Galaxie Team
GALAXIE
Josef, úterý 19.3.2024, 5:31:25
11.10.2008
Seznamte se s Jeffem Buckleym

Seznamte se s Jeffem Buckleym

Dost možná, že jste o něm ještě neslyšeli. A přitom to byl jeden z největších hudebních talentů, které tenhle svět pamatuje...
 

V jednom z loňských čísel časopisu Rock&Pop tehdy psali: „Jeff Buckley – Posel naivity a krásy“. S tím lze jen souhlasit. Mezi písničkami lítá po pódiu jako smíšek, z rukávu hippiesácké košile sype jeden vtípek za druhým, při zpěvu ale zavírá oči, na jeho tvářích tušíte slzy a v srdci hlubokou bolest (viz Live In Chicago 1995). Upřímnost, kterou dnes u mnohých hledáme marně. Hlas s tak obrovskou duší, že jen ta andělská křídla chybí k dokonalosti. To byl Jeff Buckley. Ojedinělý talent, jehož život předčasně ukončila jedna nešťastná „koupel“ v Mississippi… Jeff není jen „ten mlaďák, co udělal cover Cohenovy „Hallelujah“, nešlo mu o slávu, nechtěl vyprodávat haly a s akustickou kytarou zpívat v televizních estrádách. Možná proto jel svoje poslední turné s kapelou pod změněným jménem a každý večer tak hrál v jiném koutě Spojených států pro hrstku šťastlivců, co šli zrovna kolem.

Možná by se už hodilo pomoci těm, kterým je jméno Buckley tolik povědomé. Byl to Jeffův otec Tim Buckley, kdo v 60. letech zářil na hudebním nebi. Bohužel talent nebylo to jediné, co měli společné. I Jeffův otec zemřel velmi mladý, bylo mu pouhých 28 let.

Jistě vás napadlo, že když tu o Jeffovi rozjímám jako o legendě, musí mít tenhle chlápek na kontě kvantum desek. Vyvedu vás z omylu. 1) až na výjimky typu Conor Oberst se toho do 30 let věku nedá mnoho stihnout a za 2) Jeff vydal jen jednu plnohodnotnou desku s názvem Grace. Všechno ostatní, co se dnes povaluje po netu a na co se práší v temných koutech obchodů s deskami, jsou jen vzpomínky, výběrovky, raritky, živáky a podobně… Jeffova smrt totiž bohužel přerušila nahrávání druhého CD, které tehdy zpěvák pojmenoval Sketches For My Sweetheart The Drunk. CD sice po jeho smrti vyšlo (a název byl pokorně zachován), ale spousta songů zůstala v podobě demonahrávek. Loni vyšla dokonce vzpomínková výběrovka s názvem So Real, která je postavená na písničkách z Grace, doplňuje je ale také například song „So Real“ a live verze coveru The Smiths: „I Know It’s Over“. Jeff se láskou ke Smiths netajil. Při jednom ze svých koncertů je dokonce (s velkou nadsázkou) označil za „to jediné, co v osmdesátkách stálo za to“. Žil podle vlastní filozofie, k minulosti se příliš nevracel a skoro to vypadalo, že jen kytara je klíčem k jeho rozbolavělému srdci. A že bylo rozbolavělé, o tom nesvědčí jen melancholická kompilace Sketches…, ale vlastně více než polovina jeho tvorby.

Jeffovu hudbu oceníte, když vám ublíží vaše jediná láska, odejde vám blízký přítel nebo se prostě jen cítíte osaměle a máte zrovna náladu nechat téct slzy proudem v domnění, že vám potom bude líp. Pro to je Jeff, coby background, jako stvořený. A ani nemusíte číst texty, které jsou vesměs o nešťastné lásce – plné citu, melancholie a vzpomínek. Hudba samotná a hlavně neopakovatelný hlasový projev tohoto chlápka vás nechá roztát jako slunci vystavenou ledovou kru (pokud teda nejste jedni z těch nechutně přešťastných jedinců nebo ignoranti). Pokud jste ale typ jako já, rádi se zavíráte s knihou a hrnkem horkého čaje do jediného pokoje v domě, kam nikdo nechodí a rádi si tiše popláčete, tak si smlsnete. I fanoušci Radiohead by se zde měli nechat snadno nalákat – vždyť právě koncert Jeffa Buckleyho byl pro Thoma Yorkeho a spol. velkolepou inspirací k napsání fenomenální balady „Fake Plastic Trees“ (kterou jen tak mimochodem stavím na nejvyšší místo v žebříčku svých oblíbených songů). Zelenou mají samozřejmě i ti, co doma pláčou s Bright Eyes, Elliottem Smithem, Damienem Ricem, Nickem Drakem a jinými songwritery, co si vylévají (popř. vylévali) srdce na papír a bolest vybrnkávají na kytaru. Jeff jejich řadu plnohodnotně doplňuje. Abych ale z něho nedělala jen uplakánka, jehož hudba se hodí jen k máčení kapesníků. Druhou půlkou své duše byl rockerem (ne však tím smradlavým, co se nečeše), na koncertech se jednoduše i rád vybláznil – důkazem je například road verze songu „Eternal Life“. Doporučuji taky zmíněné DVD Live In Chicago z roku 1995 – a jestli vás tohle nedostane, tak se nad sebou zamyslete.

Každá doba má svoje hudební hrdiny, ikony. V devadesátých letech v USA to byl naštvaný Kurt Cobain. Vzpomínáte? To bylo pláče, když si v bytě nad garáží prostřelil hlavu. A kdo by se dnes zamýšlel nad tím, že oním hrdinou měl možná být Jeff Buckley – krásný představitel nekonečné melancholie, mluvčí davů s nesplněnými sny a naivní umělec, na kterého dnes bohužel vzpomíná jen hrstka těch nejzasvěcenějších.

Jeff Buckley

Jeff Buckley
* 17. 11. 1966 (A­naheim, California), † 29. 5. 1997 (Mem­phis, Tennessee)


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Seznamte se s Jeffem Buckleym (2 komentáře)
paneboze, co to je za blaboly?!? kdyz pominu, ze se to skoro neda cist, tak takove mnoztsvi nesmyslu a faktickych chyb jsem v clanku uz hodne dlouho necetla
klara | 23.10.2008 (07:02) | Reagovat
Re:
že bys radši místo slepého výkřiku do tmy uvedla ty nesmysly a faktické chyby? ;)
Popluh | 23.10.2008 (13:49) | Profil | Reagovat
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132