Celému festivalu předcházel tzv. „večírek pro nedočkavé“, který se za velmi nepříznivého počasí konal 3. července. Na hradeckém letišti byly k vidění kapely HC3, No Heroes, Another Way, Nil a další.
vstupní brány
Já se plna očekávání vydala na festival 4. července odpoledne. První dojmy byly spíše smíšené, všudypřítomné bláto a fronty u stanového městečka i u vchodu do areálu asi nepotěšily nikoho, ale pohodová atmosféra vše bohatě kompenzovala. První skupina, která mě na festivalu zajímala, byla skupina Kryštof, ze které jsem bohužel stihla pouze poslední 3 písničky kvůli (již zmíněným) nekonečným frontám u vchodu. Podle ohlasů ale kapela měla velký úspěch. V době loučení Kryštofů už na Spořitelna stage vesele vyhrávala jedna z velkých hvězd festivalu – americká skupina Levellers. Lidí postupně přibývalo, mnozí si ještě během vystoupení Levellers běželi pojistit své místo na nejočekávanější vystoupení celého Rock For People – na „nejlepší britsky znějící americkou kapelu“ The Killers. Kapela svým časem na přípravu rozhodně nešetřila, zvučila přibližně hodinu, ale poté už se diváci dočkali svého Brandona Flowerse a jeho kumpánů ve zlatých oblečcích. Přemýšlím, jak vystoupení popsat. Zvuk vynikající, atmosféra ucházející, zpěv téměř ukázkový (mnohokrát téměř nerozpoznatelný od albového zvuku), proč jsem ale čekala o něco víc?
The Killers
Vystoupením The Killers také skončil zajímavý středeční line-up. Na programu byli ještě američtí Gogol Bordello, ale kvůli nabídce vystoupení na Live Earth svůj koncert na Rock For People zrušili. Taková nabídka se přece neodmítá… Přesuneme se tedy do dalšího festivalového dne.
Čtvrteční program byl jistě pestrý, zářily v něm jména jako Mňága a Žďorp, Anna K, Tři sestry, Gaia Mesiah a především druhý z headlinerů – švědští The Hives. Vezmu to od začátku. První kapelou, kterou jsem ve čtvrtek navštívila, byli moji známí Imodium. Dovolím si jejich vystoupení nehodnotit, protože by to nebylo příliš objektivní. Imodium v naplněném Filter stanu také podruhé pokřtili své nové album Stigmata. Slunečné odpoledne jsem si u stánku s pivem poté zpříjemnila osvědčenou pohodovkou Mňága a Žďorp. Nezklamali, zazněly všechny hity i oblíbená věta: „Děkujeme, jste tolerantní.“ V té době už na Spořitelna stage vyhrávala energická Gaia Mesiah, proto jsem se vydala tam. Tuhle kapelu jsem viděla naživo již několikrát a nikdy nezklamala. Bohužel ale musím říct, že se tento neznámý pocit tentokrát dostavil. Možná je to tím, že novým písničkám v repertoáru těchhle rozdováděných holek podle mě něco chybí. Možná si zasloužily hrát déle. Nevím. Mě to prostě nebavilo.
Gaia Mesiah
Po tomto vystoupení bylo radno se klidit někam pod střechu nebo nejlépe do stanu. Já volila druhou variantu. Spustil se totiž pořádný liják, kvůli kterému Anna K. musela přerušit své vystoupení. Naštěstí netrvalo dlouho a obloha se opět vyjasnila (v rámci možností) a Anna svůj set dokončila. Až do tři čtvrtě na deset jsem v programu neshledala nic, co bych si nesměla nechat ujít, tudíž jsem do té doby pouze brouzdala areálem a vychutnávala tu nezaměnitelnou atmosféru. A, ano, čvachtala jsem v bahně.
déšť
Anna K.
The Hives… zasloužili si přinejmenším lepší počasí. Téměř celé jejich vystoupení pršelo. Nezdálo se, že by to jejich výkonu nějak vadilo, zpěvák neustále vybízel: „I wanna see your hands!“ a chvílemi téměř „nutil“ publikum, aby si to užívalo. Až na přesvědčení pochybovačných jedinců v čele se mnou se mu to však povedlo. A dál? Bubeník mohl vynechat opakované vyhazování paliček do vzduchu (opakovaný vtip není vtipem a byl dobrý i bez toho), zpěvák si mohl místy dát více záležet na zpěvu, ale i tak The Hives svoji misi na Rock For People splnili. V porovnání obou headlinerů u mě ale vyhrávají The Killers.
The Hives
Večer pokračoval vystoupením skupin Chinaski, finských Disco Ensemble a v neposlední řadě Clou, kterých jsem si všimla pouze při svém přesunu na Sunshine, pouze jsem nechápavě zakroutila hlavou (Emo o půlnoci a na hlavní stage? Ne, děkuji.) a pokračovala ve své cestě.
Sunshine byli přesunuti z velké stage na stanovou Filter stage, což mě trochu otrávilo, ale nakonec to byla podle očekávání skvělá podívaná. Kdo byl v těchto pozdních hodinách unaven, toho Sunshine zaručeně opět probrali – jako obvykle předali publiku všechnu svoji energii – a že jí nebylo málo…
Sunshine
Kromě dovádění v Red Zone stanu už ten večer nebylo nic na programu, takže jsem se uchýlila k přípravám na následující den (tj. ke spánku).
Páteční program na O2 stage zahajovala kapela Southpaw. Spousta lidí měla ještě zalepené oči a jiní už drželi v ruce „nápravné“ pivo. A Southpaw byli fajn. Set zakončili notoricky známou Toi Toi Song a lidé mohli spokojeně odejít… nebo posečkat pár minut a vychutnat si UDG. Mou pozornost ale, více než UDG, přilákal Michal Hrůza. Zajímalo mě, jak zní bez Ready Kirken v zádech. A zní dobře. Zní líp. Působí mnohem uvolněněji, přátelsky komunikuje s publikem a zlato z hrdla mu stále nevyprchalo. Myšlenku odchodu na UDG jsem v polovině Hrůzova koncertu hodila za hlavu a vychutnala si ho až do konce. Bylo to velmi příjemné. Rozhodla jsem se počkat i chvíli na Báru Zemanovou. Zajímalo mě, co slečna ze SuperStar předvede… A nepředvedla téměř nic… Spořitelny stage pro ní byla škoda a lidi pod pódiem to taky nebavilo. Příště žádnou superstar, prosím…
Je mi líto, že nemohu nijak ohodnotit ani popsat zbytek dne přibližně do 11 večer, byla jsem nucena z festivalu na pár hodin odjet (kvůli povinnostem v jiném městě), můžu však alespoň prozradit, že vystoupily kapely Die Happy, Vypsaná FiXa, Wohnout, The Prostitutes, Basement Jaxx (slyšela jsem, že nuda), Buty a především očekávaná Hana Hegerová, která (podle toho, co jsem zaslechla) předvedla skvělý výkon, který ocenili i nejmladší návštěvníci festivalu. Do areálu jsem se vrátila krátce před vystoupením Tata bojs. Lidí výrazně ubylo, přibližně dva a půl tisíce z nich se ale přesunulo na Filter stage, která se najednou zdála být pro Tata bojs malá. Poprali se s tím ovšem skvostně. Pro mě jsou Tata bojs jednou z nejlepších českých kapel a vždy předvedou originální a energické vystoupení. Ani na Rock For People jste nemohli vidět nic jiného. Starší hity se střídaly s novými, burácející dav pod pódiem si doslova „vyvřeštěl“ i 2 přídavky a jistě se mnou mnozí budou souhlasit, že lepší „ending“ nám festival nemohl připravit. Po Tata bojs vystupující Gulo čar to už jen potvrdili. Kolem jedné hodiny ranní už nehrála ani jedna stage, kolem druhé skončil i Red Zone stan a pánové ze security začali vytrvalce vyhánět. Možná, že kdyby to neudělali, označila bych konec festivalu za dokonalý, tohle ovšem organizace trochu „zvorala“.
Basement Jaxx
Hana Hegerová
Tata bojs
Naštěstí klady celé akce vysoce přesahovaly ona „šlápnutí vedle“, takže celý festival se dá zhodnotit jako extrémně vydařený (když pomineme počasí) a schopností přitáhnout do Čech na festival takové hvězdy jako jsou The Killers potvrdil svoje výsadní postavení mezi českými festivaly a ukázal se jako rovnocenný konkurent i pro mnohé festivaly v Evropě. Jsem zvědavá, kdo přijede příště. Takže za rok se Hradec Králové těší opět na svůj Rock For People!