Terry Prachett: Hrrr na ně! (minirecenze)

Kdesi v hlubinách Kruhového moře se uvolní několik bublinek, které nevině vyplují na hladinu a prasknou. Hned po nich se ze dna moře vyzvedne malý ostrůvek Lepš, přímo do cesty dvěma rybářům. Problém tkví v tom, že jeden z nich je z Ankh-Morporku a druhý z Klače, tím pádem si na nové území mohou klást národy obou zemí. Vypuknou bouřlivé diskuze, nepotrvá to dlouho a atmosféra ve slavném souměstí začne vařit, každý slušný šlechtic nabírá občany do armády, lidem probíhají vlny nevole proti Klačským přistěhovalcům, kriminalita přerůstá všechny hranice… Do metropole sice dorazí princ Khufur, zástupce klačského krále, aby pomohl situaci uklidnit, jenže než stihne něco udělat, je na něj spáchán neúspěšný atentát korunovaný únosem. Do celé situace se zaplétá Noční hlídka a začíná vyšetřovat, co se vlastně princi stalo, jenže všechny stopy ukazují zpět do Klače. Mohl by se útočník skrývat v princově domovské zemi? A zatímco si Hlídka neví rady, vojsko v čele s lordem Rzezacem se vydává na cestu.

Kniha Hrrr na ně! vyšla společně s Nohami z jílu jako dlouho očekávaný návrat Noční hlídky, sira Samuela Elánia a vůbec celé staré známé party. Pratchett tu otvírá ožehavé téma války, úspěšně si z ní tropí své obvyklé žertíky, nezapomíná trousit četné odkazy na současný svět a jako třešničku na dortu přivádí do děje i Patricije, který je tentokrát živoucí postavou děje a ne jen šedou eminencí v pozadí. Když se to takhle podá, zní to více než lákavě, ale ve své podstatě je Hrrr na ně! mnohem umírněnějším románem než většina ostatních Zeměploch. Ačkoliv se Pratchett snaží na každém kroku a často i opakuje známé vtipy o Noční hlídce (kdo nemá rád Nobyho nebo kapitána Karotku, bude si trhat vlasy), válka prostě neposkytuje tolik humorného tématu, což autorovi nedává jinou šanci, než se tentokrát zaměřit na vážnější myšlenky o morálce lidstva, jeho malých i velkých bitvách a otázce, zda má to násilné prosazování svého názoru vlastně nějaký smysl. To pro něj není zrovna typické a tak se nemůžeme divit, že to zvláště ke konci mu to místy ujíždí trochu víc než by mělo.