Galaxie Team
GALAXIE
Taťána, pátek 29.3.2024, 8:57:38
2.11.2006
Muse: Black Holes and Revelations

Muse: Black Holes and Revelations

Muse se řadí od svého posledního alba Absolution mezi nejvlivnější ostrovní kapely a nyní přichází s očekávanou novinkou pojmenovanou Black Holes and Revelations… Zajímá vás, co na albu předvedli?
 

O Muse se vždycky říkalo, že jsou to takoví Radiohead přes kopírak (sama kapela přiznává, že Radiohead se jim protáčeli v přehrávači řádně dlouho a mají je vydatně naposlouchané), tu podobnost v tom musel slyšet každý… Jejich desky byly dobré, měly svoji kvalitu, ale pořád tomu něco chybělo, i když se jim už řádně podařilo prorazit před třemi lety s albem Absolution. A potom za nějaký čas trojku Matthew Bellamy, Chris Wolstenholme a Dominic Howard napadla otázka: „Co bychom tak měli předvést na našem čtvrtém albu?“. Následovala cesta do studia, kde jistě brzo začali různé experimenty, jak svoji hudbu vylepšit, jak z ní udělat něco jiného, něco zajímavého, něco, z čeho budou lidé unešení atd. Muse skončili u elektroniky, díky které se leckdy podaří album dostat k co nejlepšímu a originálnímu výsledku. Jenom záleží na tom, jestli se jim to povedlo, nebo se něco pokazilo… teď už můžu v klidu říct, že se jim nové album (produkce se ujal Rich Costey) povedlo. Muse se kvalitativně posunuli zase o něco dál, oproti třem předchozím albům je deska více různorodější a stylově mnohem obsáhlejší, ale nebojte se, že byste kapelu už nepoznali, tak obrovská změna to zase není, Mattův emocionální zpěv se stále pohybuje vysoko, až na hraně poslouchatelnosti (myšleno jako kompliment), a i další znaky jsou stejné.



Po vložení CD do přehrávače vás uvítá atmosférický otvírák Take a Bow, ze začátku jenom takové tajemné chemické bublání syntetizátorů, které vás ale dokáže upoutat, říkáte si – na tom albu zaručeně něco bude; po chvíli se ozve Mattův zpěv, chemické bublání zrychluje, přidávají se bubny i kytara a přichází bombastické pompézní finále, kdy vás až začne mrazit po zádech. Těšíte se, co dál uslyšíte, a to je na řadě teprve dvojka, britpopová taneční Starlight, postavená na klavíru od Keane a Mattově zpěvu v klidnější poloze, nevidíte žádný problém a berete to, co vám nabízí. Následuje drsnější syntho-rocková Supermassive Black Hole, která vás upoutá svým zkresleným zvukem kytary a až strojovým rytmem, zní to jako by i trochu brali inspiraci u Franz Ferdinand. Zároveň se jedná o úvodní singl desky, který už projel před nějakou dobou televizí, doporučuji shlédnout klip. V Map of the Problematique lze poznat, že si kapela brala inspiraci u Depeche Mode ze začátku 90. let, alba Violator a hitu Enjoy The Silence, samozřejmě Dave Gahan se tam neozývá. Náhle začne hrát posmutnělá akustická Soldier’s Poem, kde vzadu prostupují hlasy ze záhrobí či říše mrtvých jako by do studia, v době nahrávání vstoupil nějaký duch a vy si říkáte – sakra tohle bych tady nečekal. Invincible se svým pochodovým rytmem čerpá zase ze starých známých Radiohead. U Assasin chlapci zase přitvrdili, už od začátku nervního elektronického začátku se chystáte na nápor, který zanedlouho přijde, Muse jdou do metalu a k tomu ten Mattův typický vysoký zpěv, experiment se povedl. Pokračujeme o něco méně tvrdými Exo-Politics s rozsekaným rytmem. V City of Delusion pro změnu kapela zamířila pro inspiraci někam do orientálních rytmů. U Hoodoo je to zase pro změnu latinská hudba. Celou desku zakončuje epická vyhrávka Knights of Cydonia, kde slyšíte doslova dusot koní uhánějících pustinou, přidává se Mattův vysoký ječící zpěv v refrénu, výbuch a začíná obrovské finále… zní to šíleně, úchylně, podivně, originálně, můžeme to nazývat, jak chceme, není to tak důležité, ale nic to nemění na tom, že vás Knights of Cydonia naprosto dostane. Dále texty jsou na tom stejně jako hudba, originální, až by někdo řekl trochu šílené, kolik lidí by napadlo zpívat o hvězdách a černých dírách (to už evokuje obal a název desky), ale v tom nevidím problém, lepší než nějaký černoch, co pořád rapuje o tom, jak si užívá s holkama.



Muse se tímhle albem řádně předvedli, dokázali natočit kvalitní desku, která je lepší než cokoliv, co dřív nahráli, i když by se dalo oponovat, že s něčím podobným přišli už dávno Radiohead se svou deskou OK Computer a existují také mnoho dalších zdrojů a kapel, kde si Muse vzali inspiraci. Ano, to je pravda, ale na kvalitách této desky to až tak moc nemění. Nuda při poslechu by se dostavit neměla, zvlášť už kvůli té stylové různorodosti, i když někdy to ten Matt s tím zpěvem přehání. Nemá cenu hledat už další výtky, pokud si desku poslechnete, rozhodně chybu neuděláte, to mi můžete věřit. Britská kytarová vlna stále pokračuje, sice není už co bývala, ale právě teď patří Muse na její špičku a jejich model 2006 dobře funguje.



Kapela: Muse
Album: Black Holes and Revelations
Žánr: Britpop 

Sestava: Matthew Bellamy (zpěv a kytara), Chris Wolstenholme (baskytara), Dominic Howard (bicí)
Skladby: Take A Bow, Starlight, Supermassive Black Hole, Map Of The Problematique, Soldier's Poem, Invincible, Exo-Politics, City Of Delusion, Hoodoo, Knights Of Cydonia
Celkový čas: 44:56
Hodnocení: 80 %


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Muse: Black Holes and Revelations (0 komentářů)
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132