Gears of War

Když se řekne XBox 360, většině hráčů se jistojistě vybaví akční série Halo. S nedávným vydáním třetího dílu mnohonásobně stouply již tak vysoké prodeje microsoftí konzole, a před Vánoci se další miliony hodí každému. Přesto to s PC dílem vypadá všelijak, jen ne dobře (i když ty předchozí díly nestály za nic). Gears of War se stalo podobnou ikonou právě nového XBoxu, jen s drobným rozdílem – PC verze po roce čekání konečně dorazila.

Gears of War si ale bohužel pro své vydání vybralo špatný čas. Kdyby vyšlo souběžně s XBoxovou verzí, asi by se nedalo pochybovat o megaúspěchu a nejedno ocenění hrou roku by mělo taky zajištěné. Místo toho může maximálně aspirovat na akci roku, přičemž šance na výhru má vysoké asi stejné, jako pražská Sparta na celkové vítězství v Lize mistrů. Když navíc vydání nepředcházela skoro žádná reklamní kampaň (já sám jsem na to úplně zapomněl, a zjistil jsem to až o pár dnů později). Multiplayeru vládne Call of Duty 4: Modern Warfare společně s Unreal Tournamentem III, singleplayer u CoD 4 také není k zahození, a když si k tomu připočtete Crysis, Medal of Honor: Airborne a třeba TimeShift, hned pochopíte, proč do GoW moc nadějí nedávám. Co bychom za to před rokem dali…

Jak už jste asi poznali z výčtu her, které jsem s GoW srovnával, nebo ze screenshotů okolo, Gears of War je akční hra. Zatímco ostatní sázejí na pohled z vlastních očí, čímž získávají u hráče dojem, že on je tím hrdinou na obrazovce, GoW na to jde cestou opačnou, a po celou dobu hraní se díváte na Marcuse Fenixe pohledem jeho věrného papouška, který mu letí kousek za zády (tedy, ne, že by nějakého papouška měl).

Jedním z plusů je řešení přestřelek. Tady vám nestačí vzít do ruky kvér a naběhnout mezi nepřátele. V opravdové válce byste asi dlouho nepřežili. Proto neustále klečíte za sudy, sloupy a stěnami a střílíte po nepřátelích z úkrytu. Když zrovna nejste skryti za sloupem, nevidíte pro změnu zaměřovač a je pro vás mnohem těžší se do nepřítele trefit. Ač se to může jevit jako naprostá nuda, opak je pravdou. To, že střílíte z dostatečného odstupu, umocňuje atmosféru.

Holýma rukama byste asi moc nepřátel nezabili, ani kdybyste byli takové „korby“ jako Marcus. I on musí používat střelné zbraně, kterých má několik druhů. Základní zbraní je obyčejná pistolka, která poslouží jako záložní pižlátko, které nikdy nepoužijete. Většinu hry asi budete používat samopal; je přesný, docela účinný a munice je do něj více než dostatek. Navíc má na sobě přimontovanou pěknou motorovou pilu, určenou ke zkoumání obsahu žaludků slizkých eMZáků. Místo ní si můžete zvolit menší samopal (střílí dávky), odstřelovačku, brokovnici či raketomet. Speciální vychytávkou je kladivo. Ne že byste měli v kapse kladívko k zatloukání hřebíků, jedná se totiž o trefně pojmenovanou orbitální zbraň, která je schopna zatlouct nepřátele do země během pár vteřin. Zmáčknete tlačítko a z orbity se snese energetický paprsek. Samozřejmě, nejde použít uvnitř budovy a venku to také nejde vždycky, ale když ano, je to vždy pěkná podívaná.

Nyní krátce k příběhu. Planeta Sera je svými podmínkami vhodná pro život, a tak se není čemu divit, že na ní žijí lidé. Po dlouhý čas zde žili v klidu a míru, v dokonalém soužití s okolím. Vše se zvrtlo během pár dnů, když vetřelci, kteří až doteď žili v podzemí, kde pečlivě připravovali invazi, konečně svůj plán uskutečnili. Většina obyvatel Sery útokům Locustů podlehla. Vy začínáte až po čtrnácti letech od útoku, až po čtrnácti letech dlouhého skrývání a zoufalé snahy o přežití. Váš avatar, Marcus Fenix, je bývalý voják potrestaný za neposlušnost vězením. Na začátku si pro vás přijde váš přítel a parťák v jedné osobě, který vás dostane ven, abyste se opět zapojili do boje proti nepříteli a konečně ukončili dlouhotrvající válku. Toť vše, nic většího nečekejte.

Každé malé dítě ví, že ve dvou se to lépe táhne, a proto i Marcus nejde do akce sám. Jakožto velitel speciální jednotky Delta má k dispozici tři parťáky, kterým může velet. Za celou hru jsem to ale skoro nepoužil a ani mi to nechybělo. Jsou zde spíše na okrasu, občas popraví nějakého toho špinavého mimozemšťana, ale zázraky od nich nečekejte. Čas od času se ale rozdělíte na dvě jednotky po dvou jedincích, ale vždy s vámi půjde alespoň jeden další voják.

Další z kladných vlastností hry je design misí a prostředí. Vaše oči se budou neustále bavit a nikdy se mi nestalo, že by mě některé prostředí nudilo. Vše je perfektně vymodelované, vše do sebe s naprostou přesností zapadá a dohromady působí velmi dobrým dojmem. Zkuste se třeba podívat na ruiny měst, nějakou elektrárnu či vlak a možná dokonce zjistíte, že v Gears of War vše vypadá i mnohem lépe, než ve skutečnosti. Inu, Unreal engine 3 odvedl kvalitní práci.

Multiplayer je zábavný, a stejně jako singleplayer vás rozhodně nudit nebude. Obsahuje všechny mapy z XBoxové verze, a také pár nových. Z jednotlivých módů jmenujme třeba King of the Hill, kde se hraje o území, ale hlavně kooperativní multiplayer, díky kterému si můžete projet singl s přáteli – něco podobného chce nabídnout i Haze.

Gears of War je kvalitním počinem, který by ve sbírce každého hráče neměl chybět. Vynikající hru pro jednoho hráče doplňuje i ta pro více hráčů. Prostě a jednoduše – akční hra se vším všudy, která si bohužel vybrala špatné období.

A na úplný závěr tady pro vás máme lahůdku. Když vycházel Gears of War pro XBox 360, vydal při této příležitosti Microsoft nádherný trailer. Onen trailer vlastně ani není tak zajímavý, ale použitý hudební doprovod ano. Kratší verzi naleznete zde.