Galaxie Team
GALAXIE
Lukáš, středa 18.10.2017, 18:41:18
28.12.2007
Neprávem opomíjená alba

Neprávem opomíjená alba

Již nějakou dobu se zajímám o hudbu, a narazil jsem už na několik opomíjených alb, která by si pro svou kvalitu zasloužila větší zájem posluchačů.
 

Jerry Cantrell: Degra­dation Trip

Druhé sólové album Jerryho Cantrella (kytarista grungeových Alice In Chains) vyšlo v roce 2002, pár měsíců po předávkování frontmana Alice In Chains Laynea Staleyho, jemuž je také celé album věnováno. Silná esence Alice In Chains čpí z každé skladby, je to návrat na počátek 90. let, kdy grunge vládlo hudebnímu světu. Temné, drogami ovlivněné texty jako z doby legendárního alba Dirt, použité vícehlasy, mrazivě připomínající nebožtíka Staleyho, který se na této desce neustále ozývá ze záhrobí, ač vstát mezi živé už nemůže. Samozřejmě nechybí také akustická kytara, jako tomu bylo na EP Sap a Jar of Flies. Hudebně sice album nepřináší nic nového, ale jeho kvalitu to nezapře. I jeho první sólová deska stojí za poslech, byť já preferuji druhou.

Perry Farrell: Song Yet To Be Sung

Frontman Jane’s Addiction a Porno For Pyros se pustil do elektronické hudby, se kterou měl v minulosti již drobné zkušenosti, ale teď do toho šel na plno – žádné kytary, žádné živé nástroje, nic takového, jenom syntetizátor, samply, taneční rytmy a jeho zpěv. Výsledek není emocionálně chladný, ani nijak nudný. Albu vládne pohodová nálada a silné melodie jako na prvních deskách Jane’s Addiction.

Chris Cornell: Euphoria Morning

Po rozpadu Soundgarden v roce 1997 začal Chris Cornell usilovně pracovat na sólové desce. Sám si složil a svým vynikající charakteristickým hlasem odzpíval všechny texty, a v některých písních se chopil i kytary. Na pomoc si přizval Alaina Johannese a Natashu Shneider z kapely Eleven. Album neslo název Euphoria Morning a bylo vydáno v roce 1999 u Interscope. Deska se nese v středním tempu, nečekejte žádné vypalovačky ve stylu Soundgarden nebo Audioslave, ani písně odehrané pouze na akustickou kytaru. Atmosféra desky je něžně melancholická, ale nálad na ní naleznete více, což je rozhodně dobře. I přes poskytnutí dvou písní na filmový soundtrack a nominaci na Grammy za Can’t Change Me nebyla deska prodejně úspěšná. Zanedlouho vyjde jeho druhé sólové album a počítám, že se máme na co těšit…

Scott Weiland: 12 Bar Blues

Zpěvák grungeových Stone Temple Pilots Scott Weiland a jeho feťácká éra je na dlouhé povídání plné různých excesů, ale kromě nich také dokázal natočit vynikající sólovou desku. Deska originálně pracuje s elektronikou, a mnohými je označována jako ten pravý post-grunge. Mimo využití elektroniky také ukazuje, že kromě vynikajícího feťáka ;-) je Scott dobrý i v jiném oboru, a tím je zpěv (disponuje charismatickým utrápeným vokálem). Hlavními inspirační zdroji alba jsou Beatles a David Bowie… Pro pro ukázku si stačí poslechnout skladby Barbarella, Where's The Man, emotivní baladu Son, hlasy ze záhrobí v The Date, nejexperimentál­nější kousek desky Lady, Your Roof Brings Me Down nebo Mockingbird Girl připomínající Porno fo Pyros. Po vydání desky Scott Weiland stihl ještě odehrát pár koncertů, než putoval znovu do léčebny…

Smashing Pumpkins: Adore

Rock je mrtvý, ať žije elektronická hudba… Něco v tomto smyslu řekl frontman kapely Billy Corgan při propagaci alba Adore. Smashing Pumkins byli vždy založení na svém typickém kytarovém soundu, a náhle přišli se syntetizátory, neživými bicími, silnou melancholickou atmosférou (Billymu umřela matka – na desce je píseň pro ni, na předávkování zemřel jejich koncertní klávesák a jeho přítel, bubeník Jimmy Chamberlin, rovněž závislý na heroinu, byl vyhozen z kapely) a minimem kytar. Kdekdo čekal pokračovatele úspěšného dvojalba Mellon Collie and the Infinite Sadness, ale kapela se rozhodla pro další vývoj, i když by klidně mohla natočit odfláknutou kopii předchozího alba a jenom počítat peníze na kontě. „Byl to další krok, který jsme museli udělat, abychom se pohnuli dopředu. Když se ale detailně podíváme na obě alba, nedává ten přechod asi moc smysl. Obecně nejsem zrovna nadšený z toho, co se děje, protože drtivá většina lidí jen dokola opakuje sama sebe, dokud se to nezhroutí. Tak nikdy neskončím.“ uvedl při jednom rozhovoru Billy.

Album Adore je pro mě osobně druhé nejlepší album v jejich diskografii. Tento vybroušený temný diamant je pro někoho možná náročný na poslech, ale mě dostal hned od prvních tónů To Sheila a nepustilo až do poslední skladby… Bohužel, fanoušci mu nedali nejmenší šanci, komerčně vyhořelo, podařilo se prodat pouze osm set tisíc nosičů… Jen tak mimochodem, předchozí alba se prodávala po miliónech. „Naši příznivci nás zklamali,“ řekl Billy Corgan. „Proč nám nedali šanci?“ ptal se po komerčním neúspěchu. „Kdyby si tu desku aspoň poslechli a pak teprve posoudili, jestli se jim líbí nebo ne, takhle to není fér.“ Zklamaný Billy a zbytek kapely začal hned intenzivně pracovat na dalším albu, které se vrátilo blíže k původnímu soundu, ale ani tomu se prodejně v konkurenci komerčních panenek typu Britney Spears příliš nevedlo. Následovalo ještě jedno album, distribuované zdarma přes internet a rozpad. V tomto roce obnovení Smashing Pumpkins přišli s novým albem Zeitgeist.


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Skvělá opomíjená alba (4 komentáře)
Se nedivím že jsou opomíjená, když mají takový divný název. Kdyby měli normální název tak by byly víc známé.Nemyslíte? :-/
Goldzd | 30.12.2007 (14:58) | Profil | Reagovat
Re:
To bych neřekl existují i mnohem divnější názvy, třeba Nirvana - In Utero, Pearl Jam - Vitalogy nebo Alice In Chains - Jar of flies a všechny z nich debutovali na prvním místě hitparády Billboard 200.
Half | 31.12.2007 (16:11) | E-mail | Profil | Reagovat
Re: Re:
nj... Jenže když si to vezmeš, tak ty skupiny co jsi jmenoval jsou hodně známe a jméno si udělali zejména v případě Nirvany předešlými alby. Zatímco ty interprety, co jsi uvedl v článku, mě přišly jako laikovi neznámí. Tedy až na Smashing Pumpkins.
Popluh | 1.1.2008 (14:48) | E-mail | Profil | Reagovat
Re: Re: Re:
Chris Cornell - frontman Soundgarden a Audioslave.
Scott Weiland - frontman Stone Temple Pilots a Velvet Revolver.
Perry Farrell - frontman Jane's Addiction a Porno For Pyros, dnes už míň známý než na přelomu 80. a 90. let.
Jerry Cantrell - kytarista Alice In Chains, kterou v roce 2006 Alice In Chains obnovil, když mu pravděpodobně díky malému prodeji druhé sólovky začaly docházet prachy nebo upadat sláva :)

Minimálně ty první dvě jména mi připadají i dnes dost slavný...

I nezavedené jména si můžou dovolit divný název třeba Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not.
Half | 2.1.2008 (17:49) | E-mail | Profil | Reagovat
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132