Kopačky (Forgetting Sarah Marshall)

Znáte ten pocit, že jste právě promarnili několik hodin svého života zcela zbytečně? Přesně takové dojmy mnou prostupují po zhlédnutí snímku Kopačky. Ono natočit romantickou komedii se na první pohled zdá jako celkem snadná záležitost, na ten druhý ale zjistíte, že je k tomu potřeba pořádný kumšt. V žánru romancí patřím k náročnějším divákům, ani nízké očekávání mě však nedokázalo připravit na to, co jsem zažil při sledování tohoto filmu.

Peter je skladatel, má úspěšnou přítelkyni, herečku hrající v detektivním seriálu podobném CSI, a žije si spokojený zamilovaný život. Jednoho dne však přijde přítelkyně do jeho bytu a oznámí mu (když on před ní stojí zcela nahý), že se s ním rozchází. Petera to samozřejmě sebere, brečí celé týdny a snaží se ze svého žalu vyléčit spaním s kdekým. Bavíte se? Já ne. A nebojte, bude hůř… Peterovi totiž začíná radit jeho nevlastní bratr, který mu nepřímo vnukne myšlenku, aby odjel na Havaj. Náš hrdina (lze mu tak skutečně říkat?) dorazí do prvního hotelu a co se nestane? Ano, hádáte správně, naráží na svou bývalou ex, která si momentálně nabrnkla sexistického zpěváka Aldouse. Peter se zařekne, že neukáže svou slabost, a tak na Havaji zůstává, přičemž samozřejmě naráží na svou bejvalku kde může.

Příběh je plytký až hanba, ony další aspekty nebudou o nic lepší. Příběh má zřejmě vyvolávat celou řadu vtipných situací, výsledek je však pořád stejný a dojem z filmu je neskutečně trapný. Náš hrdina se tu objímá s obtloustlými Havajčany, promenáduje se na cvičení jógy a neustále potkává svou všudypřítomnou ex. Při tom se samozřejmě zakouká do krásné hoteliérky, která ho naučí žít, a bejvalka si začne uvědomovat, o koho vlastně přišla. Bla bla bla a ještě jednou bla. Jedním slovem nezájem.

Na jednu stranu jsem ke Kopačkám poněkud přísný, na druhou stranu nevidím jediný aspekt, kvůli kterému bych měl film šetřit. Je úplně jedno, že Jasona Segela (Peter) mám rád ze seriálu How I met your Mother, v tomhle směru se však ukazuje, že svou komediálností nemá šanci ustát hlavní roli v celovečerním filmu a já jen doufám, že zůstane u zmíněného sitcomu. V podstatě to samé se dá říct i o dalších představitelích, Mila Kunis i Kirsten Bell tu splňují jediný účel, tj. vypadat k světu (obzvláště u Bellové to nefunguje). Faktem také zůstává, že jakákoli „filmová chemie“ je jim cizí. Příležitostná kamea nikterak nezvednou ze židle a ani tolik oslavovaný Russell Brand v roli zpěváka Aldouse to nezlepší. Omlouvám se, ale tréninku postelových praktik na obří šachové figurce se opravdu smát nebudu. Nikterak mě nebaví, že hlavní hrdina se producíruje nahý ve třech odlišných částech filmu. Po komediální stránce je film vrcholem trapnosti toho, co jsem mohl za poslední dobu zhlédnout, ano, záměrně si bolest nepřivozuji…

Snímek pochází z dílny Judda Apatowa, který svými komediemi vždy docela úspěšně, byť pohruble, narážel na scény jako ze života. Zde je všechno načančané, uhlazené, bez jakýchkoli překážek, skoro jako z reklamy na zubní pastu (dosaďte si libovolný spot plný spokojených a zářivých lidí). Tu a tam probleskne nějaká nosnější scéna (v tuhle chvíli mě napadají asi dvě), ale i ony stejně pořád figurují v oblasti průměru, takže není co oslavovat. Paradoxně nejlepší scénou zůstává potitulkový gag s Jasonem Batemanem, to už však film nezachrání. Režijně i obrazově se jedná o holý průměr, nějaký zajímavější záběr byste v Kopačkách nenašli. Jistě, v tomhle žánru se to nepožaduje, spíš to jen ukazuje, jak moc jsem se snažil na tomhle snímku najít něco pozitivního. Dialogy či vývojem postav se Kopačky odehrávají mimo náš svět, to, co občas některé z postav provádí, je skutečně na pováženou. Tvůrci navíc neměli soudnost, takže natáhli stopáž na necelých stodvacet minut, vskutku trestuhodné. Jedinou pozitivní věcí, kterou shledávám na tomhle filmu, je možnost napsat tuhle kritickou recenzi ve snaze „zachránit“ potencionální diváky.

Další recenze autora stejně jako jiné články naleznete na jeho blogu.