Začalo to nemilým sdělením od Petera, který mi "nadšeně" oznámil, že jeho notebook se porouchal a je tudíž na reklamaci, přičemž jako dočasná záchrana slouží notebook Kuby Halcina. Na tom jsem neshledával nic špatného, data jsou všechna zálohována na flash disku, notebook disponuje jak síťovou kartou, bluetooth adaptérem a infračerveným portem, tak i potřebnou softwarovou výbavou. Nicméně Peterův negativní styl popisování tohoto počítače mě zarážel a o překvapení při používání tohoto záložního stroje opravdu nebyla nouze…
O zajištění ubytování se postaral Jakub Halcin, který také celou naší výpravu sponzoroval, čímž bych mu chtěl zároveň za všechny poděkovat, protože bez jeho nemalého příspěvku by se akce asi ani nekonala. Trojice Peter Sedlařík, Jakub Halcin a Martin Kubík se vydala na místo již v dopoledních hodinách, přičemž já jsem oznámil příjezd až k večeru. Kolem oběda jsem si všiml, že Peter už je na ICQ, tak jsem hned začal sondovat aktuální situaci v hotelu a stav technického vybavení. Nálada na hotelu očividně nebyla zrovna nejlepší, protože jak mi Peter napsal, z hotelu se vyklubala ubytovna. To přežiji, říkal jsem si, leccos jsem už viděl a jen tak něco mě nerozhází. Technika dorazila na místo v pořádku, k dispozici jsme měli i stolní počítač s krásným monitorem - jedenácti palcový těžko-říct-jaké-značky černobílý muzejní kousek byl opravdu nouzové řešení první kategorie. Ovšem díky své váze a našim malým možnostem byl jasnou volbou.
V půl deváté jsem dorazil i já na brněnské autobusové nádraží Zvonařka, kde na mě čekali ostatní (zároveň proběhl první fyzický kontakt mezi mou osobou a členy redakce). Úroveň jejich nálady byla očividně degradována ubytovacími podmínkami na "hotelu", což se podepsalo i na jejich výrazech v obličeji. Tímto se mé iluze o pohodlném ubytování rozplynuly a připravoval jsem se na nejhorší. Bohužel ani to nestačilo. Vlakem to trvá z Brna do onoho "hotelu" zhruba půl hodiny, kterou jsme strávili převážně mlčením - očividně klukům nebylo moc do smíchu. V průběhu jízdy mi ještě Peter stačil sdělit, že naše ubytovací zařízení se nachází na kopci, což mne opravdu potěšilo, vzhledem k tomu, že má příruční taška vážila zhruba 20kg.
Po pár minutách funění při výšlapu kopce jsme konečně dorazili na místo, zvenku to vypadalo jako solidní internát. Paní sekretářka nás nijak nevítala, poměrně neochotně přihlásila k ubytování i mě - sepsání formuláře na počítači trvalo asi tak 15minut, přičemž bylo doprovázeno častým "proč to sakra nefunguje? Co zas chceš?" a počítač jí na to odpovídal smutným hlasem "píííííííp, píííííííp". Nakonec jsem podepsal seznámení s ubytovacím řádem (žádný jsem samozřejmě neviděl) a vydali jsme se na pokoj. Ubytovna má čtyři patra, my jsme dostali pokoje raději nahoře, to asi abychom to náhodou neměli moc blízko k východu. Jak jsme po schodech míjeli jednotlivá patra, nemohl jsem si nevšimnout, že některé pokoje mají i poměrně solidně vyhlížející dveře. Ten náš k nim ale rozhodně nepatřil - místo dveří tam byla totiž jakási překližka s hadrem přitlučeným několika hřebíky (to asi pro zlepšení estetického dojmu). Pokoje byly dvoulůžkové, já byl s Peterem a Kuba s Martinem. Po odemknutí na nás čekalo překvapení v podobě prasklé žárovky ve světle, takže než někdo došel pro novou žárovku, byli jsme odkázání na nouzové osvětlení v podobě hnijící lampičky u dveří. Po namontování nové žárovky jsme rozsvítili a já uviděl pokoj v jeho plné kráse. Lépe vypadá rozhodně ve tmě. Není vidět hnijící lednička ani rozpadající se skříně, omítka stěny ozdobená "krásnými" ornamenty od předešlých zákazníků byla rovněž zahalena tmou. Večer jsem šel na záchod - vrátil jsem se poněkud zelený. Ozón na toaletách byl skutečně silný, o tom žádná. Po vykonání potřeby jsem si všiml, že vespod se kolem záchodu udělala louže. Okamžitě jsem vypadl, to už i na mě bylo moc. Raději jsme šli brzo spát, druhý den nás čekala fůra práce.
Ráno kolem osmé jsme všichni vstali a úspěšně opustili jak ubytovnu, tak vesničku, ve které je ubytovna situována. Po příjezdu na Invex zbývalo jen akreditovat mě, posledního člena naší výpravy a šli jsme do práce. Zhruba 2-3 hodiny jsme odděleně užívali výstaviště a nepřítomnosti davů lidí, v pondělí je opravdu nejlepší čas k nasávání informací. Poté jsme se všichni s nabytým materiálem sešli v Press centru, před jehož vchodem byl pracovník bezpečnostní služby, který se samozřejmě těšil jak "vys..e" s partou kluků, ale ejhle, ukázali jsme mu průkazky a hned se obměkčil a vstup povolil. Pak nastala klasická rutina - někdo psal články, někdo debatoval, jiný přemýšlel, prostě nic zajímavého.
Kolem sedmé hodiny jsme se vrátili na naší ubytovnu, kde se Peter hned ujal práce a připravoval články. První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat, záložní notebook totiž začal stávkovat a ne a ne přijmout mobil přes infračervené spojení. Po půl hodině (jako půl hodina mi to opravdu nepřipadalo / pozn. Petera) boje se to nakonec povedlo a šéfredaktor zůstal u počítače až do ranních hodin.
V úterý jsme se vydali na výstaviště opět na devátou hodinu, kdy se otevírá. To už nás čekaly davy lidí, ještě že jsem stihl 80% obejít v pondělí, kdy jsem si i nafotil většinu obrazového materiálu. Takže jsem se s Peterem rovnou zabydlel v Press centru, kde jsme se pustili do zpracování článků. Pro jistotu s námi opět nechtěl komunikovat infra port notebooku, zkusili jsme tedy bluetooth. Nic. Další pokus - kabelové spojení. Nic. Poslední možnost - využití síťového připojení k internetu. NIC!!! Viděl jsem na Peterovi, že by počítač nejradši naporcoval a snědl k snídani, kterou jsme neměli. Asi za půl hodiny se podařilo přinutit počítač komunikovat přes infra, pustili jsme se tedy do práce. Od rána jsme díky rychlosti notebooku seděli v Press centru až do pozdních odpoledních hodin, přičemž vykonaná práce by těžko odpovídala vzorečku W=P*t.
Další dny již probíhaly podstatně lépe, podařilo se nám rozchodit pár důležitých funkcí notebooku, které v průběhu akce selhaly (například náběh systému - ne že by to bylo nějak důležité). Středu jsme víceméně využili na zpracování materiálu, takže pobíhání po Invexu už byla opravdu okrajová činnost. Ve čtvrtek jsem se dopoledne vydal na cestu domů, zbytek šel ještě naposledy navštívit výstaviště a rozloučit se s letošním Invexem. A jaký že vůbec byl?
Letošní Invex se vyznačoval hlavně novým přírůstkem v podobě oddělené "sekce" digitálních technologií. Krok tímto směrem byl rozhodně správný, což dokazovaly stále přítomné davy lidí v pavilonu D, kde byla hlavní expozice Digitexu. Invex jako takový byl hodně zaměřen na progaming, poprvé v historii se zde konala kvalifikace na WCG. Tudíž příznivci progamingových titulů si jistě přišli na své, bylo opravdu na co koukat. Pro návštěvníky bylo připraveno velké množství herních mašin, kde bylo možné vyzkoušet nejnovější i starší herní tituly. V pavilonech se konala spousta zábavných akcí a soutěží, namátkou si vzpomínám na střílení jelenů (samozřejmě těch digitálních), možnost zahrání Need For Speed Underground 2 v parádní sedačce s volantem, tradičně soutěž v nějaké populární FPS hře - tentokrát to byl Counter Strike, minulý ročník Quake III: Arena. Za zmínku jistě stojí výstava historického i současného hardwaru, kde byly k vidění muzejní kousky procesorů, grafických karet, základních desek nebo i tiskáren a nejstarších počítačů. Poněkud chudší účast vystavovatelů mně osobně vynahradila bohatá expozice některých firem, přítomnost krásných modelek, které si návštěvníci mohli zdarma vyfotit a v neposlední řadě fotografický koutek v pavilonu D. Samozřejmostí bylo i poměrně velké množství firem zabývajících se vývojem softwaru, který byl na Invexu většinou cenově zvýhodněn, případně jste si i mohli o nějaké licence zasoutěžit. Tradičně byl přítomen i T-Mobile, který si ukořistil svou vlastní halu. Mobilů však celkově k vidění moc nebylo, kromě expozice Mobility hall jsem na nic zajímavého nenarazil. Pokud mám srovnávat letošní a minulý ročník, vychází mi tento lépe. Separace Digitexu byl krok správným směrem, konečně se podařilo zvednout klesající úroveň naší největší výstavy informačních technologií. Doufejme, že počet vystavovatelů se bude s rostoucí číslovkou Invexu / Digitexu přímo úměrně zvyšovat.
A nakonec uvádíme seznam všech u nás vydaných článků a bleskovek týkajících se letošního Invexu - Digitexu.
