V současné době se po večerech klubem nenese nic jiného než ticho (přesněji jeho spodní částí), podzemní prostor s koncertním sálem potemněl a „dolní“ barmani mají volno. Zato mimo Rock Café vše hned po zrušení koncertů ožilo ve snaze klub zachránit, nebo o něj přinejmenším bojovat. Facebooková skupina s názvem „Zachraňte Rock Café“ čítá k dnešnímu dni přes 17 tisíc členů, peticí s podpisy je už několik stohů, Praha 1 však stále mlčí. Prohlášení (které uvedla spolu s nařízením k zastavení hudebních produkcí), že za klubem stojí a podporuje ho, jaksi nenaplňuje.
Příčinou výzvy ke zrušení koncertů jsou především dlouhodobé stížnosti bytových nájemníků. Přitom to byla právě Městská část Praha 1 jakožto majitel prostor, kdo měl problém se stížnostmi řešit. Řešit, ne ho takto neoprávněným a nelidským způsobem smést ze stolu.Pusu rozhořčeným nájemníkům měla zacpat v letech 2004 – 2005 rozsáhlá rekonstrukce, kdy byl klub rozšířen o hlubší podzemní patro. Zde byl vybudován velký koncertní sál a tzv. chillout zóna. Prací se ujala firma Arwen. Dopisy majitelů bytů ovšem začaly znovu padat na stůl po opětovném zprovoznění klubu. Kde byl problém tentokrát? Práce byla ze strany firmy provedena nekvalitně. Leckoho napadne: „Není nic jednoduššího, než práce reklamovat.“ Tak, aby se hluk nepřenášel do zdí, které dále přenášejí vibrace do nosné konstrukce. Tak, aby hluk v bytech nad klubem během koncertu nepřesahoval 35 decibelů. Tak, aby si nájemníci přestali stěžovat. „Na tom přece musí mít hlavní zájem Praha 1 – majitel klubu,“ chce se říct. Jenže zřejmě nemá. O tom, zda je za tím jakýsi vedlejší politický zájem, který má klub ryze byrokraticky zničit, nebo pohodlnost zástupců Prahy 1, nebo něco úplně jiného, můžeme v tuhle chvíli jenom polemizovat. Praha 1 prostě odložila reklamaci rekonstrukce do šuplíku „to počká“ (i přes opětovné výzvy ze strany klubu) a Rock Café nechala (ač každý den jen do 22 hodin) „žít“ dál. Je dokonce možné, že právě v tu dobu se Rock Café pomalu stávalo obětí blíže nespecifikovatelných machinací Městské části Praha 1 a třetího subjektu (?).
Druhý pokus o uzavření klubu byl uskutečněn v dubnu tohoto roku. Paradoxem je, že hlavním předmětem dopisu je výzva k zastavení hudebních produkcí, které jsou však zároveň podmínkou k provozu Rock Café – to zase stojí v nájemní smlouvě. Kdo pak tedy jedná protiprávně?
Těžko říct, zda Rock Café zachrání davy pravidelných návštěvníků a supporterů, kteří budou za klub „bojovat“ v demonstracích, jejich podpisy budou na peticích a jejich jména na seznamech ve skupinách na sociálních sítích. Klubu bylo sice dne 22. dubna opět umožněno pořádat koncerty, ovšem pouze na 95 decibel, což je o 15 méně než dřív a zvuk při této hlasitosti je srovnatelný s poslechem rádia, které si doma dáte hodně nahlas. Tyto podmínky však přijme málokterá kapela, a je navýsost absurdní, aby je plnil rockový klub. Bitva tedy nekončí.
Zdroj foto: rockcafe.cz