Nine Inch Nails: Ghosts I-IV

… A jsou rovnou čtyři. Pod titulem „Ghosts I-IV“ totiž můžete očekávat celé tři tucty zbrusu nových kousků od Nine Inch Nails, přičemž první CD „Ghosts I“ s devíti nahrávkami je zcela zdarma. Variant, jak získat kompletní sadu, i formátů, ze kterých si lze vybírat, je hned několik. Všeho podstatného se dopátráte na stránkách nin.com, resp. ghosts.nin.com. Nejschůdnější cestou, jak se dobrat ke všem čtyřem Duchům, je oželet 5 dolarů a stáhnout si je. A důvod, proč nezůstat pouze u toho prvního? – Možná už jen proto, že se jedná o další pozoruhodný projekt pod taktovkou zvukového fanatika Trenta Reznora.

Ne každému však tento argument stačí, a samozřejmě taky není jediný. Co mimo jiné činí tento rozsáhlý komplet neobyčejným, je skutečnost, že až na pár výkřiků a „chrochtnutí“ je ryze instrumentální. Ale při vší úctě k hlasu Trenta Reznora bych to rozhodně neoznačila za nějak zvlášť ochuzený počin. „Ghosts“ přeci jen mají zapůsobit trochu jinak. A tak jsou také koncipováni a ostatně i distribuováni. Na rozdíl od klasického soundtracku, kdy většinou spíš čekáte na svůj oblíbený moment nebo píseň, kvůli které jste si nosič vlastně opatřili, tady není na co čekat. Vždyť ani nevíte, co čekat. Tracky jsou pouze očíslovány, názvy zde skutečně nejsou podstatné, jelikož se nejedná o žádné heslovité výpovědi, veškerá pozornost je soustředěna na kompoziční složku. V takovém případě bývá většinou hudební účinek značně posílen, což lze v případě NIN jen stěží posuzovat. Koneckonců síla jejich hudebního podkladu je přímo ukázková už po dvacet let. A kdo by si snad dosud nevšiml, toho nyní Reznorův kolektiv bezpečně přesvědčí.

Muzika Nine Inch Nails, i rozporcovaná na čtyři disky, je stále burcující, výrazná a nepostrádá nápady. Stejně jako chlápek, který to všechno už léta má pod (devítkovým) palcem. Asi není náhoda, že „Ghosts I“, která dle předpokladu bude mezi posluchači rotovat nejvíc, je tak zvukově pestrá. Možná ji lze brát jako jakousi kompresi tohoto celku do jedné menší ochutnávky. Každopádně v devíti instrumentálních výletech si opět můžeme vychutnat kvalitní „kovový“ zvuk, kytarové zářezy, studiové mašinky, shluky a destruktivní napětí, místy až spásně tlumené pianovými party. Zkrátka už dobře známé postupy s výjimkou jednoho jediného absentujícího „tlumiče“, a tím je Reznorův šepot.

Celý set je vydán pod licencí Creative Commons, tedy se zachováním autorských práv je možné jeho nekomerční šíření i další úpravy. To znamená, že se možná v budoucnu ještě dočkáme různých variací. A to by mohlo být s materiálem, jaký se předkládá, přinejmenším zajímavé.

Vystopovat nějakou lajnu je asi nad lidské síly, dle slov Trenta Reznora jde čistě o jednu velkou improvizaci: „Eyes were closed, hands played instruments and it began.“ Což je pro výslednou kolekci maximálně výstižné. Čtyřalbum je označováno za výsledek jakéhosi experimentu, neorganizované desetitýdenní nahrávací sekvence, kde hlavní slovo neobdržel nikdo menší než právě vznikající hudba. Celkem zajímavá představa, s jejíž realizací i výsledkem je Reznor velmi spokojený. A není divu. Pokud by jen tak mimoděk a spontánně vznikaly desky jako je právě tento čtyřlístek Duchů, asi málokdo by protestoval.

Nejsem si jistá, do jaké míry bude „Ghosts I-V“ považován za plnohodnotného zástupce tvorby NIN, ale osobně s tím nemám nejmenší problém. Nine Inch Nails to zkoušejí zase trochu jinak a tohle téměř dvouhodinové pohlcení není ani trochu nepříjemné (vezmeme-li v potaz, že hutný industriál musí místy zabolet). Snažit se vypíchnout jednotlivé pasáže a něco vyzdvihovat nad ostatní nejspíše nemá valného smyslu. Lepší je vychutnat si „Ghosts“ tak, jak je. Jako takovou protáhlejší seanci plnou rozličných a neutříděných vjemů. Přesně tak, jak to vše vlastně vznikalo.