Svírá mě strach o život,
ale mám vůbec odvahu ho žít?
Výhra, množení, věčný závod.
Ale kdy budu mít klid?
Mé tělo ještě nepoznalo mnoho let
a cítím ho těžké jako hřích.
Jaký je tohle vůbec svět,
kde smrt je častější než smích?
Cítím se vyžilá jek stará kurtizána
a oči smutné všechno vypoví.
Jsem do dna zkažená, poskvrněná panna
a jen čekám, kdy ortel nade mnou vysloví.
Nechám si slzy do čaje splynout
a pak se nad tu slanou vůni nakloním.
Mé povolání? Život.
Ale kdo určí dobu pracovní?