Galaxie Team
GALAXIE
Teodor, pondělí 23.10.2017, 6:11:49
3.1.2009
Nejlepší filmy roku 2008

Nejlepší filmy roku 2008

Rok 2008 uplynul jako voda. Přinesl s sebou až překvapivé množství dobrých, ne-li výborných filmů. Vybrat z nich třináct nejlepších nebylo lehké, nakonec se to ale podařilo.
 

Proč zrovna třináct? Kdo ví. Ostatně nebýt včerejší projekce filmu Tokio!, zřejmě by počet filmů i nadále zůstal na čísle dvanáct. Nemluvě o tom, že původní seznam se vyšplhal až k nějakým pětadvaceti snímkům. Poté následovaly dva dny třídění, kdy se každý film, mimo Temného rytíře, ocitl snad na všech příčkách. Nakonec se podařilo, i když je mi i nadále smutno kvůli těm filmům, které se zkrátka nevešly. Jmenovat je zaručeně nebudu, tím bych totiž riskoval, že na některé z vyřazených zapomenu a následně budu odkázán na mnohé editování článku.

Do TOP 250 na IMDB se dokonce dostalo osm filmů z tohoto roku (jaká to náhoda, že zrovna osm), což jen svědčí o tom, kolik kvalitních snímků jsme měli možnost letos vidět. Bohužel ale ne v našich kinech. V žebříčku nenaleznete ani jeden film s nálepkou „vyrobeno v roce 2007“ i přesto, že většina „Oscarovek“ z roku 2007 u nás měla premiéru právě až v následujícím ro­ce.

Měl bych zřejmě upozornit na to, že jsem nestihl všechny ambiciózní počiny tohoto roku (Slumdog Millionaire, Revolutionary Road, Benjamin Button a The Wrestler), filmová masáž už ale byla tak stresující, až jsem usoudil, že bude vážně lepší zhlédnout tyto zbylé čtyři až v průběhu následujícího týdne. Nakonec ale možná dobře, že jsem je neviděl všechny. To by se totiž také mohlo stát, že by se místo třinácti filmů oslavovalo dobrých sedmnáct.

13. Tokio! (Tokyo!)

Proč? Nejartovější a nejpodivnější film posledních let se do žebříčku probojovat zkrátka musel. Tušil jsem to už když jsem na něj šel do kina. Jsem si tím jist i teď, pár desítek hodin po projekci. Tři povídky, tři režiséři a tři naprosto odlišné pohledy na dnešní Tokio. A jedna lepší než druhá. Po skončení projekce sice nejste tak unešeni, časem se Vám ale snímek rozleží v hlavě a ke slovu se bude hlásit zřejmě ještě hodně dlouho.

Nezapomenutelná scéna: Skřet, terorista, který se prochází tokijskou ulicí a jen tak mimochodem okolo sebe rozhazuje granáty, kterými zabíjí nespočet lidí. Ne, nejsem blázen.

12. Sedm životů (Seven Pounds)

Proč? Typická ukázka filmu, který jde vědomě po Oscarech. I přes ne zrovna kladné zámořské recenze jsem byl ale naprosto unešen. Je to „mírný“ kýč obmotaný mnohými klišé, ty ale fungují tak skvěle a pomáhají ždímat emoce tak zručně, že všechny nedostatky s radostí odpustím a film si klidně pustím ještě jednou. Protože ta pointa není vůbec tak hloupá, jak se traduje.

Zajímavost: Název Seven Pounds je narážkou na Shakespearova Kupce Benátského, kde byl takto nazván motiv „splácení dluhů“.

11. Poppy Shakespeare

Proč? Protože to byl zajisté nejlepší film, který jsem ve Varech viděl. Variace na Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem mne naprosto dostala svou geniální režií a ještě lepším scénářem. I přesto, že je Poppy Shakespeare natočený za velmi malé peníze (a je to vidět), dokáže strhnout i výborně technicky zvládnutou scénou (např. tou „baletní“). Od Varů jsem to viděl nejméně třikrát, a to už o něčem svědčí.

Zajímavost: Tím, že se režisér inspiroval Formanovým snímkem, se nikdo ze štábu nijak netají. Dokonce to bylo napsáno i na jednom z oficiálních plakátů k filmu.

10. Gran Torino

Proč? Gran Torino je jeden z nejlepších Eastwoodových snímků vůbec a stejně tak se jedná o jednu z jeho nejlépe ztvárněných rolí. Zahořklý válečný veterán trousící mírně rasistické poznámky (nadávající černochům do „čokolád“ a asiatům do „rákosníků“) vykouzlí na tváři úsměv stejně snadno, jako pak dokáže šokovat jakýmkoliv zvratem či až překvapivě chytrým dialogem. Bravo, pane Eastwoode.

Nezapomenutelná scéna: Samotný závěr je tak geniálně natočen, že utkvění v paměti je zaručeně dlouhodobé, ne-li celoživotní.

9. Vicky Cristina Barcelona

Proč? Woody Allen měl chuť se jen tak pobavit a natočit odlehčenou letní komedii. Je štěstí, že když se baví někdo jako Woody Allen, jeho film se nakonec objeví v žebříčku nejlepších filmů roku 2008, vyslouží si mraky kladných recenzí a nadchne většinu diváků v kině.

Nezapomenutelná scéna: Vlastně jakákoliv, ve které účinkují Penelope a Scarlett zároveň. Allen totiž i s čistě dialogové scény dokáže udělat nezapomenutelný a nad míru vtipný zážitek.

8. Speed Racer

Proč? Jelikož se jedná o slušnou revoluci ve filmovém světě. Speed Racer se prostě na jedné z příček usadit musel. A když navíc nezavrhuji ani scénář, proč ho nešoupnout rovnou na osmou?

Nezapomenutelná scéna: Závěrečný závod. Wachowski Bros. jsou kouzelníci, co se montáže týče. No vážně, viděli jste snad někdy, aby se během jedné „hlavní scény“ stihly odvyprávět dvě až tři další?

7. VALL-I (WALL-E)

Proč? Hranice animovaného filmu byly opět o pořádný kus posunuty. Pixar je prostě Pixar.

Nezapomenutelná scéna: Vesmírný tanec WALL-Eho a EVE podkreslený skladbou „Define Dancing“ od Thomase Newmana a Petera Gabriela.

6. Wanted

Proč? Bekmambetov přivedl na plátno naprosto neuvěřitelnou podívanou, která dokonale definuje slovo „nářez“. A jeho audiovizuální vizionářství, které dotlačilo Wanted na ty nejvyšší příčky, je ojedinělé. Jako fanoušek komiksu jsem nebyl zklamán ani v nejmenším, přestože to s předlohou nemá takřka nic společné. Wanted je prostě děsně cool.

Nezapomenutelná scéna: Přesto, že film stojí na „coolervoucí“ akci, nejvíce mne dostala závěrečná scéna v oválné pracovně. Kulka s nápisem „Goodbye“ a Freemanovo „Shoot this motherfucker!“ mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouho.

5. Austrálie (Australia)

Proč? Baz Luhrmann je bůh. V Austrálii funguje každá složka, každý detail je výborný. A nejlepší na tom je, že Luhrmann splnil vše, co slíbil; natočil epickou romantickou podívanou, která se místy nebere až tak vážně (klokani rulezz). Do kina na to půjdu zaručeně znovu… a znovu…

Nezapomenutelná scéna: Nahánění krav na útesu a nálety na Austrálii. Šaman, který vychází z vězení, kamera okolo něj krouží a vše v pozadí vybuchuje, je naprosto… dechberoucí.

4. Karamazovi

Proč? Zelenkovi se podařilo natočit nejsilnější, nejpoutavější a ano, i nejlepší český film tohoto roku. A za to mu skládám hlubokou poklonu – je totiž dobré vědět, že česká kinematografie se nepohybuje pouze v zaběhlých a momentálně už velmi nudných kolejích. Smekám.

Nezapomenutelná scéna: Otcovražda je vskutku tou nejlepší scénou z Karamazových. A není to jen kvůli úchvatné Kaczmarkově hudbě.

3. V Bruggách (In Bruges)

Proč? Výborné a za nějaký čas možná i kultovní. Hlášky používám v běžné mluvě, cituji je kdekoliv mohu a scény z filmu si pouštím alespoň dvakrát týdně. McDonagh na sebe může být po právu hrdý, takovýhle debut se totiž jen tak nevidí.

Nezapomenutelná scéna: Ta závěrečná na věži a vůbec celé následné zakončení. Já ten film miluju.

2. Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (Mesrine: L'ennemi public n° 1) 

Proč? Nejraději bych zde uvedl obě části, ta první ale nebyla zkrátka tak dokonalá. Teprve Epilog odhaluje veškerou genialitu a vytahuje ta největší esa z rukávu. Vtipnější, svižnější a lepší než první část. Plnohodnotný sok Coppolova Kmotra.

Nezapomenutelná scéna: Všechny jsou nezapomenutelné. Jako jeden z mála filmů totiž nedisponuje jedinou špatnou scénou.

1. Temný rytíř (The Dark Knight)

Proč? Snad žádnému filmu v historii se nepodařilo za týden po premiéře sklidit tolik nadšených ohlasů, vzbudit pověst kultu a ještě k tomu se vyšplhat na první místo v žebříčku dvě stě padesáti nejlepších filmů v historii podle serveru IMDB. Nejvíce udivující na tom však je, že Temný rytíř je vskutku naprosto geniální dílo bez sebemenších chyb, navíc disponující podle všeho nejlepším záporákem v dějinách světové kinematografie. R.I.P. Heath Ledger.

Nezapomenutelná scéna(y): Výbuch nemocnice, Jokerův příchod na oslavu Harveyho Denta, Gordon vyslýchající Jokera, silniční honička s batpodem, Jokerův útěk z věznice a následná smrt Rachel, závěrečný souboj a dialog Jokera s Batmanem, závěr s Dentem, Gordonem a Batmanem… Uff, nezapomněl jsem na něco?

Pochvala na závěr:

Snímkům Tobruk a Kdopak by se vlka bál za ohromný přínos české kinematografii a za posunutí laťky alespoň o kus výš. Václav Marhoul natočil přesně to, co slíbil: Po technické stránce nejkvalitnější porevoluční film, ze kterého diváci zklamáni neodcházeli. Maria Procházková navíc dokázala, že i otřepaná témata, která se v českých filmech vyskytují vlastně naprosto běžně a takřka pořád, lze natočit i jiným způsobem než jak to dělala většina tvůrců doposud. Tento rok jsem měl tedy na projekcích českých filmů radost hned třikrát (pokud budeme počítat i snímek O rodičích a dětech, tak čtyřikrát), třeba to bude příští rok ještě lepší. Jen tak dál.           

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Nejlepší filmy roku 2008 (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 1 + 1 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132