Nový měsíc (New moon) – Stephenie Meyerová

Bez rukaviček na mých rukou…

Když jsem při hodnocení prvního dílu uváděl, že mě překvapivě neodradil od dalších pokračování, po přečtení toho druhého bych to jasně připsal k největším záporům Stmívání. Pokračování totiž rozhodně nepotvrdilo vzestupnou tendenci série. Místo aby Nový měsíc vsázel na věci, které se v případě prvního dílu osvědčily z kvalitativního hlediska, sází na věci, které se dobře prodávají… holkám. Jestliže první díl líčil pocity prvotní zamilovanosti, druhý se zabývá rozchodem… a bohužel i následným usmířením.

Jak už jsem naznačil, a jak asi bylo všem jasné, žádný harmonický vztah netrvá věčně. Ne, to by pak rozněžněné puberťačky ztrácely pocit reálna. Kupodivu je to možná vůbec největší předností Nového měsíce. Jisté mráčky už se objevovaly na konci Stmívání, pravá bouřka přichází až nyní. Edward je pryč a Bellu čeká opět jiný život, život bez Něj. Následná melancholie a pocit smutku je rozhodně nejlepší pasáž, a tak nezbývá, stejně jako v případě předchozího dílu, pochválit začátek knihy. Edwardův odchod a autorčina neschopnost vymyslet něco nového tak na scénu vhání staronovou postavu Jacoba, syna starého rodinného přítele Billa. Byl to právě on, kdo pomohl Belle zjistit pravdu o Edwardovi a je to on, kdo jí pomáhá zaplnit díru, kterou v ní zanechala jeho ztráta. Nic však není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Jisté náznaky se objevily již v prvním díle právě v rozhovoru Belly a Jacoba na pláži, prostor k rozvinutí ale dostávají až teď. Bohužel, autorčina originálnost opět selhává, i když na druhou stranu, jak může selhat něco, co prakticky neexistuje? Vývoj vztahu nových nejlepších přátel se odehrává v podobném duchu jako předtím s Edwardem, jen s pár drobnými rozdíly. Ostatně, na podobný pocit deja vu se v knize ještě několikrát naráží, jako by Meyerová sama ukazovala na chyby. Když už se však dočkáme jisté obměny, objeví se další již dříve známý jev. Víme stejné věci, které ví Bella. A z toho, že se o ní v knížce mluví jako o chytré a vnímavé holce, bych si vyvodil, že se tak bude i chovat. Nyní se zdá, že je mnohem lepší herečka, než si Edward myslel. V duchu zásad Kirka Lazaruse opravdu nehraje 100% dementa, ale prvotní známky mírné retardace se dají postřehnout. Jak jinak si vysvětlit, že jí unikají naprosto zjevné věci? Snad každý čtenář ví, co se skrývá za tajemstvím v rezervaci La Push. Nebo aspoň každý čtenář, který kdy viděl například Underworld, a ani v tomto případě se nejednalo o první zpracování tohoto tématu. Bohudík je nakonec Jacobem vyzvána, aby to celé pochopila a ono to najednou jde, to jí ani nemusel říct nic nového. A tak zažívám další deja vu i já, když musím, stejně jako u předchozího dílu, vytknout prostřední pasáž knihy. V případě Stmívání ji však ještě mělo co vykompenzovat.

A ono to vypadalo, že se zvedne i Nový měsíc. Minulý čas je ale bohužel opravdu na místě. Po prostřední části sklouzne příběh ke svému rozuzlení a vůbec poprvé je vývoj následujících situací nepředvídatelný. Dramatické finále sice není tak dramatické, jak by si autorka přála, na druhou stranu ale není odhalitelné už v polovině knihy. Bohužel se opět dostavila i stará známa vykonstruovanost, kdy to velké a napínavé finále (snad to není na fanynky série příliš sarkasmu) vlastně nahrálo Belle do karet, ale zas ne tak moc, aby tahle série nedosáhla brzkého konce. Sice jsem viděl jen málo důvodů, proč by po něm měla být tak psychicky zdeptaná, ale zrak mi asi trošku kalí fakt, že čůrám ve stoje. Bohužel ale tímto rádoby emocionálním finále nic nekončí, teď se bude vysvětlovat. A to dlouho. A ještě ke všemu to, co bylo nad slunce jasné. Bella se opět na chvíli vrátí do předstírání mírné hlouposti (ani Tom Hanks neodvedl při převtělení se do jednoduchého Forresta Gumpa tak dobrou práci) a nechá Edwarda vysvětlovat věci, které byly jasné každému racionálně uvažujícímu čtenáři. Zvlášť po všech předchozích Edwardových řečech jak moc je pro ni nebezpečný. Možná by některým fanynkám prospělo, kdyby víc vnímaly slova a nesnažily se usilovně si představit toho andělsky krásného Edwarda, který kupodivu vypadá jako jejich spolužák. Mě nic takového nehrozilo, spíš jsem měl problém s otáčením stránek, jak byly v závěru polepené od všeho toho medu.

Nový měsíc přinesl spíš nový rozměr pekla, ve hře ho v mých očích udržel jen slušný začátek a fakt, že se stále dobře a plynule čte a není problém ho dát na jeden zátah. Přinesl i vskutku nečekaný poznatek o masochismu, kterého mám v sobě zřejmě víc, než jsem si myslel. Jak jinak si vysvětlit, že hodlám v četbě série pokračovat? V naději mě drží snad jen častá citace Romea a Julie (bohužel jen v romantických záležitostech), ale když dokázal Shakespeare napsat konec s koulema, proč by to nezvládla i Meyerová? No… důvodů je spousta, ale asi jsem ještě nepřišel o všechnu naivitu.