Hal Duncan: Pergament

Na trávníku univerzitního městečka kdesi uprostřed současných Spojených států se povaluje čtveřice studentů a lenoší na letním slunci. Jeden z nich, Reynard Carter, vypráví příběh o svém dědovi, který již na začátku minulého století hledal dílo s názvem Kniha všech hodin, jakýsi prapodivný spis plný odkazů na věci, které se staly, které se stanou a které se nestaly tady, ale někde jinde. Svazek, na jehož poslední stránce je napsaná samotná podstata světa shrnutá do jednoho prostého výrazu. Když podnikavý Reynard přijde s rozhodnutím, že se pokusí pokračovat ve šlépějích svého předka, jeho kamarádi ho mají za blázna. Jenže, světe div se, po dlouhém a bolestivém pátrání nakonec mladý Carter Knihu všech hodin najde skrytou v temném výklenku knihovny, kde čekala na někoho přesně takového jako je on. Když ji otevře, zjistí, že je to jakási interaktivní mapa, jenže svět, který zobrazuje, není ten pravý, je to nějaký, který se tomu pravému vzdáleně podobá. Město leží o pár kilometrů jinde, uspořádání budov je trochu jiné… Právě v tu chvíli Reynard pozná, že realita je pouze slupkou, za kterou se dá bez námahy sáhnout, a vydat se na cestu plnou prachu a vybělených kostí, cestu mnohem větší říší, Pergamentem.

Mohlo by se zdát, že právě tohle bude ústřední příběh celé knihy, jenže opak je pravdou. Tohle je pouze klidný přístav, ze kterého se čtenář vydává na houpavé lodi do hravého moře, které je plné mnohem větších podivností. Kromě Reynarda Cartera sledujeme i dívku Phreedom z přívěsové kolonie, která hledá svého bratra Thomase. Ten se před dávnou dobou vytratil, aby hledal sám sebe a své místo ve světě, jenže pak přišla zpráva o tom, že je mrtvý. Tím si však Phreedom není jistá, tuší, že před ní leží rozehraná ještě větší hra a ve svém přesvědčení se ještě utvrdí, když za společným přítelem jí a jejího bratra, Seamusem, přijde záhadný člověk v černém. V rozhovoru plném narážek na tajemný Pergament se snaží starého Ira zlákat na svou stranu ve válce, jež mezi sebou vedou nespřízněné bytosti (andělé, bohové a démoni), které se už kdysi dávno rozdělily na nebeský Konvent a pekelné Nespřízněné mocnosti. Rozhodující bitva mezi nimi právě nadchází a anděl Metatron, jenž je oním neznámým cizincem, se snaží dát dohromady nebeské vojsko.

Duncanův debutový dvoudíl Kniha všech hodin je dílo rozdělené do čtyř částí, z nichž každá je obrazem jednoho z ročních období a současně denní doby. Jako by toho nebylo málo, každá se ještě váže nepokrytou paralelou k některému ze starých mytologických příběhů. V Pergamentu se setkáváme s prvními dvěma – Ztracený bůh starověku je létem, jasným dnem, kdy sumerská bohyně Inanna sestupuje do podsvětí, aby odtamtud vyvedla svého manžela a zároveň bratra Dumuziho, kterého tam sama svrhla. Místo toho se však setkává s paní zemřelých Ereš, jež má své vlastní plány. Druhá část, Podzimní listí, je podzimem, vlahým podvečerem, kde je Prométheus mučen za to, že zradil svůj lid. Napřed bojoval po boku Dia, aby svrhl starého Krona, ale pak se obrátil proti svým spolubojovníkům a ukradl jim oheň, který předal lidem.

Je těžké recenzovat něco, co se vlastně dost dobře nedá popsat ani vysvětlit. Pergament je spleteninou mnoha žánrů, kde najdeme science fiction (prvotní dějová linka se odehrává v roce 2017, všude máme virtuální reality, počítačové avatary, nanitické bitmikry), fantasy (magie, nespříznění, Kant – řeč, která dokáže ovládat realitu), horor, thrillerovou detektivku, četné kusy mytologie, vyprávění o revolučním socialistickém hnutí dělnického Irska po první světové válce či chaotickou zprávu o nacistické archeologické výpravě z roku 1920, která má objevit na území dnešní Gruzie staré město Arrat, kolébku lidské civilizace. Všemu vévodí forma, které se mění od jedné postavy ke druhé, občas sklouzává až k básnictví a písňovým popěvkům, střídá velikost i typ písma, kombinuje neuvěřitelný počet prostředí, proplétá se na přeskáčku časem a jakoby mimochodem naťukává i vážné problémy současného světa. K celkové roztříštěnosti textu přispívá i fakt, že autor rád pojmenovává různé postavy stejnými jmény a vůbec mu nevadí, že ti dva třeba vůbec nejsou příbuzní. Čtenáři tak nezbývá nic jiného, než číst mezi řádky a po kouskách si dávat dohromady, jak to vlastně všechno bylo po pořádku. Jako jediná malá berlička mu k tomu pomáhají krátké doplňky za jednotlivými kapitolami, tzv. errata (viz Wikipedii), která se snaží pomocí dalších metafor a příběhových paralel doplnit kusé čtenářovy informace.

Pergament je v jistém smyslu slátaninou téměř nesouvisejících blábolů. Problémem je, že už od začátku jsou ty bláboly děsně čtivé a po nějaké době dokonce začnou dávat smysl. A ve chvíli, kdy se dočtete až na konec, začnete nedočkavě vyhlížet další díl s názvem Atrament (v originále Ink), jenž nakladelství Laser-books připravuje již na letošní rok.