George Orwell: 1984

Winston Smith je řadovým členem Vnější strany. Každé ráno se budí vlezlou hudbou z televizní obrazovky a nesmyslným cvičením, jde do práce na Ministerstvo pravdy, kde hodinu za hodinou opravuje údaje v již vydaných novinách, absolvuje oběd sestávající se z hnědé hmoty bez chuti a prožije si povinné Dvě minuty nenávisti, kdy musí proklínat záhadného Goldsteina, nenáviděného vůdce odboje proti Straně. Tři až čtyři večery v týdnu si zajde do společenského střediska, kde se věnuje nudným konverzacím s dalšími členy střední třídy a bezduchým sportovním i kulturním aktivitám. Občas se jako každý správný soudruh objeví u průvodu zajatců, kteří byli právě přivezeni z bitevní linie. Na každém kroku chátrajícím Londýnem ho pronásleduje tvář Velkého bratra, vůdce velké Strany, všude číhají kamery a mikrofony Ideopolicie a protijdoucí chodci na ulicích jsou vždy jen dalším šedým pracovníkem pro nikdy neumírající stát.

Jenže Winstonovi se cosi nezdá. Má mlhavé tušení, že tohle všechno – Strana, Velký bratr, anglický socialismus (v nové řeči už pouze angsoc) – tu přece nebývalo vždycky. Nebyla žádná válka, žádná cenzura, žádná hnědá břečka na talíři, obyvatelstvo nežilo ve vybydlených domech ze začátku století… Ministerstvo lásky, pravdy, hojnosti, míru – nikdo neznal tyto prapodivné instituce, které teď řídí celý známý svět. Kdysi byla Anglie svobodnou zemí pod vládou panovníka a parlamentu, lidé byli volní, mohli si dělat, co chtěli, nikdo je nehlídal. Teď už zbylo jediné místo, kde je člověk sám: vlastní lebka. A pak také výklenek ve Winstonově bytě, kam kamery Ideopolicie vinou architektonické chyby nedosáhnou. Právě tam začne tento občan s přiděleným číslem psát svůj deník, první z mnoha zločinů proti Straně.

Jako úplně první při čtení nejslavnější z Orwelových knih udeří do očí prvních pár stránek, z nichž přímo odkapává zhmotnělá atmosféra krutého socialistického režimu. Vidina miliónů lidí ideologicky ovládaných nevelkou skupinou jednotlivců přirazí k židli každého bez rozdílu. Čtenář krok po kroku prochází Londýnem a seznamuje se s životem hlavního hrdiny, se všemi zákony, podle kterých musí žít, s neustálým dohledem kamer či s faktem, že minulost i přítomnost jsou tak snadno změnitelné. Ačkoliv je tato část knihy bravurně napsaná, může odradit tím, že se zde pořád nic neděje. Doporučuji ale vydržet, protože zatím se pouze připravovalo prostředí pro celý následující děj plný strhujících zvratů.

1984 je románem, který má mnoho tváří. Najdeme tu dusivou dystopickou atmosféru drtivého režimu, krásu rozvíjející se lásky, úvahu o světě a jeho směřování, pasáž plnou nelidského mučení či četné sebereflexe hlavního hrdiny. Každá z nich je kapitolou samou pro sebe, dovedně propojenou s ústředním příběhem a doplněnou o myšlenkovou rovinu s bezpočtem narážek na skutečný svět. Přestože se při čtení mohou některé části zdát nudné a celková kompozice moc roztříštěná, věřte, že všechno je napsáno právě tak, jak je třeba pro překvapivé monumentální finále, které dotvrdí celkový ráz knihy.

Ačkoliv je román již šedesát let starý, jeho obsah je stále aktuální, přestože se na něj v různých dobách může pohlížet různě. Zcela jistě něco jiného znamenala v dobách socialismu a zcela jistě znamená něco jiného dnes, pro čtenáře, který minulý režim nezažil. Tak jako tak je ale šokující sondou do světa, který není zase až tak vzdálený realitě, a který se stále může stát reálným.