Začalo to docela nevinně v roce 1999. Maximillion Cooper navrhl svým padesáti přátelům, že si zazávodí.
Pravidla? Žádná. Trasa? Tři tisíce mil napříč
Evropou. Dopravní prostředek? Cokoli co má kola a volant. Vítěz? Ten nejrychlejší. Dnes se tohoto závodu
účastní nejbohatší lidé světa – celebrity,
úspěšní podnikatelé, každý, kdo má peníze a kdo se
neobejde bez adrenalinu. Chtěli byste to také zkusit?
Žádný problém.
Tedy skoro. Stačí vám k tomu deset tisíc liber jako
startovné (za auto a řidiče, pokud chcete vzít milenku,
bude vás to stát dalších pět tisíc, cena zahrnuje
all-inclusive ubytování v pětihvězdičkových hotelech)
a občanský průkaz dokazující, že je vám víc jak
dvacet jedna let. Také musíte souhlasit s tím, že
nebudete řídit pod vlivem drog, alkoholu nebo porušovat
pravidla silničního provozu té které země, ve které se
právě nacházíte. Měli byste si s sebou ovšem vzít
i nějaké kapesné (na pokuty, kauce, atd.), neboť
poslední zmíněné pravidlo je dodržováno jen sporadicky
a pro policisty s bločky na pokuty vždy připravenými
někde po ruce je závod Gumball 3000 něco mezi druhými
Vánocemi a nejhorší noční můrou zároveň. Není pak
divu, že rozdávají pokuty za rychlost jako zběsilí a vy
můžete za celý průběh závodu na pokutách zaplatit
klidně i něco přes tisíc dolarů. Absolutním
rekordmanem je ovšem jistý účastník závodu, který se
jel v roce 2001. Tehdy za rychlost a další „menší
přestupky“ zaplatil 1420 dolarů. Avšak nutno říct,
že za celých šest, respektive sedm ročníků závodu se
zatím nestala jediná vážnější dopravní nehoda
zaviněná účastníkem Gumball 3000. To alespoň tvrdí
organizátoři závodu.
A jak to vlastně probíhá? Jednoduše. Po
zaregistrování se na oficiálních stránkách
www.gumball3000.com
převedete ze svého švýcarského konta na konto
pořadatelů odpovídající startovné a obratem obdržíte
veškeré informace o závodu, jako například čas
i místo startu, mapu trasy, adresy všech hotelů, ve
kterých budete ubytovaní a ve kterých se budou pořádat
nezbytné společenské akce pro vyvolené. Nezbývá než
naleštit váš vůz, naložit milenku, nakoupit
energetické nápoje, kávu v jakémkoli skupenství,
kinedryl a igelitové sáčky, aby vám vaše drahá
neznehodnotila vaše kožené potahy a ebenové dřevo na
palubovce snídaní a cappuccinem. Tak, všechno máte
nakoupeno, účet znatelně odlehčený o startovné a
kapesné a můžete vyrazit na start. Přijíždíte na
místo startu a už zdálky se na vás všichni dívají,
jako byste byl z jiné planety? Co jste, proboha, se svým
dva roky starým mercedesem v plné výbavě čekal? Jestli
chcete, aby se s vámi na párty po příjezdu do prvního
hotelu bavila alespoň ta pěkná dívka za barem, budete
muset trochu pustit žilou. Ale rychle, protože deadline se
už blíží. Nechejte tedy milenku milenkou a utíkejte do
nejbližšího autosalonu s luxusními sporťáky. První,
co vám padlo do oka byla Impreza? Jistěže. Vy se ale
nechcete celý večer bavit pouze s tou dívkou od baru,
že ne? Subaru je opravdu minimum. Proč se ale spokojit
s minimem? Utíkejte dál a doufejte, že stihnete start
včas. Konečně! Zpoza naleštěných výloh na vás
koketně koukají světlomety patřící Ferrari F
430 Spider. Jeho 490 koní vám na silnici i v garáži
zaručí dostatečný respekt. Na vyjeveného prodavače
taste vaši platinovou kartu a proneste osudovou větu:
„Tohle auto beru.“ Skoro slyšíte jak vaše konto
skučí bolestí? Na to hned v klidu zapomeňte. Mizerných
127050 liber za to opravdu stojí. Převod je dokončen a
vy dostáváte od stále ještě nevěřícího prodavače
klíčky. Usazujete se do pohodlných – jak jinak
– kožených sportovně střižených anatomických
sedadel, otevíráte schránku vedle sedadla a vyndáváte
rukavice z červené kůže. Běhá vám mráz po zádech,
zatímco si je natahujete a přichází okamžik pravdy.
Zasunujete klíček do zapalování a mačkáte červené
tlačítko „engine start“. Máte pocit, že z toho
umřete štěstím? No vidíte. Za pouhých sto dvacet
tisíc liber. Teď konec srandiček – musíte se přece
dostat na start včas. Otestujte si ale nejdříve, co to
auto umí. A samozřejmě pozor na policisty s radarem,
určitě o závodu vědí a budou z vás chtít dostat
nějaké ty pokuty za rychlost. Pozdě? Nu což. Když máte
na Ferrari, určitě pro vás pokuta za rychlost nebude
ničím smrtelným. Ještě honem vyzvednout užaslou
milenku a šup na start. Nechejte mercedes mercedesem,
stejně jste ho nikdy neměl rád. Teď už se na vás nikdo
nedívá divně, spíš s lehkým respektem. Lehkým? Ano,
lehkým. Co jste zase čekal? Mezi sto padesát luxusních
aut jako je nyní i to vaše skvěle zapadnete, ale
žádný poprask tím nezpůsobíte. To si budete muset
počkat, až s vaším novým miláčkem pojedete třeba na
nákupy. Zažeňte všechny chmury, vždyť máte skvělé
auto. Start! A je to tady. Ti v první řadě již směle
práskli do koní pod svými kapotami a už si to ženou
směrem k první zastávce. Vy, jelikož jste přijel na
start až mezi posledními, budete muset chvíli počkat,
protože než se dá sto padesát aut před vámi do pohybu,
to chvíli trvá. V tomto případě naštěstí opravdu
jen chvíli. Šlapete na plyn a koníci pod vaší kapotou
se začínají rozklusávat. Trpělivost, potenciál tohoto
vozu naplno využijete, teprve až se dostanete na osm
tisíc otáček. Konečně se dostáváte na dálnici a
povolíte koníkům uzdu. Milenka piští a shání první
igelitový pytlík, ale vy jenom sedíte, adrenalin se vám
hrne do hlavy s každým milimetrem, o který se posune
ručička tachometru a prožíváte pravou euforii. Máte
před sebou tři tisíce mil.
Na místo první zastávky přijíždíte k večeru,
vyčerpaný z celodenní svižné jízdy a z dohadování
se s všudypřítomnými strážci pořádku. Váš
žaludek se už těší taky na něco jiného, než je
bageta zapitá energetickým nápojem nebo kávou na dva
způsoby – v plechovce, nebo v krabici. Nebojte se,
první párty se kvapem blíží. Jen se ubytujete,
vykoupete a vydáváte se do společenských prostor hotelu.
Připravte se ale důkladně na pernou noc. Na párty byli
pozvaní všichni, kdo v tomhle městě něco znamenají a
můžete si být jist, že ti už něco vydrží. Všude je
spousta krásných hostesek a na každém kroku narazíte
buď na celebritu, a nebo na někoho, o kom jste již
určitě někdy slyšeli ve spojení s jeho obrovským
majetkem. Večírek je opravdu divoký a vy se dostáváte
do postele až k ránu. Vstáváte kolem oběda, s tou
nejhorší kocovinou, jakou jste kdy měl. Vzpomínáte, co
všechno jste včera dělal a zjišťujete, že máte
značné mezery v paměti. Nevadí. Spíše by vám mělo
vadit, že všichni účastníci závodu již odjeli.
Dáváte si rychlou sprchu a v tu chvíli vám to dochází
– nemáte vaši milenku. Volat policii? Ne. Vždyť to by
znamenalo další zpoždění. Máváte nad tím rukou a
vydáváte se na cestu. Ještě štěstí, že máte
s sebou mapu trasy závodu. Na místo další zastávky se
dostáváte kolem desáté večer. Následuje další
rychlá sprcha a přemítání nad zaplacenými pokutami
dnešního dne. „To jsem vážně jel 280?“ Zapomínáte
na to a jdete se podívat na večírek konající se dole
v hotelu. Dnes je to ale nějaké jiné. Každý vás
zdraví a někteří vás poplácávají po zádech se
škodolibými úsměvy. V průběhu večera se dozvídáte
možná až moc detailně události včerejší noci. Kolem
půlnoci dokonce máte pocit, že jste viděl svoji milenku
ve společnosti jednoho asi šedesátiletého milionáře,
ale je vám to vlastně jedno. V hlavě se vám přitom
honí ta hnědovlasá hosteska od BMW. Druhý den si raději
přivstanete, protože jste se poučil z předchozího dne.
Hnědovláska ani moc neprotestuje, když ji budíte. Asi
kvůli vaší platinové kreditce. Raději na to ale
nemyslíte. Jste přece zastáncem hesla „užij si, dokud
to jde“, že? Následující tři dny se nesou v duchu
těch předchozích – přes den za volantem, v noci na
párty a na pokoji s brunetkou. Během těch tří dnů
jste zjistil, že je to ve skutečnosti docela milá
inteligentní dívka. Možná z toho bude i něco víc,
než jen týdenní románek. Vaše úvahy ale náhle
přerušuje policejní siréna. Co naplat? Posledně jste
sice zkoušel ujet, ale po osmdesáti kilometrech jste
narazil na hřebíkové pásy přes silnici, které měly
propíchat kola vašeho miláčka. Zastavujete a stahujete
okénko. Něco vám ale nesedí. Strážci zákona se
k vám blíží velmi opatrně, s pistolí v ruce. Na
policejní stanici vám nakonec vysvětlují, že za vámi
jeli sto šedesát kilometrů a dohnali vás jen díky
krátké zastávce na benzince. Proto vás také zatkli.
Smlouváte a nakonec usmlouváte pouze půl dne na stanici a
kauci 220 eur. Ještě že vás má hnědovláska ráda.
Jste propuštěn až k večeru, a tak nestihnete poslední
zastávku před cílem závodu. Policisté vám ještě na
oplátku za půjčení vašeho Ferrari poradí, kde je
blízko nejlepší hotel, a vy se jedete ubytovat. Uděláte
si spolu se svou novou přítelkyní krásný večer a skoro
zapomenete na starosti okolo závodu. Ráno si přivstanete,
abyste dohnali ztrátu způsobenou nedobrovolným pobytem na
policejní stanici. Jedete jak zběsilý, počet pokut za
rychlost už ani nepočítáte, jedete směrem k cíli.
Jste asi sto kilometrů od cíle, když před vámi
spatříte černé Porsche s nepřehlédnutelnou nálepkou
„Gumball 3000“ na zadním okně. Cítíte vzrušení
z toho, že jste dohnal ostatní účastníky závodu a
mačkáte ze svého auta všechen výkon, který je schopno
vydat. Dostáváte se přes hranici tří set kilometrů za
hodinu a poprvé za posledních šest dní si uvědomujete,
že se můžete zabít. Adrenalin působí a vy zažíváte
něco nepopsatelného. Když projíždíte cílem
s vědomím, že jste zhruba v polovině startovního
pole, jste sám se sebou spokojený. Ještě přežít
závěrečnou afterparty a poté zavézt své autíčko i s
hnědovláskou domů. Okamžikem, kdy zaparkujete své
Ferrari doma v garáži, skončí jeden z nejlepších
zážitků vašeho života.
To je Gumball 3000. Vzrušení. Párty. Adrenalin. Krásné
dívky. Nic víc, nic míň. Kdo nezkusí, nepochopí.
