White Stripes nejsou žádní nezkušení začátečníci, mají za sebou již řadu alb a jak již bylo řečeno, jejich nejúspěšnější album je zatím Elephant, dokonce se začali hojně objevovat na komerční stanici MTV, kterou nemám zrovna v oblibě. Na minulé desce se našly hity jako Seven Nation Army či I Just Don't Know What To Do With Myself, kapelu si oblíbili fanoušci undergroundu i pop-rocku, kteří nemají o undergroundu vůbec žádné informace. Nese se v hardrockovém stylu ze 70. let, někteří lidé je dokonce zkoušeli srovnávat s Led Zeppelin, jenže na ty ještě zatím nemají.
V podstatě se nejedná ani moc o kapelu, ale o sourozenecké duo (někdo říká, že jsou to ex-manželé, ale já o tom nic nevím), které obstarává všechny možné nástroje. Hlavně to platí o Jacku Whiteovi, on totiž sám obstarává kromě zpěvu kytaru, baskytaru a piano a jeho sestra Meg White kromě práce za bubny ještě někdy něco zazpívá. Předchozí desky vždycky nahrávali v garážových studiích a nic se na tom nezměnilo, ani když prorazili. Někdo by si objednal to nejlepší studium a sehnal ty opravdu nejlepší lidi, jenže oni se raději zavřeli doma v Detroitu a začali rychle nahrávat. Nic si nedělali z toho, že od nové desky se tolik očekává, vlastně každý čekal tu nejlepší desku.
Pokud jste si ale oblíbili předchozí album, na první poslech nebudete u novinky moc nadšeni, protože album Elephant se kromě první skladby a zároveň prvního singlu Blue Orchid, kde je znatelně využita kytara a bicí, hodně liší. K tomu ještě přidejme šílený videoklip a máme prodejnost zajištěnu, protože si každý začne myslet, že to bude podobné jako předchozí deska, jenže tak tomu není, deska se nese ve směsi blues, country, klasického rocku a ještě nějakých těch efektů a zajímavých příměsí. Jack White se naučil pěkně rychle frázovat jako staří rockový pardálové až mu někdy nebudete rozumět a někdy se zase dostává až do ženské polohy hlasu.
U druhé písně The Nurse už nepoznáváte White Stripes až na pár úderů bicích, má to takovou unavenou atmosféru, jako když ležíte na pláži a pomalu upíjíte svůj drink zatímco sledujete krásné místní holky. Třetí píseň a druhý singl My Doorbell je ovládán zvukem piána, doporučuji shlédnout černobílý retro videoklip, který mě hodně zaujal. Projev písničkářství a skladatelství následuje v podobě Forever For Her (Is Over For Me), tohle by šlo slyšet i od legendárních Beatles. Poté přichází táboráková píseň Little Ghost, hraná pouze na Španělku, je příjemný a odpočinkový kousek. Pokračujeme, Denial Twist, bubny poměrně poznamenaná píseň, i když se objeví zase i něco jiného. Další v pořadí je roztahaná píseň White Moon, kterou bych neřadil mezi nic výjimečného. Již podle jejího názvu lze poznat, o co půjde, Instinct Blues, což už se mi zdá mnohem zajímavější než předchozí kousek. Velmi vítané osvěžení v krátké písni, kde zpívá pouze Meg White a hned je atmosféra jinde. Následuje další blues v podobě Take, take, take a rychlá country bluesová vypalovačka, jak z amerického venkova, sice je dost krátká, ale velmi chytlavá. Na dvanáctce se nachází Red Rain, kde to ze začátku vypadá jako by jste k trianglu pustili nějaké malé dítě, jenže tohle je Meg White a ta dokáže dělat šílené věci. Nakonec zbývá pomalejší a uzavírací blues, píseň I'm Lonely (But I Ain't That Lonely Yet) pro usínajícího člověka dobré, pro ostatní to může být nuda.
Předchozí deska nebyla překonána, protože tohle není její pokračovatel, ale něco absolutně jiného. Někteří fanoušci ani na první poslech nemusí svoje oblíbené White Stripes poznat, ale po čase by si je měli znovu zamilovat.
| Kapela: |
White Stripes |
| Album: |
Get Behind Me Satan |
| Jazyk: |
Angličtina |
| Sestava: |
Jack White – zpěv, kytara, baskytara a piáno; Meg White – bicí a zpěv |
| Hodnocení: |
78 % |
