Kapela se dala dohromady v roce 1994 v Londýně, jejich tvorba byla hlavně ze začátku hodně ovlivněna kapelami jako Nirvana, Smashing Pumpkins, Pixies… V roce 1996 jim vyšla první bezejmenná deska, díky které o sobě dali vědět, což se jim rozhodně povedlo. Brian Molko (frontman, taková hodně skandální postava, ale o tom později) se seznámil s mistrem Davidem Bowiem (Molko se samozřejmě zná s plno dalšími vlivnými lidmi), který je vzal jako předkapelu na své světové turné a tím jim dost pomohl. První album bylo hodně divoké, nabyté energií a agresivitou… Dva roky po něm následuje album Without You I´m Nothing, se kterým přichází zklidnění kapely, hloubavější, depresivnější, inteligentní písně a propracovanější melodie. V roce 2000 jim vychází další album Black Market Music, kterým si Placebo otvírá bránu k širší posluchačské veřejnosti a stává se ještě více populárnější. V roce 2001 se představilo českému publiku při své první návštěvě naší země. Zatím poslední album Sleeping With Ghosts vyšlo v roce 2003 a překvapilo fanoušky mírně odlišným, více elektronickým zvukem, který měl na svědomí producent Jim Abbiss. Přijato bylo skvěle, ať už fanoušky nebo kritikou, i komerční úspěch se samozřejmě dostavil, z Placeba se definitivně stal mainstream. Ještě v tomtéž roce se v Praze konal koncert Placeba s předkapelou Ecstasy of St. Theresa. V dalším roce kapela vydala výběr největších hitů a DVD se záznamem koncertu. Předchozí alba vždycky museli dolepit nějakou vatou, ale na výběru žádná vata prostě nebyla. Netvrdím, že Placebo dřív natáčelo slabé desky, ale prostě nebyly úplně dokonalé.
Jak už jsem zmiňoval, Brian Molko je taková výstřední osobnost, stačí se podívat, jak vlastně vypadá, ten jeho oboupohlavní bisexuální vzhled, někdy více jako žena, někdy více jako muž, dál ty jeho různé skandály, např. když se pozdě dostal na pódium kvůli tomu, že ho v zákulisí orálně uspokojoval Marylin Manson, dál Molko vyprávěl, jak si krásně dával koks a speed do žíly, posedlé fanoušky a noční pařížské duety s Martinem Gorem z Depeche Mode… docela mi trvalo, než jsem to překonal, ale stejně se mi to moc nelíbí. Tak se znovu podívejme, proč ho vlastně bereme, obdivujeme. Vypadá opravdu jako holka (dokonce někdy zpívá úplně jako holka), dává si různé šminky a maluje se, je bisexuál, tvrdí, že bral drogy tím správným způsobem a hlavně rád dělá rozruch, o skandály není nouze, má velká charisma a tím nás přitahuje, hvězda co může hýbat masami. Ale v poslední době se uklidnil, protože se stal otcem, přece nebude svým dětem dělat ostudu. :-) Rozhovor za pár let: „A tati, proč si vypadal jako holka? Proč sis ho nechal vykouřit od Mansona? Je vážně koks a speed tak super? Neměl bych to vyzkoušet?“ tatínek Molko přemýšlí a naráz vykřikne „Jasně, chceš přece být hvězda jako tvůj tatínek…“ Takový rozhovor asi neproběhne. A ani ostatní členové nejsou úplně „normální“, jsou to takoví menší exoti.
Teď k muzice, ta je hlavní, důležitější než nějaká image, přece nepřestanu poslouchat jednu kapelu, když se mi nelíbí jejich image a postoje. Hudba je lepší než kdy dřív, hodně se na tom projevil asi přístup nového producenta jménem Dimitri Tikovoi. Kytary jsou ostré, ale ne špinavé, dostatečně pročištěné, taky se jako i na minulé desce objevuje elektronika, deska se nese v podobném rázu. Hlavní síla kapely není v těch rychlejších rockových skladbách, které nejsou nikterak špatné, ale ty pomalejší smutnější, to je pravý vybroušený klenot s perfektní strhující atmosférou, úchvatné melodie třeba jenom na klavír a hlavně Molkův emotivní posmutnělý hlas, který prostě nemá chybu. V klidu se dostanete do depresí, ani nevíte jak rychle. Tímto bych chtěl hlavně vyzdvihnout Follow The Cops Back Home, Pierrot The Clown a In The Cold Light Of The Morning, které jsou naprosto dokonalé. Z těch více našlápnutých jsou perfektní singl Because I Want You, Meds… potom je tady nejvíc písní ve středním tempu, vlastně mně je už jedno jaké to jsou písničky, beru je snad všechny, menší nuda mě zasáhla jenom při Space Monkey, vatu na albu nenajdete. Mimochodem, na albu se podílel taky Michael Stipe z R.E.M. a skladba Broken Promise stojí za to. Nemá cenu dělat ten typický rozbor, při poslechu to zjistíte sami, nemám to ani jak vyjádřit. Hned jakmile najedete na svoji denní dávku Placeba, nebudete chtít skončit, deska se vám dostane úplně pod kůži. Podívejte se jenom na obal alba, ta postava ukazuje přesně jejich muziku, aspoň pro mě ano, není to tuctové jako u jiných kapel, které jsou sami na obalu.
Není co řešit, jedná se o zatím nejlepší desku kapely a zaslouží si být kandidátem na desku roku 2006, ale uvidíme, co ještě přijde. Neváhejte ani chvilku a Meds si sežeňte, neměli by jste čeho litovat, pokud už desku máte, můžete se těšit na koncert v Praze, bude to určitě perfektní zážitek.
Poznámka: Někteří fanoušci a piráti měli možnost slyšet album už delší dobu před vydáním, protože se nějakým způsobem objevilo na P2P sítích.
Kapela: Placebo
Album: Meds
Sestava: Brian Molko (zpěv, kytara), Stefan Olsdal (basa), Steve Hewitt (bicí)
Žánr: pop/rock, rock, glam-rock
Skladby: Meds (feat. VV Of The Kills), Infra-Red, Drag, Space Monkey, Follow The Cops Back Home, Post Blue, Because I Want You, Blind, Pierrot The Clown, Broken Promise (feat. Michael Stipe Of R.E.M.), One Of A Kind, In The Cold Light Of The Morning, Song To Say Goodbye
Celkový čas: 48:28
Hodnocení: 90 %
