Neil Young čerpá na každé své desce, jak z rockových, tak folkových kořenů. Jeho sláva začala stoupat strmě nahoru po vydání druhého sólového alba Everybody Knows This Is Nowhere v roce 1969, což je už opravdu dávno. V létě 1969 se rovněž Neil Young přidává ke trojici Crosby, Stills & Nash (vzniká CSN & Y). Roku 1970 opět nahrává také sólově, vychází velmi úspěšné a ceněné album After The Goldrush. V roce 1972 jeho nové album Harvest dosahuje vrcholu americké i britské hitparády a přineslo i hit Heart Of Gold. Deska Tonight´s The Night z roku 1975 navázala na úspěch, nesla se ve více smutné náladě. V tomtéž roce vydává album Zuma, které se nese v poměrném tvrdém, drsném rockovém charakteru, toto album hojně inspirovalo kapely hrající žánr grunge. Po úspěšném albu Comes A Time (1978) vzniká album Rust Never Sleeps. V 80. letech Youngova popularita na nějakou dobu poklesla. V r. 1988 se opět podílí na albu CSN & Y - American Dreams. Opětovný ohlas kritiky sklízí album Freedom (1989) s hitem Rockin`in The Free World a především deska Ragged Glory (1990), která je opět natočena s Crazy Horse (jeho doprovodná kapela, se kterou s přestávkami hraje už od začátku sólové dráhy). Dobře jsou přijata i alba Harvest Moon (1992) a Unplugged (1993). Na desce Sleeps With Angels (1994) hraje opět s Crazy Horse. Album Mirror Ball (1995) vzniklo ve spolupráci s členy Pearl Jam - velkými obdivovateli Neila Younga. Dalším studiovým přírůstkem do Youngovy bohaté diskografie bylo album Broken Arrow. Netřeba dodávat, že je opět vydařené, vypadá to, že Young má v tomto desetiletí takovou formu, že prostě nemůže udělat špatnou desku. V roce 1997 vydal další skvělý živák Year Of The Horse, na kterém se tři kusy z Broken Arrow vedle osvědčených klasik When You Dance nebo Mr. Soul rozhodně neztrácejí. Album Silver And Gold z roku 2000 znamená návrat k country-rockovému zvuku z Harvest Moon. V roce 2002 vydává Are You Passionate?, kde se nacházejí klidnější a spíše romantické písně. V roce 2003 přichystal opravdovou bombu - vynikající album Greendale, které vypráví příběhy posledních tří generací rodinného klanu Greenů, respektive malého městečka Greendale kdesi na severokalifornském břehu Pacifiku, musím všem vřele doporučit. V roce 2005 si pobyl v nemocnici, kde se zotavoval z nemoci, kterou lékaři označují jako mozkové aneurysma a nakonec na podzim roku stihl vydat ještě album Prairie Wind…
Toto album se žánrově vrací až někam do první části kariéry Neila Younga, je směsicí country, folku, rock'n'rollu a občas i blues. Nadupaný rock si tentokrát nechal ve skříni snad pro některou z dalších desek. Asi si říkáte, že tohle všechno už jsme od něj slyšeli v mnoha podobách a tohle bude jenom nějaká kopie, nemáte pravdu. Neil Young to prostě umí a ještě málokdy se s tím sekl. Prairie Wind je taková klidná, melancholická, skromná a příjemná nahrávka, která intenzivně přivozuje vzpomínky na podzim - doufám, že to není jenom můj pocit. Stačí se jenom podívat na obal, který vypadá opravdu nádherně (osobně si ho řadím mezi to nejlepší) a přesně vystihuje náladu desky. Každý kdo měl s tímto pánem už párkrát tu čest, nebude ničím co album nabízí nějak moc překvapený, rozhozený nebo vážně šokovaný, ale jistě velmi potěšený. Jakmile uslyšíte jeho skvělý srdceryvný hlas a zaposloucháte se do jeho vynikajících textů, kde vypráví hotové příběhy, vás album chytne a kdyby měla přijít náhodou nuda, hned uslyšíte něco nového co upoutá vaši pozornost, za to vám ručím.
Na začátek alba Neil Young postavil The Painter - velmi silnou a atmosférickou píseň, která zní opravdu nádherně, hlavně když hlas pana zpěváka podpoří doprovodní vokalisti nebo vlastně stačí se jenom zaposlouchat do zvuků kytary a hned se vám vybaví táborákové obrázky. No Wonder je jeho velmi naléhavý zpěv podpořen přidáním plynu a trochou té rockové agresivity. Falling Off The Face Of The Earth je takový klidný, příjemný a romantický, možná také díky menší podpoře od vokalistek, i když i bez nich by to zvládl. Far From Home se nese stále na přidaném plynu, výrazně se ozývá harmonika a taky zpěv sboristek není k zahození. Its A Dream vede hlavně klavír a pomalý líný zpěv za mírné podpory bubnů a slabého vybrnkávání kytary a smyčců, díky celé této kombinaci jde z písně cítit silnou melancholii. Prairie Wind si bere hodně z country a něco z blues, atmosféra je celkově uvolněnější. Here For You a znovu velmi silná kouzelná píseň, taková romantika, jak jsem poznal z textu, celou písní se proplétá foukací harmonika a samozřejmě mnohé jiné nástroje. This Old Guitar pokračuje na vlně country, hudba se pomalu line dál, ale nenudí. He Was The King je určen jako pocta králi rokenrolu a vůbec mu nedělá ostuda a rychle odsýpá. Desku uzavírá pomalá náboženská (přeložte si název) píseň When God Made Me odehraná jenom na klavír a podpořená sborem vokalistek a ani tato nešla pod úroveň nastavené kvality.
Neil Young prostě neumí udělat špatné album, Prairie Wind sice nepřináší nic nového nebo neslyšeného, ale za to je to perfektně odvedená práce, která se dobře poslouchá.
| Zpěvák: |
Neil Young |
| Album: |
Prairie Wind |
| Délka (min): |
52:11 |
| Žánr: |
Country, Blues, Folk, Rock |
| Hodnocení: |
77 % |
