Jumper

Davidovo (Hayden Christensen) dětství nebylo příliš radostné. Matka od něj odešla, otec byl alkoholik a podporu neměl ani v kamarádech, žádné totiž neměl. Jedinou jeho spřízněnou duší byla spolužačka Millie (Rachel Bilson), za což jí byl velmi vděčný a ani dárky jako projev vděku nevynechal. Znáte to, i maličkost dokáže někdy potěšit více než kdejaká cennost a právě na to spoléhal, když jí daroval staré skleněné těžítko. Díky tomu se nakonec ocitne uprostřed zamrzlé řeky a vinou slabého ledu se vzápětí vydá i pod hladinu. Na cizí pomoc zapomeňte, jsme přeci v Americe. Utopit hrdinu v prvních minutách by ale v americkém filmu nešlo. Tak mu raději hodíme schopnost teleportace… Ze své schopnosti, o které do té doby neměl ani tušení, je zpočátku zmatený, ale brzy se oklepe a začne ji využívat, přesněji řečeno zneužívat.

Mohl by své schopnosti využívat k pomáhání lidem, dělání dobrých skutků, ale David není žádný Mesiáš a dostane mnohem lepší nápad. Rozhodne se vykrást banku. S neomezeným zdrojem příjmů si užívá života naplno a nejspíš si opravdu myslí, že mu to tak bude procházet napořád. Komu by se nelíbilo skákat z Big Bena na Sfingu, zaskočit si do jednoho ze svých mnoha domů či v případě absence dostatečně velkých vln na serfování na druhou stranu planety a podobně? Jenže všechno má své následky. V tomto případě velmi bolestivé následky. Nejspíš jste ještě neslyšeli o Paladinech, jejichž jediným cílem je pochytat co nejvíce skokanů a zabít je, nejlépe velmi krutou smrtí (pro větší názornost budete mít možnost i jednu shlédnout). A tak se i David zapojuje do odvěkého boje mezi skokany a Paladiny, ve kterém je vítězství velmi nejasné.

Hayden Christensen se coby představitel hlavního hrdiny příliš nepředvedl. Hrál-li přesvědčivě, nebo ne, o tom by se dalo polemizovat, ale co je zcela viditelné, je jeho nevyužití působnosti, kterou měl coby hlavní představitel největší. Naopak Jamie Bell (představitel Griffina, dalšího skokana) i přesto, že má ve filmu mnohem méně prostoru, působí sympatičtějším a výraznějším dojmem. Rachel Bilson mi bohužel byla nesympatická už při první scéně, ale na její obhajobu musím uznat, že to nebyla zcela její vina. Rachel se prosadila coby jedna z hlavních představitelek seriálu O.C. Už tam na mě dojem neudělala a ani její postava Millie mě nepřesvědčila o opaku. Jejím úkolem ve filmu je nejspíš tvářit se vyděšeně a pořád otravovat diváky otázkami typu „Co se děje?“ Asi při třetí takovéto scéně jsem měla chuť ji nakopnout. Samuel L. Jackson, coby Roland, šéf Paladinů, vám ani sympatický být nemůže, tedy pokud nejste masový vrah, či něco podobného.

Námět má zajímavý nápad a dalo by se očekávat, že podle něj vznikne výborný film šokující originalitou. Ale dopadlo to právě naopak. Nevím, čím je samotný příběh víc – dojemnou lovestory, či krkolomnou a nepříliš kvalitní sci-fi? V prvním případě mi hlavně vadila násilná snaha o romantické scény, které by bylo lepší spíše vynechat, protože přece jen se celý film spíše přiklání k akčnímu žánru. Základní kámen tvoří efekty, které jsou sice dobré, jen příliš krátké a zmatené. Divák stačí tak tak sledovat hlavní pointu, natož aby si všímal detailů. Jeden z hlavních střetů mezi Paladiny a skokany se odehrává uvnitř historického skvostu – římského Colossea. Málo kterým filmařům se podaří získat povolení natáčet v těchto historických prostorách. Jumper tuto jedinečnou příležitost získal, ale bohužel ji opět nevyužil na maximum. Nezůstane však pouze u Říma, budete mít možnost sledovat „skoky“ i do jiných vyhlášených metropolí, jako jsou například Londýn, Paříž nebo Tokio.

Jenže to není cestopis a divák tak přirozeně očekává více než jen cestování po památkách. Co třeba pointa, nečekané zvraty nebo vygradování děje? Nejsou. Celý film je proskákaný velkou rychlostí a konec je také velmi rychlý. Největší nečekaný zvrat filmu přichází v momentě, kdy se objeví závěrečné titulky. To už jako skončilo? Už to tak vypadá. Pokud chcete vědět, jak to dopadlo, počkejte si na druhý díl. Otázka ale zní: „Chcete to skutečně vědět?“