Galaxie Team
GALAXIE
Nina, úterý 24.10.2017, 0:46:20
16.4.2009
Steven Erikson: Dům mrtvých

Steven Erikson: Dům mrtvých

Druhý příběh obrovské fantasy série Malazská kniha padlých začíná přesně v okamžiku, kdy ten předchozí, vynikající Měsíční zahrady, skončil. Přesto až na několik starých známých postav se setkáváme se zcela novým prostředím, novou zápletkou a zástupy nových hrdinů. Neuvěřitelný počet sedmi set stran přináší tentokrát snad ještě lepší počtení než minule.
 

Malazská říše nepochybně ztratila v genabakiském tažení mnoho. Nejen, že je veta po celé deváté armádě a po hromadách investovaných peněz, ale hlavně utrpěla její pověst. Není divu, že nestálá území plná rebelských klanů, si právě začínají uvědomovat, že železná pěst nad jejich hlavou není zase až tak železná a dá se lehce odstrčit. Jak už na konci minulého dílu Erikson naznačil, povstání se připravuje právě na kontinentu, kterému vévodí obrovské Sedmiměstí, a tam se přesunuje i děj ságy společně s několika přeživšími hrdiny z Měsíčních zahrad. Na světadílu, jehož v prostředí se velice podobá reáliím Blízkého Východu, povstává rebelie zvaná Smršť, kterou vede záhadná ša’ik ze svaté pouště Raraku. V ulicích Sedmměstí se rozlévají potoky krve a nenávidění Malažané musejí náhle prchat. Pěst Coltain, jediný spolehlivý vojenský vůdce na kontinentě, sbírá všechny přeživší vojáky a malažské uprchlíky společně s historikem Kalousem, aby vyrazil na daleký pochod do města Arenu, poslední bezpečné bašty, která ještě zůstala pod malazskou nadvládou. Jeho cesta vede přes nekonečné pusté pláně, písečnou poušť, široké řeky a dlouhé hvozdy a v zádech mu kromě armád nepřátel stojí i převtělenci a d’iversové, kteří se rozhodli vybrat si zrovna tuhle chvíli pro honbu za Cestou rukou, pochybnou formou ascendence.

Jenže zoufalá snaha Coltainovy armády přejít co nejrychleji téměř celý kontinent není jedinou dějovou linkou Domu mrtvých. Jsou tu ještě další tři (!). Všechny se různě proplétají, vyměňují si postavy a společně spějí k mohutnému finále. Kromě Coltaina a historika Kalouse, se sekáváme s asasínem Kulpem, bývalým členem Spáru, jenž uniknul z Genabakis a teď se snaží dostat přes Sedmiměstský kontinent na světadíl třetí, kde sídlí Malazské impérium a vrahův cíl, císařovna Laseen. Své místo v příběhu má i nesourodá skupina historika Heborika (bezrukého padlého kněze kančího boha Fennera), zkrachovalé šlechtičny Felisín z rodu Paranů (sestry nové císařovniny pobočnice Tavore), a houževnatého asasína, jenž skrývá svou příslušnost k Drápu, jakémusi předobrazu Laseenina Spáru. Tato nesourodá trojice se snaží přežít i po tom, co byla událostmi vyvržena do pouště, a nepovraždit se přitom navzájem. A aby to nebylo málo, nakonec tu máme ještě čtvrtou dějovou linii, kde se ženista z Paličů mostů a darúdžistánský zlodějíček Kvítko snaží dostat dívku Apsalar (dříve Líto) domů do Itko Kan. Přitom se setkávají s podivnou dvojicí jaghuta Icaria, jenž hledá svou ztracenou minulost, a Trella Mappa, který ho na jeho cestě doprovází.

obalka

Steven Eriskon rozehrává v Domu mrtvých zcela novu hru, která se zdá snad ještě větší, než hra minulá. Přibylo postav i dějových linií a děj je zamotanější než minule, přesto se autorovi podařilo udržet si styl psaní a nabitý příběh kočírovat tak, aby byl čitelný jedním dechem. Právě proto se můžeme znovu kochat skvěle popsanou psychikou postav, z nichž většina jsou bojovníci povoláním či povahou, výbornou temnou atmosférou, kde není na krok vidět či monumentálními způsoby použití magie. Do hry se zapojí kromě zaklínačů a čarodějů i bohové s jejich kněžími, převtělenci, jiná magická zvěrstva a v závěru dojde i na síť azathů, tajemných domků, s nimiž už jsme se setkali i ve finále předchozí knihy.

Ačkoliv se hodí znát podrobnosti z Měsíčních zahrad, většinou to vůbec není potřeba. Tak jako tak je prvních sto padesát stránek opět chaotickou směsicí, která až mnohem později začne dávat smysl. Mezi jednotlivými dějovými liniemi se přeskakuje během několika řádek a tak místy obtížné udržet si přehled, přesto napětí a temná atmosféra stále gradují a natahují složitou změť osudů až do konce. Právě tady se autor ukazuje jako mistr svého řemesla, když se nerozpakuje zabít kvůli logice a atmosféře vyprávění některé oblíbené postavy tak efektním způsobem, že mu to odpustí i ti nejzarytější fandové umírajících. A protože Dům mrtvých přece jen není samostatnou knihou, ale částí celku, na konci zůstávají některé věci nedořešené a v epilogu se připravuje i podloží pro nové příběhy, kvůli nimž si snad každý musí obstarat pokračování s názvem Vzpomínky ledu.

Přestože kniha zcela jistě odradí svým rozsahem a dost nepochopitelným úvodem, stále stojí za to si ji přečíst. Kdo vydrží až do konce, bude odměněn vskutku vytříbeným zážitkem.

Název originálu Deadhouse Gates
Český název Dům mrtvých
Autor Steven Erikson
Překlad Dana Krejčová
Obálka Steve Stone
Počet stran 720
Vydal Talpress, 2003, dotisk 2008
Doporučená cena 399 Kč
Hodnocení 80%

pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku Steven Erikson: Dům mrtvých (1 komentář)
příjemné čtení
Příjemné čtení, které ruší občasné překlepy a chyby. Možná by se hodila korektura, ale není to nic hrozného. Tak Ty jsi také ctitelem Eriksonovy ságy? Pokud ano, tak jsi mohl jít více do hloubky, stejně mne ale článek potěšil, jelikož rozhodně nejde o knihy pro každého. Přesto bych v hodnocení udělil ještě vyšší.
Augustus | 16.4.2009 (11:01) | E-mail | Profil | Reagovat
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2017 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132