Galaxie Team
GALAXIE
Miloslav, pondělí 18.12.2017, 17:40:05
Radostné mládí (3. díl)

Radostné mládí (3. díl)

Byla jsem mladá, byla jsem unuděná, prostě to muselo přijít. A přišlo. Našla jsem si zábavu. Jakou? Světovou! Je mi jedno, co kdo říká, mám svou dávku a svět mi leží u nohou!
 

Nevím jak dlouho jsem nebyla při smyslech, ale teď vidím u postele rodiče… doufám, že je to jenom halucinace, ale já doopravdy vím, že není. Vypadají dost nešťastně, hned jak zjistí, že jsem vzhůru, bude peklo. A už je to tady. „Proč prosím tě bereš drogy?“ začíná opatrně matka, ale otec hned přitvrdí „Musíš s tím hned přestat, sakra!!! Chováš se hrozně, tentokrát jsi se neukázala měsíc doma. Kde jsi byla?!“ Snažím se nějak vykroutit, ale nejde to. „Takže ty jsi bydlela u nějakých feťáků? Budeš zavřená doma a neutečeš! Klidně si vezmu volno, abych tě pohlídal!“ Tak nějak vypadal každý náš rozhovor. Po propuštění z nemocnice mě chtěli poslat do léčebny, jenže nikde neměli místo a tak matka řekla, že mě budou léčit doma. Bylo to v pohodě, akorát se mi ještě týden vracely bolesti hlavy a to hnusné pocení. Zavolala jsem Janě, která znala nějaké moje feťácké kamarády, aby jim řekla, že odvykám. Docela mi to šlo a chtěla jsem přestat, byla jsem čistá už dva týdny… jenže jeden den na mě zazvonil Pavel a bylo to ztracené. Matce nakecal, že je můj spolužák a dal mi sešity od Jany a k tomu malou dávku fetu, za chvilku se zavírám na záchod, protože si musím nutně šlehnout, cítím, že to začínám zase potřebovat. Už to mám všechno připravené, jehlu v žíle, jenže matka se dobývá dovnitř a já se leknutím špatně píchla, teče mi krev… všechno jsem spěšně začala uklízet, potom jsem otevřela dveře a utekla pryč. Nemohla jsem se podívat matce do očí, zradila jsem ji, ona si ale opravdu myslela, že to dokážu.


Běžela jsem za Pavlem, kluci mi řekli, že teď pracuje na zákazníkovi a ani mi to nevadilo, počkala jsem na něho a hned jak se dostal dovnitř, dostal francouzáka, ani nestačil nic říct. Vypadal hodně překvapený, asi si myslel že už s ním nebudu chtít nic mít. Jenže teď jsme byli jaksi bez peněz, kvůli tomu musel chodit obsloužit své zákazníky každý den. Já jsem s ním chodila každý den na stanici, byli tam i jeho spolubydlící, kteří se o mě postarali, když pracoval, nebo jsem si zašla do F1, kde jsem potkala svoje staré známé. Dlouho jsem tam nebyla a já až teď zjistila, že všichni berou háčko. Byli jsme si tak podobní, ale přesvědčovali jsme se, že jsme jiní než normální lidi. Lepší. Vždycky jsme chtěli někam patřit a tím jsme byli vlastně normální až průměrní. Každý má nějaké problémy, my máme heroin a můžeme na to být pyšní, obyčejný člověk přemýšlí o tom, jestli si má koupit novou televizi nebo použitou, ale my jsme věděli, že jediná důležitá věc je zjistit, jak si sehnat drogu.

Jak plynul čas, padala jsem do své závislosti čím dál hlouběji, a to samé platí i o Pavlovi. Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že už je čas, abych se s ním konečně vyspala, když dokázal čekat tak dlouho, musí to být krásné, a proto si ani jeden z nás nedá svou dávku… Nedávno jsem oslavila 14, tak už na to mám přece věk. Chci si ten zážitek pamatovat na celý život, vím, že Pavel je ten nejlepší, kterého jsem si mohla vybrat, je mi jedno, že se prodává, dělá to přece kvůli mně. Nevadí mi, že s ním zažiji svoje poprvé a on už to má za sebou. Nevadí mi, že spí s nechutnými teplouši pro peníze, tuhle noc patříme jedině sobě… Bylo to úžasné a ani to nebolelo, bylo na něm vidět, že je zkušenější a opravdu mu záleží na tom, abych z toho něco měla. Ráno by bylo úžasné, kdybychom oba dva nedostali absťák. Rychle začínáme rozpouštět naši ranní dávku, bez ní by jsme už nedokázali ani přežít.

Ruce už mám znovu poznamenané od jehel, musím si začít píchat pod jazyk, aby to tak na mě nešlo poznat, vypadá to stejně divně, když si musím pořád schovávat ruce a i když je horko, nosím dlouhý rukáv. Drogy mají hodně svých výhod, díky nim jsem krásně zhubla a už nemám žádné problémy. O dost se mi zmenšila velikost oblečení, budu si muset koupit i něco nového nebo aspoň zkrátit ty staré věci co mám, není jich sice moc, ale nějaký čas to zabere.

Každý další den jsme potřebovali o něco větší dávku. Jenže Pavel musel dělat každý den čím dál víc zákazníků a já ho čím dál míň viděla, znovu jsem za ním začala chodit na zastávku, vždycky jsem donesla klukům svačinu. Tak to šlo delší dobu, jenže tuhle neděli mi Pavel daroval jedinou dávku co měl a díky tomu dostal absťák rovnou na zastávce a hned bylo jasné, že žádného zákazníka neudělá. On pro mě udělá všechno, tak teď se musím snažit i já. Už dlouho jsem věděla, že chlapi o mě mají zájem, ale pokaždé jsem odmítala.


Předtím musím Pavlovi slíbit, že jim to udělám jenom rukou. Moje tělo nevypadá na svůj věk moc vyvinutě a to se těm úchylákům na malé holčičky právě šíleně líbí. Za míň než 300 nepůjdu, i když jim jenom pohoním, snad se spokojí i s tím. Musím ale vybrat někoho, kdo mi zaplatí a nebude dělat potíže, nejlepší je, když seženu otce od rodiny, ti nebývají moc nebezpeční. Hned na zastávce obchází plno starších týpků a někteří si mě troufnou oslovit, jiní jenom nervózně přešlapují. Několik těch prasat odmítám, protože chtějí něco víc než jim chci nabídnout, nakonec snad nacházím toho pravého. Má okolo 30, je docela nervózní a kývl, bere mě klidně za 400 a jenom za to, že mu pohoním. Odvezl si mě svým autem k parku, kde jsem udělala svoji práci a dostala svou odměnu. V parku je naštěstí náš dealer, za 400 nakoupím jednu větší dávku a hned rychle za Pavlem, nevím jak dlouho to ještě dokáže vydržet.

Doma jsem Pavla našla v křečích na podlaze, hrozně se potí, není už ani schopný si dát dávku sám. Z posledních sil se zvedá a padá na postel a já rychle připravuji jeho dávku. Klepou se mi ruce jako kdybych měla taky absťák. Nemám, ale mám strach, nemůžu najít správnou žílu, nedokážu se přesně trefit… Až na popáté se to povedlo a Pavlovo tělo se začalo vracet do normálního stavu. Vlastně do normálního heráckého stavu, kdy se zúží zorničky a nastoupí úleva. Jenže máme další problém, večer bude naše tělo chtít další dávku drogy a časem to bude čím dál horší. Když už jsem začala dělat děvku, musím to dokončit, jinak chytnu absťák a budu ležet na zemi jako Pavel nebo jiný obyčejný feťák. Tak to bude probíhat každý den, dokud se něco nezmění nebo nebudu chtít přestat, klidně bych to zvládla, jenže já ještě nechci, drogy nejsou tak špatné jak každý říká…

Za pomoc při psaní této povídky děkuji Hance S.

Další články seriálu Radostné mládí:

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Radostné mládí (3. díl) (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 8 + 0 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132