Má Česká republika dostatek finančních prostředků na to, aby hostila akci takového formátu? Splnila by tato země všechny požadavky a zajistila bezproblémové uspořádání her? Nebyla by olympiáda jen záležitostí Prahy? Co bychom jako stát získali? Názory lidí na pořádání her jsou různé a dělí se na velké skupiny. Mladí lidé (do 30 let) olympiádu podporují, staří (nad 60 let) olympiádu zatracují. Rozdíly jsou také mezi voliči různých politických stran. Zatímco pravicoví stoupenci ODS jsou pro, voliči KSČM jsou proti. Více chtějí olympiádu muži než ženy. Celkově vzato z toho vyplývá, že zhruba polovina České republiky si přeje olympijské hry, druhá polovina si je nepřeje.
Republika se poprvé zajímala o pořádání olympijských her již v roce 1920, podruhé o šest let později. Neúspěšně. A teď chce kandidaturu zkusit znovu, a zvýšit tak prestiž Česka. Jedním z nejhorlivějších zastánců her v české metropoli je pražský primátor Pavel Bém, který ale považuje za reálnější rok 2020, nikoli 2016, s kterým počítá přihláška. I na samotnou kandidaturu se totiž musí vynaložit nemalé finanční prostředky a jestliže bude neúspěšná, stát zaplatí několik desítek miliónů prakticky za nic. Avšak jestli se má olympiáda stát opravdu realitou, tak musíme počítat i s takovými ztrátami, jelikož prakticky vždy bývá úspěšná až opakovaná kandidatura.
Ale mají takovéto pokusy vůbec cenu? Vždyť se podívejme na volbu pořadatelského města v roce 2012. Ani taková světová metropole jako Paříž neuspěla, a to nekandidovala poprvé! Jen o několik málo hlasů prohrála s Londýnem a vyrojilo se hned mnoho spekulací, podle nichž nezáleželo na přípravě daného města, ale na penězích, které bylo ochotno „strčit“ do kapsy činovníkům MOV. Měl by tedy náš malý stát ve střední Evropě vůbec šanci soupeřit s takovými protivníky jako jsou Madrid, Hamburk, Řím nebo Milán? A to je jen malý výběr s celkových 28 měst, která se již přihlásila na pořádání LOH 2016. Ať tak, či onak, plán už je a kandidovat se zřejmě bude. Vláda totiž 9. ledna 2008 schválila právní garance pro olympiádu a tedy i první formální závazek na cestě ke hrám pod pěti kruhy v Praze. Jedná se například o umožnění volného pohybu sportovců, týmů, trenérů a novinářů, kteří mají olympijskou akreditaci a platný pas či cestovní vízum. Ovšem vláda ještě na rozdíl od právní záruky nejednala o finanční garanci. A ta se zdá být palčivějším problémem, aspoň tedy v očích mnoha obyvatelů.
Již proběhlo mnoho studií a výpočtů, kolik by olympijské hry vlastně stály peněz. Podle poslední ekonomické studie mají přímé náklady na olympiádu dosáhnout 88 miliard korun. Nezapočítáváme zde výdaje do infrastruktury, jež se budou pohybovat v řádech dalších stovek miliard. Jenže právě tyto výdaje by měly být už plánované i bez olympiády a pořádání her by je jen urychlilo. Toto je právě jeden z argumentů Pavla Béma, kterými si chce získat podporu. Další myšlenkou, kterou obhajuje svou vizi, je fakt, že na pořádání olympijských her se dá vydělat. V historii zatím naposledy prodělala olympiáda v kanadském Montrealu, jež se konala v roce 1976. Ostatní proběhnuvší olympiády po tomto roce byly ziskové a některé dokonce přinesly velký rozvoj města a jeho života. Jako příklad můžeme uvést Barcelonu 1992. Dříve staré, špinavé město se změnilo v moderní a atraktivní metropoli s dobrou dopravní infrastrukturou. A tento stav trvá dodnes.
A pak ještě existuje třetí argument pražského primátora. Zvýšení prestiže našeho státu. Svět na nás stále nahlíží jako na komunistickou zemi pod vedením SSSR a právě celosvětová akce by tento nepříjemný obraz mohla změnit. Olympiádou by se mohla zvýšit turistika a také investice do České republiky. Někteří lidé mají také strach o sportovní stránku her. Tvrdí: „Nemáme moře pro jachtařské závody. Nemáme stadiony a areály pro spousty sportů, jež jsou zahrnuty mezi olympijskými. Když je vystavíme, co se s nimi potom stane? Dokážeme takovou akci vůbec zorganizovat? Tolik sportovců z různých národů?“ Na všechny tyto otázky se dá odpovědět, že to klidně možné je.
Pro jachting není moře zcela nezbytné. V ČR lze jachtařské soutěže uspořádat i na Lipně, tato varianta je již nyní písemně odsouhlasena a potvrzena IYF (Mezinárodní jachtingová federace). Většina důležitých stadionů a areálů už stojí a ty, které se budou stavět, můžou být buď dočasného charakteru a nebo nemusí být tak velkých rozměrů, jak by se mohlo zdát. U sportovní haly se pro každou disciplínu vyžaduje kapacita do 15 000 míst a u hlavního stadionu 60 000 míst. Což není přehnané vzhledem k tomu, že fotbalový národní stadion, který je též v plánu, by měl mít kapacitu 50 000 míst. Z organizací má Česká republika též zkušenosti. Dokázali jsme zorganizovat summit NATO, zasedání Světové banky, Měnového fondu. Ze sportovních akcí např. MS v hokeji v roce 2004, Pražský mezinárodní maratón, Zlatou tretru v Ostravě, Grand prix silničních motocyklů na brněnském Masarykově okruhu, Závod míru, Mistrovský světa a Evropy v rychlostní kanoistice, veslování a ve vodním slalomu.
Stále tedy jsou a budou argumenty pro pořádání i pro nepořádání olympijských her. Obě strany mají určitě svým způsobem pravdu, která z nich však převáží, to nevíme… Vše je zatím ve fázi vývoje a plánování, a jestli nám Mezinárodní olympijská federace opravdu někdy svěří pořádání olympijských her, bude to určitě svátek pro všechny, bez ohledu s čím souhlasili a s čím ne.
Zdroje: sport.idnes.cz, zpravy.idnes.cz, olympiada-ano.cz
