Galaxie Team
GALAXIE
Sabina, neděle 22.10.2017, 17:26:05
Radostné mládí (2. díl)

Radostné mládí (2. díl)

Byla jsem mladá, byla jsem unuděná, prostě to muselo přijít. A přišlo. Našla jsem si zábavu. Jakou? Světovou! Je mi jedno, co kdo říká, mám svou dávku a svět mi leží u nohou!
 

Můžu kdykoliv přestat, ale já nechci, když je to tak dobré. Bere snad každý s kým se bavím, tak proč bych měla přestat? Budu muset vzít něco doma, matka a ani fotr si toho snad nevšimnou. Prachy mám, tak zbývá vyrazit jenom do F1, kde si můžu konečně dát další dávku a taky si s někým promluvit. Jak to tak zjišťuji, kluci z party bydlí u Pavla ve skladišti, které mu nechal jeho otec, když zjistil, že fetuje, a nechtěl aby mu dělal venku ostudu. Monika bydlí ještě doma a jiné holky jsou na ulici, přespí tam kde můžou, nebo spíš s kým můžou. Tohle bych já nikdy nechtěla dělat. Jsem sice stejně oblečená jako ony, ale tak hluboko jsem zatím neklesla a ani tak hluboko nikdy neklesnu. Nikdy. Po čase, když si matka začala schovávat peníze a nechtěla mi je dát, protože jsem jí nedokázala říct na co, musela jsem začít krást věci z bytu. Pavel mi je vždy pomohl prodat a sehnat pro mě dávku, abych neměla absťák. Každý mě před tím varoval, ale já jsem to dřív brala s dost velkými přestávkami. Jenže teď už ne, když jsem prodala dost věcí, abych mohla fetovat v pohodě skoro měsíc, bez toho abych se musela znovu vrátit domů nebo do školy, přespávala jsem každou noc u Pavla. Bylo mi s ním dobře a asi i jemu se mnou, leželi jsme v jedné posteli jako manželé, ale nic jsme spolu zatím neměli.

Ta doba, kdy jsme spolu bydleli, byla skvělá, rozdělila jsem se s ním o každou dávku. Jenže potom nám všechno došlo a já si uvědomila, že budu muset jít zase něco ukrást domů. Ale já jsem toho už dost vzala, doma jsem nebyla dva týdny a rodiče po mě museli už zaručeně pátrat a nahlásit to na policii. Jestli uvidí, jak mám popíchané ruce od jehel, zavřou mě rovnou do léčebny… Pavel řekl, že začne znovu vydělávat, zatím mi ještě neřekl jak vydělává a mně to bylo opravdu jedno. Nakonec jsem se stejně vrátila na chvilku domů a hned jsem měla problémy. Nahlásili mě na policii jako pohřešovanou, volala učitelka ze školy, že prý mám hrozně moc neomluvených hodin a k tomu se moje matka podívala na moje ruce. Když jsem se převlékala do postele, hned se začala vyptávat a i když jsem lhala, poznala, že něco beru. Chtěla mě přestat pouštět ven, dokud se nezačnu chovat normálně a navíc mě otec pořádně seřezal, když se dozvěděl, že beru drogy. Vlastně jsem si to zasloužila i za to, že nechodím do školy a byla jsem 2 týdny pryč. Ráno jsem chytla menší absťák, bylo mi na zvracení a k tomu mě bolely klouby a hlava, ale přežila jsem to. V noci to bylo horší, nemohla jsem spát, hrozně jsem se potila a připadala jsem si špinavá až nechutná a úplně bezcenná. Už nikdy nechci mít absťák. Rodiče si mysleli, že neuteču, když to se mnou tak vyřídili, jenže já jsem hned po škole přišla domů, naházela dražší věci do batohu a zdrhla za Pavlem.

Naštěstí byl doma a měl u sebe dokonce dost fetu pro nás oba. Hned po našem společném šlehnutí vyrazíme do bazaru a prodáme ty věci. Za prachy koupíme od dealera další fet. Nejdřív jdeme do bazaru, dostali jsme dost slušnou výplatu za ty věci, a tak mohli koupit u našeho dealera dost fetu. Každý našemu dealerovi říkal Mirek, ale nevím jestli to je jeho pravé jméno. Měl něco přes 20, byl na krátko ostříhaný a poměrně dost namakaný a vysoký. Jinak je docela slušný, alespoň mezi dealery, nic jiného o něm moc nevím. Kupovali jsme od něho jednu střední dávku za čtyři stovky, háčko nebylo vůbec šizené, možná díky tomu, že jsme patřili mezi jeho stálé zákazníky a tím si získali nějakou exkluzivitu. Obvykle byl v parku, kam chodily prostitutky se svými klienty, takže pokud neměl zrovna co dělat, mohl se podívat, jak jsi to tam rozdávají. Začala jsem taky hodně kouřit cigarety, dost mě to uspokojovalo, když jsem čekala na Pavla.


Mezi Pavlem a mnou toho bylo čím dál víc, začalo to u nevinného držení za ruce. Byla jsem moc ráda, že Pavel nebyl takový jako ostatní kluci, kteří by se se mnou chtěli hned vyspat. Postupovali jsme pomalu, ale jistě. Zásoby heroinu byly, mohli jsme v klidu celý den ležet jenom v posteli, časem jsme museli taky uklízet, protože v bytě byl vždycky bordel a hrozný smrad. Někdy jsem vyrazila do F1, jako třeba dneska. Už z dálky vidím Moniku, jak stojí před F1 a stopuje auta, dám se s ní do řeči a pomalu už vím, co Monika poslední dobu dělá, zdálo se mi to jako vtip, ale na Moniku mávají nechutní řidiči z aut, aby s nimi šla do parku. Monika si z toho nic nedělá a vykecává s jedním za druhým a domlouvá se kolik za to dostane. Nakonec se Monča rozloučila a nastoupila do auta nějakého chlapa, se kterým se domluvila na pěti stovkách.

Hned jsem se otočila a šla domů dát si další dávku, abych o Monice nemusela přemýšlet. Jenže po cestě jsem uviděla Pavla, jak se baví s nějakým chlapem o ceně. A málem se mi zastavilo srdce. Hned mi došlo co dělá i Pavel. Taky se prodává. Rychle jsem začala utíkat…už ať jsem co nejdřív v našem skladišti a můžu si píchnout… Jenže doma jsem nenašla ani trochu háčka, prostě nic, jenom nějaké peníze. Musím za dealerem, chci se pořádně sjet, jenže když to nejvíc potřebuji, náš dealer je někde pryč a já to musím risknout u někoho neznámého, beru 2 dávky za 900 Kč, to bude stačit. Nechci už, aby mi bylo smutno, nechci nic cítit…od dealera vyfasuji jednu jetou jehlu a nádobíčko a jdu si píchnout na nejbližší zaplivaný záchod, chci se předávkovat a už nic necítit … Jehla je tupá a než najdu žílu, trvá to dost dlouho, konečně už to je a teď stačí jenom zmáčknout, tak rychle jsem to ještě nezažila, úplná uvolnění, ale hned mě začíná bolet hlava a nějak špatně vidím, nohy mě neudrží, nedokážu se zvednout, je mi špatně, špatně se mi dýchá…


Slyším hlasy, někdo tu je… nic nevidím, pomozte mi někdo… Otevřu oči, všude plno lidí, slyším houkačky, jestli to není jenom přelud… tisíce očí se na mě dívají, nedokážu jim vzdorovat. Dívají se na mě jako na odpad, špínu… Trvá to moc dlouho, nebo jsem ztratila pojem o čase? Ležím v nepřirozené poloze na podlaze, plné nedopalků od cigaret, bláta, krve. Jehlu mám pořád v žíle, to musela být ale dobrá dávka, nemůžu se zvednout. Pomozte mi někdo anebo mě nechte v klidu chcípnout!!! Přijíždí záchranka, někdo mě dává na nosítka a už se vezu do naší nemocnice, najednou je všechno bílé… Možná nebe…už si vzpomínám, jsem v té nemocnici. Mozek mi přestal pracovat, nedokážu přemýšlet ani se hýbat, jsem jako tělo bez duše.

Za pomoc při psaní této povídky děkuji Hance S.

Další články seriálu Radostné mládí:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Radostné mládí (2. díl) (0 komentářů)
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132