Xiu Xiu: Women As Lovers

Oči otevírající, do uší bušící a do šedé kůry mozkové se zarývající, autentické a místy až s bolestivě otevřené. Tak přesně takové bývají hudební zpovědi jedné z nejpalčivějších kapel na scéně. Vítejte v krutém světě, kde se jakýkoliv vypočítavý nápěvek za účelem dočasné útěchy tak snadno oposlouchá, a bez větší pozornosti zapadne. V tomto blázinci na sebe berou Xiu Xiu nevděčnou úlohu umělců, odkrývajících tabuizovaná témata. A to způsobem, který je za osm let jejich působení nejen vyšvihl do popředí zájmu, ale také jejich originálnímu pojmenování vtiskl příznačnou pachuť našeho současného žití.

Předchozí album „The Air Force“ z roku 2006 lze považovat za jakési završení jejich dosavadní vynikající tvorby. Avšak navzdory všem možným úletům letitému posluchači už přeci jen asi nenabídla tolik překvapení. Xiu Xiu si toho byli vědomi, a proto v souvislostech s „Women As Lovers“ toho padlo nemálo o novém přístupu. Titul, inspirovaný románem kontroverzní Rakušanky Elfriede Jelinek (svým obdivem se Jamie Stewart netají), měl být jaksi stravitelnější a snad i „lidovější“. Máme-li si v podání Xiu Xiu pod tímto opravdu představit předkládanou novinku z konce ledna, no tak to potěš pánbůh.

Každopádně bych se nebála nějakého radikálního obratu. Opět se dočkáme zběsilosti, proložené Jamieho úžasně rozechvělým zpěvem, šeptem, nářky, výkřiky… a kupou zajímavých nápadů navrch. Patrně nejvýraznější jsou na desce všudypřítomné trubky, opravdové koření téhle muziky. Klasická zvuková improvizace zazní už s první „Do What I Want, When I Want“, a jakmile se proposloucháte až k „No Friend Oh!“, dojde vám, jakáže posluchačská přívětivost to byla vlastně proklamována. Trubky a žestě v parádní souhře strhnou natolik, že pokaždé, když si to pustíte, prožíváte hořký úděl Tommyho a Dana znovu a znovu. Jejich vztah je nepřípustný nikoliv kvůli homosexualitě, nýbrž kvůli věku. Hloubavý, blíže nespecifikovaný, pouze letmo nastíněný /pod/text je pro Xiu Xiu typický. Nejednoznačný a komplikovaný projev má pak jen zdůraznit tíhu, kterou umělec potřebuje ze sebe sejmout „na úkor“ odvážného posluchače.

Trumpetové opojení se dokonce nevyhnulo ani předělávce klasiky „Under Pressure“, ve které si part Davida Bowieho střihl hostující Michael Gira (Swans, The Angeles Of Light). Zlatým středem je bezesporu křehká akustika, do které Jamie Stewart zlomeným polohlasem našeptává sloky silného a zároveň tak trochu provokativního kousku „Black Keyboard“. Dát jakýsi rámec čtrnáctce hutných písní je přeci jen trochu kumšt, nicméně mám zato, že se to tady povedlo. Koncept by se hledal asi obtížně, ale album rozhodně nepůsobí jako nějaká pouliční směska nesourodých výkřiků. A už vůbec ne do prázdna. Atmosféra je právě tím hlavním poutačem do doby, než přijdete na chuť jednotlivým nahrávkám. Je hodně intimní, a přesto se zároveň neubráníte pocitu sounáležitosti. Vás se to přeci taky týká. A je úplně jedno, zda Jamie sáhne někde do hloubi svého nitra a spustí o sebevrazích, utrpení, zapovězené sexualitě, nebo vlastním milostném prožitku. Síla Xiu Xiu spočívá právě v tom autentickém podání, ať už se jedná o osobní zpověď, nebo světonázor.

Nedá mi nezmínit se ještě alespoň o závěru, zejména o předposlední skladbě, hodně útočné „White Nerd“. Vynervovaný Jamie si tu stihne ještě pěkně od plic podat své stihomamy, a závěrečným psychopochodem „Gayle Lynn“ se Xiu Xiu se ctí loučí. Posluchač, na něhož se „Women As Lovers“ má orientovat především, je tedy zanechán napospas všem vjemům, které stačil během předchozí třičtvrtěhodinky nastřádat. Pocity sice mohou být všelijaké, ale jisté je to, že o jejich vyvolání se postarala jedna z nejinspirativ­nějších kapel, po kterých aktuálně můžete sáhnout.

Xiu Xiu nedělají hudbu, kterou byste využili jako kulisu při práci, ani se u nich neodreagujete. Právě naopak. Jde o složitější kompozice, jejichž neskrývaným záměrem je sevřít už s prvními tóny, a nepředvídatelnými ruchy a pazvuky přinutit posluchače být ve střehu, až po pomyslný závěrečný gong. Jako je tomu i v životě. Takže až se vám bude zdát, že playback uhlazených figurek z televizních show je o kravinách, tím druhým extrémem je právě nesnesitelná realita v podání Xiu Xiu.