Labyrint lží (Body of Lies)

Hlavními hrdiny filmu jsou Roger Ferris (Leonardo DiCaprio), který pracuje na Blízkém východě jako agent CIA, a jeho nadřízený Ed Hoffman (Russell Crowe). Po bombovém útoku v Manchestru v Anglii dostane Ferris za úkol najít Al-Salima, vůdce teroristické organizace odpovědné za výbuch. Problém je, že Al-Salim je velmi opatrný muž, který vůbec nepoužívá žádnou elektroniku. Přitom by stačil jediný hovor přes mobilní telefon a CIA by ho hned dostala. Ferris i Hoffman mají stejný cíl, ale jiné metody. Mladý agent je zvyklý operovat přímo v terénu, mluví arabsky a snaží se splynout s prostředím. Hoffman je jeho pravým opakem: arogantní byrokrat, který svůj pupek málokdy vytáhne z Washingtonu, vše vyřizuje po telefonu, lži a podvody mu nejsou cizí a hlavně, pro úspěch mise je ochotný jít přes mrtvoly. Zatímco se Ferris spojí se šéfem jordánské rozvědky Hánim Salámem (Mark Strong), který mu pomůže, pokud v něm probudí důvěru, Hoffman řídí některé části operace bez jejich vědomí…

Film podle stejnojmenného románu Davida Ignatia se věnuje velmi aktuálnímu tématu – boji proti terorismu. Příběh o novodobé špionáži, která se víc než cokoliv jiného spoléhá na technické vybavení, zaujme realističností zpracování. Z převážné většiny se děj odehrává v Jordánsku a scény výbuchů, střílení a drsné akce jsou proloženy scénami z velitelství CIA v Americe, což dohromady tvoří věrohodný obrázek práce zpravodajské služby. Snímek hned úvodní scénou bombového útoku nastolí rychlé tempo, které celou první velmi výbušnou polovinu nezpomalí. Ústředním tématem je ale především odlišnost přístupů Ferrise a Hoffmana (respektive i Saláma) ke svému úkolu, přičemž název Labyrint lží odkazuje právě na Hoffmanovy nečisté praktiky.

Ferris je zcela oddaný své práci, přesto ale naváže vztah s Iránskou sestřičkou Ajšou. Tato vedlejší dějová linie mi přišla skoro zbytečná a ačkoliv má svou roli, uvítal bych, kdyby se bez ní tvůrci obešli. Jako určitý nedostatek shledávám i konec, který pochopitelně nebudu rozebírat. Velkou předností je zase to, že film o tak současném tématu se nijak nedotýká politiky, zůstává neutrální a ani se netopí v patosu amerických hrdinů. Na druhou stranu se tvůrcům bohužel nepodařilo vyhnout se některým klišé, scénář a ani režie vlastně nepřináší nic úplně nového, řemeslně je to ale skvěle odvedená práce. Až neuvěřitelně se jeví, že Scott natočil Labyrint lží ve svých sedmdesáti letech. Je jisté, že méně zkušenému režisérovi by se tohle dílo rozpadlo pod rukama. Příběh není přímočarý a i přes svou značnou délku (více než dvě hodiny) ani na chvíli nenudí a hlavně, díky zručné režii má divák stále přehled a neztrácí se.

Po technické stránce není filmu absolutně co vytknout, v tomto ohledu se jedná o špičku, která věrně zobrazuje špionáž/válku pomocí nejmodernějšího technického vybavení. Z herců se mohl Scott spolehnout na dvě hvězdy. Leonardo DiCaprio už dávno dokázal, že není jen hezká tvář z Titaniku, ale také jeden z hollywoodských největších talentů své generace. Russel Crowe byl zase sázkou na jistotu, vypracované svaly gladiátora ale tentokrát nahradil tlustý pupek. Třetí nejvýznamnější úlohu má Mark Strong coby uhlazený Háni Salám, který víc než na špionážní satelity spoléhá na přátelství.

Je překvapivé, že tak brzy po Americkém gangsterovi přišel Ridley Scott s tak dobře zvládnutým a neodbytým filmem. Labyrint lží je profesionálně natočený akční a napínavý thriller, který divákovi naznačí, jak může vypadat boj proti teroristům.