Vždy jsem to věděl,
někdy jenom potichu brečel
a občas i ze srdce křičel,
však důvod nezmizel.
Jsem nic, každý to ví.
I ona v hrobě pochopí.
Nikdy se to už nezmění,
proto mě opouští.
Jen moje vina pouze to je,
tvoje srdce už nebije.
Sám se nenávidím,
víc než protivým se jiným.
Až se zničím a rozložím,
vytvořím první dobrý skutek.
Nezbude po mě nic,
ani žádný smutek.
