První polovinu letošního roku se Lenka Dusilová rozhodla koncertně odpočívat, ale nemusíte se bát, že by zahálela, pouze se soustředila na nové hudební projekty a přípravu materiálu na připravované album. Jeden z několika koncertů, které přes léto odehraje, byl k mému velkému štěstí v Uherském Hradišti… Kromě samotné Lenky byli dalším lákadlem koncertu slovenští Lavagance, na koncertních pódiích jsem se s nimi dosud nikdy nesetkal, ale všudypřítomné kladné hodnocení a doporučení se nedají jen tak lehce ignorovat.
Koncert se měl odehrát pod širým nebem na Kolejním nádvoří, naštěstí během dne se obloha i přes meteorology ohlášené průtrže mračen vyjasnila a k večeru na obloze už nebyl ani jediný mráček, tudíž začátku koncertu předskakujících Lavagance nemohlo nic zabránit. Oděni ve stylové černé nastoupili na pódium kolem osmé hodiny a spustili materiál ze své novinky Orthodox Experience. Hned od začátku jejich setu šlo poznat, jak si kapela své hraní užívá, bohužel pohodlně usazené návštěvníky koncertu nedokázala k pódiu dotáhnout žádná z hraných skladeb a to prosím nechyběly ani singly „Miles“ či „Orthodox Experience“, při níž jsem měl, co dělat, abych své tělo udržel v klidu. Nebyli snad návštěvníci koncertu schopní přijmout originální a netuctovou hudbu Lavagance nebo za to mohl vyšší věkový průměr, kdy o čtyřicátníky nebyla nouze? Přestože se odezva od publika nedostavovala, kapela na pódiu dokázala za podpory zvukaře a zároveň nadšeného fanouška rozjet pěkně efektní show, ve které byl hlavní postavou nezkrotnou energií nabitý frontman. Již zmíněný singl „Orthodox Experience“ celé vystoupení efektně zakončil v záři blesků blížící se bouřky.
Příprava vystoupení Lenky Dusilové se lehce protáhla díky problémům s nazvučením, jakmile však byli hudebníci na pódiu se zvukem spokojeni, nic nebránilo, aby spustili hitové „Vlčí oči“. Hned po skončení první písně začalo lehce poprchat a při „Kratochvílné“, která měla mraky spíše rozehnat, se lehké poprchání mění na opravdovou průtrž mračen. Pod pódiem v tu chvíli zůstávají pouze dvě prořídlé řady fanoušků, dlouho neotálím a ochotně využívám Lenčiny nabídky, aby jsme se před deštěm schovali na kraji krytého pódia. Průtrž, která má na kontě mimo jiné břeclavské Creamfields, pokračuje a aparatura se začíná zalévat vodou, na bicí se doslova hrnou silné proudy vody. Jakékoliv snahy o „utěsnění“ pódia se zdají marné a koncert musí být přerušen… Mnoho lidí pokládá koncert za skončený a mizí domů. Jiné kapely by možná bez jediné výčitky svědomí koncert zabalily, ale Lenka se rozhodne koncert odehrát akusticky v intimní atmosféře holé chodby přilehlé budovy.
Nejprve přichází pouze Lenka s kytarou a jeden člen kapely, který ji doprovází hutným zvukem kontrabasu, přesto se nejedná o žádné ochuzení, Lenka a Rasťo Uhrík dávají do svého výkonu všechno, Dusilka naplno dokazuje, jak nádhernou má barvu hlasu, skladby nabírají ještě větší sílu než v elektrifikované podobě, v pauzách mezi písněmi je jejich chování příjemné a bezprostřední… Jde poznat, že je hraní strašně baví a nejsou tady jenom proto, aby si to odehráli a konečně mohli jít domů. Snad přivábeni hlasitým potleskem přichází situaci obhlédnout i další členové kapely, dlouho neváhají a vrací se i pro své nástroje. Peter Binder sice hrál na nezapojenou elektrickou kytaru, ale už kvůli vtípkům se stal zcela nepostradatelný, zvlášť ty o imaginárních kytarových sólech a Dan Šoltis díky svým muzikantským schopnostem ač bez vtipkování také. Set skvěle míchal skladby z posledního vysoce ceněného alba „Mezi Světy“ s těmi staršími, osobně jsem se nejvíc těšil právě na moje „mezisvětové“ favoritky „If I'd love you“, „Moja mati“ a „Lítací“.
Ani průtrž mračen nedokázala zkazit sobotní koncert, právě naopak díky ní jsem si odnesl ještě lepší a nezapomenutelnější zážitek než jsem původně očekával. Nevěřili byste, jak může být takový koncert na chodbě úžasný…
