Jaksi Taksi: Optimista

Kapelu Jaksi Taksi snad nemusím dlouze představovat, svým pop punkem nás tito tři mladíčci baví už 16 let. O stylu by se však dalo polemizovat, protože se posouvají stále dál a dál. Jen příjemný hlas *Radka, suverénní bubnování Aleše a brnkání Karla zůstává. Znalci si povšimnou, že nezmiňuji Štěpána – ten kapelu opustil.

Po Zachovejte paniku přichází poněkud protichůdný Optimista. Sama kapela o něm na svých oficiálních stránkách píše, že jde o jiné album. Inspirovala se dětskou biblí a texty zosobnila. Zní to jednoduše, ale rozdíl je více než znatelný. Zatímco Zachovejte paniku a předešlá alba útočí akutně na různé aktuální problémy a trendy, Optimista se nám snaží něco říci. Zmizely také „úletové“ písničky typu „Špatný dny, Nasrat, Kdo se umí radovat“ a další, které pro mnohé byly jen stupidní provokací. Jde vidět, že kapela zestárla, a že roste správným směrem.

Co se muziky týče, tak posun není nikterak výrazný. Příjemné rázné melodie, ve kterých příjemně kontrastují bicí, se neztratily. Na druhou stranu se však trochu uklidnila basa, jelikož na albu nenajdete žádnou drsnou vypalovačku. Nepovažuji to za negativní počin, jelikož jako celek zní album opravdu velmi poklidně. Nemám komu co vytknout, každý už po létech praxe ví, co dělá.

Zajímalo by mě, jestli byly texty a muzika psány opravdu s cílem potěšit a povzbudit lidi. Ze všeho čiší naděje, a v myšlenkách není místo na chmurné nálady. Texty jsou o všedních problémech normálního, nejen pubertálního, člověka, jako jsem já. Jak už jsem naznačila v úvodu, album je inspirováno dětskou ilustrovanou biblí. Díky tomu je celé pojato jako volně navazující příběh, který by nám něco z bible mohl přiblížit. Jakožto věřící mě tento počin hodně překvapil a potěšil, jen nevím, co přesně si mám myslet, když to poslouchám. Zda mám být šťastná, že uvěřili a chtějí to předávat dál, nebo berou víru a Ježíšovy skutky jako dobrý vtip. Je to na nich, nemám jim co vyčítat. Každopádně je fajn, že předávají toto poselství dál hned od úvodní písně „Betlémská reklamní s.r.o“ (Ukažte mi prosím tu správnou cestu / ukažte mi prosím kudy mám jít). Z motivu se neztrácí ani v songu „Posel dobrých zpráv“, ve které bravurně používají i latinské citáty (Na svým dvorku pěkně žijem, nechte nás být carpe diem). V „Zázracích“ se zase přiznávají, že něčemu věří, i když málo. Nerada bych prozrazovala více textů a námětů, přestože všechny jsou něčím výjimečné.

Poprvé za mou historii s kapelou se stalo, že se zalíbila i mým rodičům. Máma při poslechu dokázala asi hodinu vyplňovat daňová přiznání, a táta se při průchodu kolem počítače s velkým zájmem ptal, co to hraje. Tímhle se nechci nějak chlubit, jen naznačit, že se kapela opravdu uklidnila a je nyní přijatelná pro širší okruh posluchačů. Z toho jen plyne, že má od punku daleko. Což by skalním příznivcům nemělo vadit.

Jediný „výstřelek“, který nechápu, je slovy kapely „nabádání ke zdravé výživě“. Je sice fajn říct lidem, že by měli jíst zeleninu, ale je to podle mě trochu mimo. I když recese a sranda musí být. Každý zůstává trochu dítětem, takže to, i přes mé řeči o jejich růstu a vyspělosti, chápu.

Jsem strašně ráda, že tohle album mám doma, protože mě opravdu mile překvapilo. Dělalo mi společnost celý týden a pořád na něj mám náladu, jeikož jsem z něho načerpala i spoustu toho optimismu a síly, která mi poslední dobou chyběla.

Foto: jaksitaksi.cz