Galaxie Team
GALAXIE
Soňa, čtvrtek 28.3.2024, 13:47:02
4.10.2005
Kouzlo personifikace

Kouzlo personifikace

Personifikace neboli zosobnění je vděčným a oblíbeným jazykovým prostředkem užívaným v literární tvorbě. O co tedy vlastně běží…
 

Když se při jízdě vlakem podíváte ven z okna, vidíte jak krajina kolem vás uhání, slunce se vám směje do obličeje, větve stromů tančí ve větru a slyšíte tlumený zpěv drncajících pražců. Člověk má často tendence přisuzovat věcem vlastnosti a schopnosti jimiž dané věci ve skutečnosti neoplývají. Svět kolem nás je zkreslený úhlem pohledu, který je pro každého naprosto odlišný. Například když máchnu rukou, dokreslujíc výrazným gestem rozohněný projev, může pozorovatel spatřit několik věcí. Skeptik vidí pouze teatrální gesto nezdatného řečníka, filozof vidí a v hloubi duše snad i slyší, kterak má pravice protnula poklidný háv ovzduší, a ovzduší? To neuroní ani kapku své éterické krve.

Personifikace je kořením každodenní komunikace, co by byla zima bez mrazu, který nám běhá po zádech, bez větru, který se prohání po ulicích, meluzíny sípající v komínech a bez sněhových mraků, které se pásávají na oblačné louce.

Personifikace, neboli zosobnění, není však jen prostředkem k vytváření květnatých přirovnání, ale od pradávných časů je také pomůckou ke zklidnění udivených myslí. Člověk se bojí toho, co si nedovede vysvětlit, nevysvětlitelné si tedy personifikuje a jeho strach se zmenšuje, dokáže si jev přiřadit k čemusi určitému. Udeřil blesk, za to může Perun; zemřel dědeček, Pán si ho povolal; ztratí se ponožka, tu schoval domácí skřítek; napsal jsem báseň, políbila mě Múza; vyhrál jsem v kartách, stojí při mně Štěstěna. A mohl bych uvést spoustu dalších případů, kdy si člověk za těžko pochopitelné abstraktno dosazuje přímočaré a striktní hmatatelno.

Původ zosobnění byste podle mého marně hledali v ušlechtilých dílech významných myslitelů. Tento permanentně užívaný poetický prostředek se zřejmě zrodil v hlavách obyčejných lidí s omezenou slovní zásobou, kteří, neschopni dovtípiti se adekvátního výrazu pro tu či onu událost, nenašli jiného způsobu, než přirovnat vlastnosti děje k věcem, které jim byly dobře známy. Není tedy divu, že se za bouřek oblohou neproháněly zvukové vlny, ale pekelná spřežení a že z utonutí pod splavem byl místo vodních víru obviněn hastrman.

Nechť tedy žijí strašidla a přízraky rodící se v našich hlavách a zvláště pak v hlavách našich ratolestí, které mají k branám fantazie jaksi blíže nežli dospělí. Personifikujte, zosobňujte a zhmotňujte. Doufám jen, že se mi textem neprobíral nějaký šotek. :-)


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Kouzlo personifikace (0 komentářů)
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132