Lost: Via Domus

Pokud bychom měli hledat krále seriálů, bezpochyby by se do první trojky dostal Útěk z vězení (Prison Break), Hrdinové (Heroes) a také rovněž obzvláště vytříbený a zřejmě i nejvíce vychvalovaný počin s názvem Ztraceni (v anglickém originále Lost). O tom, že se na motivy posledního zmiňovaného vytváří i hra jsme se dozvěděli někdy na podzim minulého roku a dle prozrazených informací, kvalitních obrázků a videí se leckterý hráč nechal slyšet, že Ubisoft opět nezklame, nicméně…

Ačkoliv Ubisoft získal všechny možné licence a mohl stvořit téměř věrnou kopii seriálu, nestalo se tak. Tvůrci svůj tah – vytvořit úplně novou postavu – odůvodnili tak, že by fanouškové byli zklamaní, kdyby měli hrát za postavu, o které již vědí vše. Proto se vžijeme do charakteru, jenž nemá se seriálem nic společného, což hráčům nabídne zcela nový příběh a vůbec možnost projít si ostrov znovu na vlastní pěst.

 

V kůži fotoreportéra
Vžijeme se do role fotoreportéra Elliota, jenž při pádu letu Oceanic 815 ztratil paměť. Nedokáže si vybavit své rodné město, ba ani vlast, rodinu, přátele. Jeho úkol spočívá v tom, vzpomenout si, proč vlastně oním osudným letadlem letěl a vůbec všechny údaje jako například své jméno a bydliště. S navrácením paměti mu budou pomáhat spolutrosečníci, a sice postavy, které známe ze seriálu. Narazíte na doktora Jacka, Kate, Locka, Sawyera, Michalea, Saiyda a všechny ostatní postavy ze seriálu.

Každá z postav vám bude moci poradit, případně něco prodat, či darovat, přičemž někdy se bez jejich pomoci nehnete dál, co se příběhu týče. Ovšem v některých situacích mi tenhle fakt nepřipadal zrovna nejlepší – hned na samotném počátku hry, tedy po pádu letadla, jsem si jako Elliot všiml toho, že z nádrže polorozpadlého letadla uniká benzín, jenž by mohl vzplanout. Přiběhl jsem k Lockovi a ten mi řekl, že nádrž uzavřu jedině tehdy, až si promluvím s Jackem. Takovýchto úkolů ovšem ve hře najdete hned několik, přičemž jejich výskyt naprosto strhává hru do hlubin průměrnosti.

 

V předchozím díle jste viděli…
Titul nabízí prožití jakési alternativní minisérie, která je rozdělena na celkem sedm částí. Před každým „dílem“ nám hra spustí video „V předchozím díle jste viděli“, což mi přijde jako naprosto zbytečná „natahovačka“ herního času, nicméně i tak to zapáleným fanouškům přinese téměř dokonalou atmosféru. Jedna epizoda má v průměru čtyřicet minut a vzhledem k tomu, že dohrání hry mi trvalo kolem pěti hodin, vychází i ve hře čtyřicet minut na jeden „díl“, což sice není moc, nicméně věřím, že i tak bude většina hráčů za tak krátkou herní dobu ráda.

Ve výsledku se totiž jedná o naprosto nudný titul, jenž hráčům nenabídne nic jiného, nežli nudu, nudu a ještě k tomu další nudu. Všechny největší zvraty seriálu, ať už se jedná o vyplutí Michaela, Walta, Sawyera a Jina na širé moře, první setkání s Desmondem v bunkru společnosti Dharma a dalších silným okamžiků, Elliot nezažije, poněvadž je v tu dobu úplně někde jinde. Elliot si zkrátka jde svým příběhem a i samotná hra se tomu musela přizpůsobit.

 

Elliotova minulost
Hlavní náplní seriálu je bezesporu výskyt flashbacků. V každém díle se divák dočká hned několika pohledů do minulosti určené osoby, o které daná epizoda vypráví. Pomocí flashbacků se tak Elliot dostane ke své „tajemné minulosti“, přičemž vy v těchto situacích budete muset fotit fotografie. Ovšem nepůjde fotit vše – dle roztržených snímků, které Elliot nosí ve svém batohu si musíte seskládat fotografii, kterou poté v „minulosti“ vyfotíte. Elliotovi se tak postupně navrátí ztracená paměť, nicméně i to mu nebude moc platné.

Výše jsem již uváděl, že na herním prostranství, tedy ostrově, nalezneme všechny postavy seriálu, přičemž jejich role bude převážně v pomoci získat naši paměť zpět. Postavy se vývojářům povedly a jejich zpracování je téměř dokonalé, přestože Hurley a Desmond není zrovna věrný své seriálové předloze. Dabing také už takové štěstí neměl, poněvadž většina herců nepropůjčila své herní předělávce hlas. Ubisoft nebyl schopen sehnat dobré dabéry, tudíž se hráči musí spokojit s téměř amatérským dabingem, jenž jistojistě naštve každého fanouška.

 

Hra ve hře
Všechna předchozí kritika by se možná dala ještě překousnout, ovšem největší chybu tvůrci udělali v případě miniher. Ano, jedná se spíše o adventuru než akci, ale větší lomcovák ve hře asi nenajdete. V každé ze sedmi epizod totiž řešíte hned několik puzzlů, přičemž na konci se objeví ta nejtěžší. Vyjímaje můžu jmenovat tu, v níž jsem musel v bunkru Labuť nahazovat pojistky. Nejhorší je, že se jedná o docela dost obtížnou záležitost, která zabere hodně času. Absenci miniher bychom tedy nepochybně překousli.

Suma Sumárum
Značným plusem je bezesporu audiovizuální zpracování, které lze srovnávat se špičkou dnešních her. Divím se, že Ubisoft si dal tak záležet, když hra samotná nestojí za nic. Lost: Via Domus podporuje engine, jenž se objevil v Ghost Recon Advenced Warfighter 2, ovšem zde je značně překopaný. Hardwarové nároky nejsou rovněž nijak vysoké – ke spuštění hry vám postačí průměrné železo, takže jste-li fanouškem seriálu Ztraceni, tato gameska je pro vás jasnou volbou. Vy Druzí si nechejte zajít chuť.