem příchodu
převracejí stoly a police, plazí se a krčí,
schovávají se za rohy, čímž vás můžou nepříjemně
překvapit ve chvíli, kdy nemáte váš kvér připraven
k výstřelu.
To už jsme trošku nakousli zbraně. Máte možnost
vystřelit si z pistole (a to i v efektním duálním
módu), samopalu, brokovnice a útočné pušky. Opět se ve
hře objevuje variace na kolíkomet z Painkillera, nyní se
však jedná o hřebíkomet, který dokáže nepřátele
opravdu efektně připíchnout ke zdi. Nakonec si nechávám
unikátní paprskomet s geniálním zoomem. Jeden paprsek a
z vojáka je usmažená kostra. Jejda, sorry, ještě jsou
tu raketomet, který je vážně nepostradatelný hlavně
u robotů, granáty a granáty s rozbuškou. Najednou
u sebe ale můžete mít jenom tři zbraně. Důležité
situace si můžete zpomalit.
F.E.A.R. je sice převážně singleplayerovou akcí, ale
nechybí mu ani hra více hráčů. Nabízí již klasické
módy Deatmatch, Team Deatmatch a Capture the Flag. Grafika
hry je naprosto úžasná, textury a modely postav jsou
dokonale promakané. Hudba je taky na špičkové úrovni.
Teď se již dostáváme k hardwarovým nárokům. Já jsem
si tentokrát na vyšší detaily ani neškrt. Na mém
1,06 GHz Duronu, 512 MB a GeForce 5500 256 MB jsem si hru
zapnul pro vyfocení obrázků v rozlišení 800×600 na
střední detaily. Hra se trhala tak, že ne nejednalo
o hraní, ale o prohlížení fotogalerie. Nadupené
písíčko je tedy podmínkou k dobrému zahrání téhle
skvělé hry.
| Název: |
F.E.A.R. |
| Typ: |
Akční |
| Minimum: |
CPU 2 GHz, 512 MB RAM, grafika 128 MB |
| Doporučeno: |
CPU 3,8 GHz, 2 GB RAM, grafika 256 MB |
| Výrobce: |
Monolith |
| Distributor: |
Vivendi |
| Multiplayer: |
Ano |
| Web: |
http://www.whatisfear.com |
| Hodnocení: |
92 % |
