Galaxie Team
GALAXIE
Taťána, pátek 29.3.2024, 0:01:23
11.3.2009
U2 - No Line On The Horizon

U2 - No Line On The Horizon

2. březen - to je datum, kdy u nás vyšla dvanáctá řadovka legendárních U2. Po předchozím albu, od jehož vydání uplynuly už čtyři roky, se na novou desku čekalo o poznání zdrženlivěji. Reakce na ni však rozhodně zdrženlivé nejsou. Světové kritiky se však v hodnocení nemohou shodnout. Alespoň, že já mám jasno - na No Line On The Horizon lepím štítek "jedno z nejlepších alb U2".
 

Ne každá kapela má po dvaceti letech své existence potenciál neustále oslovovat svoje fanoušky silnými melodiemi, zachovávat si svoji tvář a přitom neznít jako svůj vlastní revival. U2 svým novým albem potvrzují, že na to pořád mají. Nedostavuje se onen známý pocit, že podobnou písničku v jejich podání už dávno znáte, nenudí to, do kontextu tvorby kapely vám deska nezapadne tak, abyste o ni už nikdy nezakopli. Na tohle album se bude vzpomínat jako na jeden z několika pompézních vrcholů téhle mocné kapely. Stand up to rock stars.

U2 nejsou kapelou pro pár zasvěcených. Nic se nestane, když si pustíte No Line On The Horizon, aniž byste byli blíže seznámeni s předchozí tvorbou (co víc – u posledních dvou alb můžete předstírat, že nikdy nebyla vydána, ty nejlepší kousky z All That You Can’t Leave Behind jsou stejně na The Best Of 1990 – 2000). Skupina nemá ve zvyku uzavírat se před světem do své garáže několik metrů pod zemí a tam tvořit jen svoji specifickou muziku (dobrou možná tak pro chodce jdoucí kolem) jako spousta jiných legend. Naopak má neustále oči dokořán, a tím na svých deskách zní vždy ohromně současně. Velký podíl na tom nese také pečlivý výběr producenta – zde je to (jako tradičně) osvědčený Brian Eno.

Těžko bych dokázala jmenovat očekávanější rockové album prvního čtvrtletí roku 2009. No Line On The Horizon vychází čtyři roky po poslední How To Dismantle An Atomic Bomb a U2 jí upozorňují svět, že se svého zaslouženého místa v rockové hudbě jen tak nehodlají vzdát. Troufám si tvrdit, že pokud budou vydávat podobně kvalitní desky, jakou je tato, jejich odchodu do důchodu se jen tak nedočkáme.

Někteří U2 zavrhli již před deseti lety s tím, že studny svojí dokonalosti vyčerpali. Zlomové album Pop tehdy „procedilo“ fanoušky, ale zároveň oslovilo nové spektrum posluchačů – hlavně mladou generaci, libující si ve skotačení v mihotajícím se světle stroboskopů. Na dalších deskách už skupina experimentovala o poznání méně, napsala pár stadiónových hitů („Beautiful Day“), ale stále jako by tomu chybělo to „něco“, co kdysi dělalo Achtung Baby jedním z jejich nejlepších alb. Kapela však navzdory všemu, co stálo proti ní, psala svůj příběh dál. A nová kapitola si v překladu říká „žádná čára na obzoru“.

Jedna z věcí, kterou si U2 na albu zachovávají, je koncepční pojetí. Album si můžeme představit v rámcové kompozici, každá skladba je nositelem vlastního příběhu, přitom má své specifické místo a v dalších skladbách se jakoby rozvíjí dál. Odstranit jednu by znamenalo narušit „souslednost příběhu“. Jednou ze zásadních změn, která praští vaše uši hned v úvodu, je nový zvuk. Až nezvykle výraznou roli na desce hrají jednotlivé nástroje, které zde hrdě drží krok s progresivním vokálem Bona Voxe. Ten je pořád ve skvělé hlasové formě.

Co se týče konkrétních skladeb… Úvodní „No Line On The Horizon“ má úplně jiný náboj než mělo „Vertigo“, přesto je mnohem sympatičtější a představuje skvělý „podklad“ pro následující skladby. „Magnificent“ je ozdobená geniální kytarou a určitě by skvěle fungovala jako další singl. Sedmiminutová „Moment Of Surrender“ je nejvýraznějším odkazem do minulosti, evokuje doby „I Still Haven’t Found What I’m Looking For“ a jí podobným, a kupodivu má i podobný efekt. V některých momentech „I’ll Go Crazy If I Don’t Go Crazy Tonight“ Bonův hlas šplhá do astronomických výšin, když vyzpívává jeden z nejlepších textů na desce („There’s a part of me in chaos that’s quiet / And there’s a part of you that wants me to riot / (…) / Every beauty needs to go out with an idiot / How can you stand next to the truth and not see it? / Change of heart comes slow“), aniž by to vyznívalo směšně nebo hloupě. Dynamické „Get On Your Boots“ velmi prospělo zařazení do druhé poloviny desky, kde je obklopena skladbami výrazně jinak stavěnými, a přesto zde nepůsobí jako rušivý element – experimentovat je prostě občas třeba (i když v klipu je na můj vkus experimentu až příliš, mistr Dalí by se asi podivil…). Závěr desky patří melancholické „Cedars Of Lebanon“ – k ní se dá říct jedině to, že jinou tečku si zde ani nelze představit: „Choose your enemies carefully cause they will define you / Make them interesting cause in some ways they will mind you / They’re not there in the beginning but when your story ends / Gonna last with you longer than your friend.“ A pokud vás zajímá, jak celou desku vnímá věhlasný fotograf a režisér Anton Corbijn, sežeňte si Linear – film navléknutý na jednotlivé skladby z desky.

Kritiky hlásají, že No Line On The Horizon je nejlepším albem skupiny od dob Achtung Baby. Podobná prohlášení nebudu podporovat ani vyvracet, faktem ale je, že nové album je to nejlepší, co U2 mohli v současné době přinést na trh.

Kapela U2
Album No Line On The Horizon
Sestava Bono Vox (zpěv, kytara), The Edge (kytara, keybordy, zpěv), Adam Clayton (basky­tara), Larry Mullen, Jr. (bicí)
Žánr Rock
Skladby No Line On The Horizon, Magnificent, Moment Of Surrender, Unknown Caller, I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight, Get On Your Boots, Stand Up Comedy, Fez – Being Born, White As Snow, Breathe, Cedars Of Lebanon
Celkový čas 53:44
Hodnocení 90 %

Zdroj foto: u2.com


pošli na vybrali.sme.sk

Diskuze k článku U2 - No Line On The Horizon (0 komentářů)
Jméno:E-mail:
Předmět:
Text:
Kontrolní otázka: 10 + 10 =
Tip: Nechcete stále vyplňovat své údaje a kontrolní otázku? Zaregistrujte se. Pokud již svůj účet u nás máte, přihlašte se.
Příspěvky vyjadřují názor jejich autorů a redakce tohoto serveru nenese odpovědnost za jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Nepřijatelné jsou hlavně urážky, vulgarismy, rasismus, nevyžádaná reklama a příspěvky, které nesouvisejí s tématem článku.
© Copyright 2003 - 2024 Peter Sedlařík (Galaxie) | RSS | ISSN 1801-2132