Máj

Po úspěšné adaptaci Erbenovy Kytice se režisér F. A. Brabec vrhá do další české klasiky, a to do Máje od Karla Hynka Máchy. Jde o poměrně odvážný počin, který si zaslouží respekt, přeci jen Máj není sbírkou balad, která oplývá jak promyšlenými příběhy, tak krásnými obrazy. Příběh není nikterak výrazný, přesto se jedná o naši klasiku, na kterou chce Brabec nalákat nejen školáky. Rozhodně nedoporučuji tyto dva filmy srovnávat.

Z romantické tragikomedie se najednou stalo „porno s příběhem“. Láska má mnoho podob a Brabec si zde vybral zrovna tuhle. Lechtivé scény nejsou příliš vykreslovány, přesto si nedovedu představit reakce menších dětí. V roli Jarmily vidíme půvabnou Sandru Lehnertovou, pro kterou je zřejmě ukazování jejích vnad celoživotním úspěchem. Ničeho „většího“ se od ní už nedočkáme – za celý film téměř nepromluví. Oproti tomu Vilém, kterého ztvárnil mladý Matěj Stropnický, dostává největší prostor, který také využívá. Jeho výstupy a emoce působí opravdu věrohodně. Když jsme u hereckých výkonů tak nelze opomenout ani postavu kata (Jan Tříska), který celým příběhem provází. On udává tempo děje a také tvoří zvláštní napětí.

Film má krásnou atmosféru, která působí až někam dovnitř. Má jít sice o krásnou májovou přírodu,ale otvírají se nám spíše pohasínající podzimní obzory nabízející potemnělou atmosféru, která skvěle kontrastuje. Hlasy herců jsou mnohdy velmi důrazné a osobité, takže jejich znění vyniká opravdovou vahou. Jeden příklad: „Všechno bych vsadil na lásku…“ a k tomu působivá hudba nejen od skupiny Support Lesbiens.

Scény do sebe různě vstupují – panoramata se střídají s erotickými scénami, které vše průběžně posouvají dál. Jako by se nic víc nedělo. Scéna se zavrženým Vilémem, jež zabil svého otce, je však dost mimo. V jeho hlavě musel tehdy být dost zmatek, ale přesto není použití speciálních efektů v podobě zdigitalizovaných poletujících zombií příliš namístě. Spolu s rockovou písní to působí hodně rušivě a ničí to okolní atmosféru filmu. Konec ale vše vyrovnává, protože je opravdu drsný a smutný.“

Máj je poměrně zdařilý film. Představitelé hlavních rolí stojí před kamerou poprvé a dávají ze sebe maximum. Bez zkušených herců by to však nešlo a nemělo by to dané kouzlo. Příběh měl vést k zamyšlení a to se povedlo i dnes. Člověk musí přemýšlet nad láskou i nad životem a smrtí a je na něm, co si z toho všeho odnese. Tohle je určitě kladné. Celou rodinu bych na film rozhodně nebrala hlavně kvůli erotice a složitosti. Osobně jsem ráda, že jsem tento milostný trojúhelník od klasika mohla vidět, ale platí zde jednou a dost. Víckrát se do takové barevné letargie dostat nepotřebuji.