Letošní prázdniny jsem měla v plánu celkem
poklidné lenošení, sem tam nějaké to povyražení
s přáteli, rozhodně žádná velká fyzická aktivita!
Ovšem když můj přítel přišel s návrhem cesty do
Finska, musela jsem svůj program poněkud přehodnotit.
Finsko! Země tisíce jezer, sobů, losů, vodky Finlandia!
U toho jsem rozhodně chtěla být.
Přátelé mého přítele měli to štěstí ocitnout se
v téhle zemi už půl roku před námi – na studijním
pobytu. My jsme měli přijet za nimi a tak nějak jim
zpříjemnit cestu domů. A tak jsme začali vyhledávat
všemožné způsoby dopravy. Náš prvotní optimistický
nápad letět letadlem byl potlačen, když jsme uviděli
ceny letenek – cca 13 tisíc korun… Stejně tak nás
zklamal autobus. Vlak jsme zavrhli poté, co nám
příjemná slečna na informacích na vlakovém nádraží
bezelstně navrhla cestu přes Moskvu, zahrnující jízdu
po Transsibiřské magistrále, která by stála pro jednoho
asi dvacet tisíc a trvala by tři dny… Pomalu jsme
začali vidět jako nejpřijatelnější variantu
cestování stopem. Pak ale přišel dar z nebe
– objevili jsme akční slevu, zpáteční autobusovou
jízdenku do Stockholmu za pouhých 1600 Kč! Odtud už
bude snadné dostat se trajektem do Finska! To jsme si
mysleli. Bohužel teprve po zakoupení akční jízdenky
jsme si uvědomili, že nemáme šanci vyznat se
v internetovém jízdním řádu trajektů. Ale jízdenky
už byly jednou koupené, a tak jsme vyrazili… do
neznáma.
Kdo nikdy nezažil dvaceti čtyř hodinovou cestu autobusem,
neví, jaké je to utrpení… Situaci nám odlehčovali jen
pánové na celnicích, kteří nás často nechávali
protáhnout nohy – všichni museli vystoupit, vytáhnout
všechna svá zavazadla, vybalit a zdůvodnit jejich obsah a
opět nastoupit. A to jsme, prosím, projížděli zeměmi
EU… Nějak se nám ale nakonec podařilo cestu do
Stockholmu přežít. Tam jsme díky orientačnímu smyslu
mého přítele našli terminál společnosti, se kterou
jsme chtěli podstoupit cestu trajektem, a zjistili jsme,
že lidský kontakt má i v dnešním technickém světě
své výhody – konečně jsme zjistili doby odjezdů
trajektů. Vzhledem k tomu, že už hodina pokročila, jsme
se rozhodli pro ranní spoj s tím, že přespíme někde
poblíž v lesích kolem Stockholmu. Co jsme nevěděli,
bylo, že ve všech severských zemích (Skandinávie), má
každý právo postavit si kdekoli stan, pokud to není
blíž než padesát metrů od soukromého pozemku. Takže
jsme se s batohy na zádech prošli asi o sedm kilometrů
dál od města, abychom se utábořili v pochybném
lesíku, v prudkém svahu…
Cesta trajektem byla ze začátku úžasná. Romantická.
Postupem času čím dál víc… nudná! Trvala dvanáct
hodin…
Ale pak jsme konečně dorazili do Turku, po Helsinkách
druhého největšího města ve Finsku. Naši přátelé
už nás tu čekali. Dozvěděli jsme se novinku, tu o tom
stavění stanů v severských zemích… A odešli jsme
se utábořit na nedaleký ostrůvek Ruisalo, přímo
doprostřed parčíku, to abychom se hned zrána mohli
pohoupat na houpačkách :-).
Západ slunce na Ruisalu
Ráno, po pohoupání, jsme vyrazili na procházku po Turku.
Co nám hned padlo do oka, byl vysoký komín, na kterém
byla velká červená čísla. Shora 1 1 2 3 5 8 13 21 34
55. Záhada!
Ptali jsme se lidí ve městě, co to má znamenat…
A nikdo nebyl schopný nám odpovědět. Trápilo nás to
celý pobyt tam :-). Takových „artových“
záležitostí bylo v Turku k vidění spousta.
Velikánský ocas mořské panny v řece Aurajoki,
obrovské železné koule u podivné budovy, kotva
uprostřed sídliště… Jestli máte někdo rád šifry a
záhady, určitě si tam zajeďte, my jsme se tam v tomhle
směru fakt vyřádili :-). Jinak je Turku krásné město,
čisté, upravené, taková sídliště, jaká jsou tam
běžně, jsou u nás snad jen v nejmodernějších
čtvrtích.
Prosklené obývací pokoje – jen pro
exhibicionisty!
Cestu po městě jsme si zpříjemňovali mlsáním
zmrzliny, ta je ve Finsku opravdu výborná. Jedna firma
vyrábí zmrzliny gigantické velikosti, v kornoutku se
mezi zmrzlinou skrývají ložiska náplně (já jsem si
naprosto zamilovala karamelovou :-)). Místní oblíbená
pochoutka jsou tzv. Salmiaki. Černá hmota trochu
připomíná pendrek, ale je mnohem silnější a jakoby
slaná. Nic proti Finům… Ale tohle je fakt zvrhlá
libůstka. Vyrábí z toho všechno, bonbóny, alkohol,
dokonce i tu zmrzlinu. Můj kluk si ji koupil, načež jsme
překvapeně zjistili, že je černá a uvnitř se
skrývají ložiska čehosi tekutého, černozeleného, což
můj přítel výstižně pojmenoval tér… Jinak jsme toho
z finských gastronomických zvláštností moc
neochutnali, jídlo je tu vcelku drahé, takže jsme si
v podstatě všechno vezli s sebou.
Naši přátelé (bohužel :-)) nejsou žádní fanoušci
sportu povalečského, takže naplánovali na další den
výlet na kole. Ten „výlet“ se nakonec zvrhl
v osmdesátikilometrové celodenní utrpení, kdo máte
doma kolo bez převodů a bez ručních brzd, tak si asi
dovede představit, jak jsem trpěla :-) Ale zato jsme
objeli celé okolí Turku a musím říct, že zvlášť
přejezdy po mostech mezi jednotlivými ostrůvky, kdy jste
desítky metrů nad hladinou moře a opírá se do vás
vítr… to je vážně zážitek.
I tohle je Finsko…
Dalším dobrodružstvím pro mě byla návštěva
národního parku Kurjenrahka. Ve všech zdejších lesích
jsou rozmístěné chatičky, tzv. sheltery, kde je
nachystané dřevo, můžete tu přespat a jsou tu i (vcelku
luxusní) kadibudky.
Jeden ze shelterů
Pohled na rašeliniště, NP Kurjenrahka
Další rašeliniště v NP
Takové standardní mraveniště :-)
V NP byly přímo tuny lesních plodů, hlavně
borůvek
Jezero Lakjärvi
Já, jakožto velká horolezkyně :-)
Jezera jsme potkali bohužel jen tři, jedno malé, jehož
jméno si nepamatuji :-), Lakjärvi a největší,
Savojärvi. Všechna jsou rašelinová, takže voda je
černá a… nic moc, ale když vyběhnete rozpaření ze
sauny, tak to taková překážka není :-). Jinak, až na
mizerné značení cest, mě národní park uchvátil
překrásnou přírodou a klidem… Jediné mě naštvalo,
že jsem neviděla losa, ale aspoň jsem měla tu čest
vidět stopy a bobky jednoho z nich :-). Na cestě zpátky
jsme ještě navštívili ostrovy Alandy mezi Švédskem a
Finskem, a pak už nás definitivně čekala cesta
domů…
Já, loučení s Finskem…
Pro příznivce turistiky mám skvělou zprávu, celý
čtrnáctidenní pobyt ve Finsku, včetně jídla
(zakoupeného v ČR), jízdy trajekty, vstupů do muzeí a
hradu v Turku, vyšel asi na 4500 Kč. A pro příznivce
záhad, komín v Turku nakonec až tak záhadný nebyl,
koukněte
tady.
Ovšem romantiku hledání šifer nám to nezkazilo :-).
