Nad hlavním městem Abarasu se tyčí obrovská
sněhobílá věž, po vrcholu této věže se za svitu
hvězd prochází panovník Artemidský. Celých zbytek
svého života, již šest let, je v moci svého vlastního
syna, Duncana Artemidského.Duncan jej drží v tomto
městě a svévolně za něj rozhoduje, panuje jeho zemi,
avšak jeho starý otec se nevzpírá, i když by se mohl
pokusit udělat všemu přítrž jediným rozkazem. V tom
na noční obloze panovník Artemidský spatřil
zvětšující se hvězdu, stále nabírala rozměrů a
tvaru, až v ní král rozeznal loď. Loď s ohnivou
čárou táhnoucí se za zádí přeletěla nad městem a
zmizela za obzorem, kdesi v písečných dunách. Král si
pomyslel: ,,Proroctví se naplnila…„.
Anathema havarovala 200 až 300 mil za hlavním městem
Abarasu, cílem Neilovy posádky. Všichni přežili, Neil
se vypotácel z neporušeného velitelského můstku.
První se vydal zkontrolovat posádku, čidlo automatických
dveří zaregistrovalo jeho pohyb a dveře se otevřely.
Neil v místnosti spatřil předsedu, jak podpírá ženu,
muž s kápí seděl na zemi a ještě se vzpamatovával.
Zdálo se, že vše je v pořádku. Neil všem pomohl ven a
utábořili se poblíž lodi. Když Neil s mužem v kápi
rozdělávali oheň, tak se snažil zapamatovat si povrch
krajiny a možná místa k útěku před Abaraskými
strážemi. Rysy krajiny byly nehostinné, Neil s Anathemou
havaroval přímo ve středu pouště. Všude okolo se
rozprostíraly rozlehlé duny s nedostatkem vody a se
smrtícím pískem. Kdyby Neil nevěděl, že poušť
nepokrývá celou planetu, připomínalo by mu toto bohem
opuštěné místo, písečnou planetu Arakas. Všichni
členové výpravy si sedli k ohni, aby se poradili. ,,
Skončili jsme v dost svízelné situaci.“ , začal muž
s kápí, ,,Pravda. Duncan nás očekával a zakročil
proti tomu, abychom se na planetu nedostali. Je jen
štěstí, že jsme přežili a spadli jen několik málo
mil od Enderu." , promluvila žena, Neil jen stroze dodal:
,, Do města se budeme muset vydat pěšky, Anathema nemá
dostatek paliva, jinak je schopna nás dopravit nazpět." .
Předseda ukončil rozhovor svým posudkem: ,, Pak se tedy,
jak praví legendy, musíme vydat do města pouští, bude
to dlouhá a namáhavá tří denní cesta. Zásob máme jen
pomálu, sotva na den.,, Nyní pojďme odpočívat
,přátelé, zítra nás čeká těžká a těžká cesta,
hlavně musíme šetřit vodou." Zbytek večera nikdo
nepromluvil, všichni jen tiše zírali do ohně, Neil šel
spát dřív než ostatní.
Ráno se Neil probudil za úsvitu. Ztěžka otevřel oči a
spatřil předsedu jak s ním třese. Předseda jej
naléhavě oslovil ,, Neile. Neile, vstávej." , Neil se
zvednul: ,,Co se děje?„, předseda stále s tím
naléhavým výrazem v očích pokračoval: ,, Sarah a Pol
šli prozkoumat terén, vystoupí na nějakou vysokou
pahorkatinu. Pravděpodobně jsme na chvíli v bezpečí,
Neile. Sarah ovládá jakousi moc, s kterou dokáže
okouzlit a manipulovat snad s každým. Zkoušela to i na
mne, ale zatím jsem nepodlehnul. Neile, zkusila to i na
tebe?“ Neil si vzpomněl na rozhovor na Anathemě, tehdy
jej Sarah skoro okouzlila. ,, Ano, cestou na Abaras."
odpověděl. ,, Tak…" řekl předseda, ,,teď musíme
dělat, jako by jsme o ničem nevěděli, braň se její
moci ze všech sil. Pol ji již podlehnul a počítám, že
když jsou teď naše síly vyrovnané, pokusí se
zaútočit. Předpokládám, že asi zítra za soumraku, ale
může tomu tak být i dnes. Varuji tě, Neile, je
silnější než se zdá." , chvíli na to se Sarah s Polem
vrátili. Tehdy si Neil poprvé všimnul jisté otupělosti
v Polových očích, už to nebyl jen ten tajemný muž
s kápí. Sarah vysvětlila předsedovi cestu, sbalili
důležité věci jako vodu, jídlo a věci na cestu, Neil
se rozloučil s Anathemou. Společně vyšli do otevřené
pouště. Teploty byly vysoké a vedro bylo úděsné,
členové rady si stáhli kápi do obličeje a Neil si kolem
hlavy obmotal šátek. Chůze vyprahlou pouští byla
zdlouhavá a únavná, nohy se průvodu bořily hluboko do
písku. Na poušti bylo pusto, cestou nenarazili na žádné
oázy, rostliny ani zvěř, jen jim vysoko nad hlavami
přeletovali obrovští draví ptáci neurčitého původu.
Ti se také stali jejich první hrozbou.
Po půl dni cesty průvod narazil na rozlehlý kaňon. Asi
dvě míle dlouhá cesta po rovině kaňonem, kde není kam
se schovat, znamenala hrozbu stát se potravou divokých
ptáků, kteří neúnavně kroužili po nebesích. Toto
nebylo jediné nebezpečí, dalo se mu sice předejít,
jelikož Neil měl u sebe svou laserovou pušku, ale změna
chování ptáků by mohla upozornit Duncanovy jednotky,
které již po Anathemě určitě pátrají.
Průvod se zastavil na začátku kaňonu, ptáci po obloze
přelétávali tam a zpátky a vyčkávali na svou kořist.
Předseda se zastavil a promluvil k průvodu ,, Toto je
jediná cesta, musíme být rychlí a ostražití. Šance,
že nás dravci zahlédnou cestou na první míli kaňonem
je malá, pak půjde ale do tuhého. Neile, vezmeš si svou
pušku a v případě nebezpečí zasáhneš. Střílej až
když bude pták těsně nad zemí, výboj z pušky by mohl
být vidět na míle daleko. Můžeme? " , když mu to
průvod potvrdil, vydali se pomalu kaňonem.
Neil se pokoušel svými ostražitými kroky způsobit co
nejmenší hluk, jelikož věděl, že tito dravci nemají
jen ostříží zrak, ale i perfektní sluch. Všichni dál
kráčeli kaňonem schovávali se ve stínech poblíž
balvanů, které pokrývaly ze začátku dno kaňonu, až
došli k nejhorší části cesty, čtyři sta yardů
pusté cesty, beze stínu, bez možnosti se ukrýt. Neil si
lehnul za poslední kámen na cestě a začal nepřetržitě
sledovat kroužící dravce. Žena z průvodu se
připravila k běhu, z nenadání se rozběhla a utíkala
kaňonem, v půli cesty ji zpozoroval jeden z krajních
ptáků a ohromnou rychlostí se začal snášet k zemi.
Avšak žena měla již náskok a v bezpečí doběhla do
úkrytu ke kamenům na konci pustiny, pták ji minul a
začal kroužit těsně nad kaňonem. Skupině na počátku
kaňonu bylo jasné, že nesmí otálet. Předseda se
poradil s Polem, otočili se čelem k cestě a vyběhli
zároveň. Písek se jim hýřil za nohama a uháněli
kaňonem, pták je zaregistroval a zamířil k nim, poprvé
je minul, ale Pol ucuknul a vypadnul mu z pod opasku
váček s vodou. Neil ze svého stanoviska zpozoroval, že
jde o pytlík naplněný půl litrem pitné vody, sám
takový u sebe měl. Sáček dopadnul na písčitou zemi a
prasknul, vytekla z něj voda. Předseda s Polem
v bezpečí proběhli, dravec se snesl k místu kde
vytekla voda a zpozoroval svlaženou zem, potom vzlétnul a
zamířil k ostatním ptákům, ti se společně s ním
snesli a začali kroužit nad kaňonem, jakoby čekali na
Neila. Osm, tolik jich Neil napočítal, tolik tu nyní bylo
ptáků.
Neil rychle zhodnotil situaci, ptáci jsou určitě
vyprahlí, v Abarské poušti je vody nedostatek. Voda
rozhodně není pro Neila důležitější než jeho šance
na život, i když na tomto místě je bez ní také
nepatrná. Neil si ze svého opasku odepnul tři sáčky
s vodou, napřáhnul se a hodil je o zeď poblíž místa
kde stál, voda stékala ze skály na zem, Neil pozoroval
ptáky. Dravci zavětřili vodu, zpozorovali místo poblíž
Neila a začali se k němu snášet, Neil se postavil a
rychle vyběhnul, ani se neohlížel a běžel ze všech
sil. Nakonec kaňon bez úhony překonal.
Když byl v bezpečí u svých druhů na druhé straně
kaňonu, Pol Neila uznale poplácal po zádech a vydali se
dál na cestu pouští. Brzy se začínalo stmívat. Úzkým
průsmykem se průvod dostal do malinkého písčitého
údolí, skupinka se rozhodla, že zde najde místo na
přespání, Sarah s Polem se po něm šli poohlédnout.
Když byl Neil s předsedou o samotě, Předseda na Neila
s naléhavým výrazem spustil: ,,Neile, mám podezření,
že se nás pokusí napadnout již dnes. Mají dvě pistole.
Pravděpodobně se vrátí s tím, že našli místo na
přespání, zřejmě jen s jednou cestou dovnitř. Buď
ostražitý!" , Neilovy celou cestu od kaňonu vrtalo jedno
hlavou, teprve nyní se na to odhodlal zeptat: ,,Když se
nás tak chtějí zbavit, proč se o to již nepokusili
v kaňonu, měli příležitost. ,, , předseda
s váháním odpověděl ,,Protože nás potřebovali na
projití té nejtěžší cesty, navíc má Sarah u sebe
mapu, která by nám o den a půl zkrátila cestu." , Neil
pochopil. Za chvilku se Sarah s Polem vrátili, Neila a
předsedu zavedli po písčité stezce výš, kde byla
jeskyně, samozřejmě, jen s jednou cestou dovnitř.
Předseda do ni na pohled sebejistě vstoupil, Neil za ním
a pátravě se rozhlížel. Místnost byla celá osvětlena
slunečními paprsky, zdi do skály vytesal vítr a tak byly
stěny na pohled hladké, jeskyňe mohla bát tak pět
metrů dlouhá, čtvercového tvaru, strop byl tři metry
nad písčitou podlahou. Sarah prohlásila, že se jde
s Polem porozhlédnout po něčem na topení a odešli.
Předseda se obrátil na Neila: ,, Teď to zřejmě přijde,
jejich pistole jsou starého původu a střílí jen staré
kovové nábojnice, my máme tvou pušku. Já tu na ně
počkám, ty se schováš někde před jeskyni a až je
zabavím, vtrhneš dovnitř. Neil popadnul pušku, vyšel
před jeskyni, vyhlídnul si obrovský balvan a schoval se
za něj, tiše vyčkával.
Předseda dovnitř naskládal všechny věci a začal
vyhrabávat ohniště, kleknul si a kusem kovové desky
z Anathemy hloubil díru, v tom přišla Sarah s Polem.
,,Kde je Neil?" , Otázala se Sarah. ,,Šel se
porozhlédnout po cestě odsud. Máte dříví?" Reagoval
předseda. ,,Ano, máme." na to Sarah, předseda nadále
vyhrabával ohniště. Neil ze svého úkrytu sledoval celý
rozhovor, s puškou v rukou se tiše plazil ke vchodu.
Mezitím se uvnitř jeskyně předseda zabýval hloubením
ohniště, zády k Polovi. Pol zpoza pláště bezhlučně
a sebejistě zvedal ruku s pistolí, už, už mířil na
předsedu, ale Neil byl rychlejší a Pola postřelil.
Paralizační výboj s Polem praštil o protější
stěnu, Pol ihned umřel. Předseda rychle vstal a otočil
se, stál tváří v tvář Sarah. Sarah již měla v ruce
zbraň, Neil rychle skočil do jeskyně a pažbou pušku
srazil Sarah k zemi, Sarah ihned omdlela. ,, Co s ní?"
otázal se Neil předsedy, předseda odpověděl: ,,
I když je to odporná zrádkyně s poselstvím
z Harakasu, dáme ji naději, ale malou. Necháme ji tu,
beze všeho vybavení, odkázanou sama na sebe. Dnes večer
dorazím k branám Enderu. Pojď, vydáme se na cestu."
Předseda vytáhl z pláště od Sarah mapu k Enderu, Neil
si vzal Polův plášť a opustili jeskyni.
Druhého dne, brzy ráno, dorazili do svého cíle,
hlavního města Abarase, Enderu.