Zrcadla (Mirrors)

Ben Carson (Kiefer Sutherland) byl policistou a vzorným manželem i otcem, dokud při jedné akci omylem nezastřelil detektiva v utajení. Po této nehodě se zhroutil, začal pít a manželka Amy (Paula Patton) ho vyhodila z bytu. Ben se chtěl opět postavit na nohy, takže si sehnal práci nočního hlídače v budově bývalého luxusního obchodního domu Mayflower. Ten již před pěti lety vyhořel, ale kvůli nevyřešeným sporům s pojišťovnou je stále ve stavu, jako by se to událo včera – zdevastovaný, celý od sazí, bez fungující elektřiny… Jediné, co zničující oheň ušetřil, jsou všudypřítomná obří zrcadla. Jedné noci si Ben všimne, že s nimi není vše v pořádku a jeho podezření ještě zesílí, když zjistí, že muž, který zde hlídal před ním, se podřezal – střepem zrcadla. Zrcadla zaútočí i na něj a jeho rodinu.

Zápletka je postavena na zažitých hororových principech. Ben začne pracovat v noci, na zcela opuštěném místě, kde zemřelo mnoho lidí. Kromě toho má problémy s alkoholem a bere proto silné odvykací prášky, které by mohly způsobovat halucinace. Je ale přesvědčený, že úkazy v zrcadlech jsou skutečné. Protože je bývalý policista, je jen logické, že začne po záhadě pátrat. Hororová zápletka se tak mísí s detektivní, kdy se musí najít původce (prastarého) zla, aby přízraky přestaly řádit.

Atmosféra strachu je budována velmi přesvědčivě a zaručeně diváka pohltí. Již po několika úvodních minutách s brutální vraždou, která napoví, jakým směrem se bude film ubírat, je hustá tak, že by se dala střepem zrcadla krájet. Zlověstnou náladu tvoří povedená hudba a především vynikající kamera, která si s množstvím zrcadel poradila skvěle. Zlo totiž nepochází jenom ze zrcadel, ale z jakéhokoliv odrazu, ze skla, vyleštěného kovu nebo vodní hladiny a prakticky se mu nedá uniknout, což tvoří geniální odrazový můstek pro pořádnou dávku strachu. I přes svou délku nezačne film diváka nudit, za což může častý výskyt lekaček. Kiefer Sutherland v hlavní roli je také dostatečně působivý a s přehledem zvládá celý film utáhnout sám. Na plátně je přitom téměř neustále a kromě toho – sám. Společnost mu většinu stopáže dělá vlastní odraz v zrcadlech. Režie je také velmi povedená.

Alexandr Aja nerežíruje remake hororu poprvé, stačí vzpomenout na jeho předloňský hit Hory mají oči, což byla předělávka klasického stejnojmenného hororu Wese Cravena ze sedmdesátých let a který mnozí považují za povedenější než originál. Stejná situace nastala i s jeho nejnovějším filmem Zrcadla. Ten je remakem tentokrát korejského snímku, jehož zápletku ale částečně pozměnil a věrohodně převedl z asijského do amerického prostředí. Od posledního filmu je cítit opět zlepšení a je jisté, že pokud se mu jednou do rukou dostane opravdu skvělý scénář, mohl by vzniknout revoluční horor.

Scénář totiž tvoří největší slabinu technicky skvěle zvládnutého díla. Jsou to většinou drobnosti, které ale negativně ovlivňují celek. Film se nevyhýbá takovým klišé jako je věta: „Měl jsi pravdu a měl jsem ti od začátku věřit“ nebo situace „záchrany v poslední vteřině“. Celá úvodní scéna s vraždou je naprosto nesmyslná a nijak nekoresponduje s následujícím dějem. Nejproblematičtější je finální vysvětlování původu zla. To bývá klíčové a zde je trošku uspěchané a zmatené, možná proto, aby si divák nestačil uvědomit, že není bezchybné. Horší je, že při důkladném rozebrání náhle nedává předchozí děj smysl. Nepotěší ani špatně zakomponovaný product-placement: hlavní hrdina je v zoufalé finanční situaci a proto vezme mizernou práci nočního hlídače, ale zároveň se prohání v nejnovějším modelu Chevroletu.

Závěrem stačí říct, že film je technicky na velmi vysoké úrovni a hororová atmosféra je (především v první půlce) dokonalá, jenže scénář je (hlavně ke konci) plný logických chyb. Otázkou je, jestli to bude vadit milovníkům hororového žánru. Předpokládám, že moc ne a jsem si jistý, že Zrcadla si své fanoušky najdou.